V Mordu je talent. Český debut zve publikum na rodinnou zabijačku v pohraničí
Film Mord mladého českého režiséra Adama Martince vypráví o rodinné sešlosti na zabijačce. Snímek natočený v pohraničí na Osoblažsku měl premiéru v hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu a teď ho promítají kina po celém Česku.
Režisér Adam Martinec zaujal publikum už jako student FAMU svými krátkými filmy Cukr a sůl a Anatomie českého odpoledne. Druhý jmenovaný, odehrávající se během letního dne u jezera a inspirovaný skutečnu tragickou událostí, mimo jiné získal Českého lva za nejlepší krátký film roku 2020.
O dva roky starší Cukr a sůl vyprávěl o partě stárnoucích kamarádů, kteří se jako každý rok sejdou na chalupě, aby grilovali a popíjeli. Tentokrát je jich ale poprvé o jednoho méně… Dvacetiminutový snímek poetikou i některými konkrétními prvky anebo obsazením odpovídá Martincovu celovečernímu debutu Mord.
Festivalové Vary, den pátý: Co přijde po Mordu aneb filmy ze sekce Budoucí premiéry
Číst článek
V novince, jejíž název, obávám se, připomene spíše při prvním setkání televizní detektivku, se také ocitáme daleko od českých anebo moravských kulturních a mocenských center. U místních osmdesátníků v osoblažském výběžku se jako každý rok schází celá čtyřgenerační rodina na zabijačku.
Staří rodiče, jejich syn Karel i dospělá vnoučata s partnery a svými dětmi sem přivážejí nejenom chuť se společně setkat, ale také svá traumata, partnerské problémy i charakterové nedostatky, se kterými moc nedokážou bojovat.
Navlhlé patrony a rodinné výčitky
V centru dění stojí Karel, kterého hraje otec režiséra Karel Martinec. Na zabijačce mu záleží ze všech nejvíc. Je to jeho návrat k rodičům, setkání s kamarády, jeho pýcha i pád. Vznětlivý, ale uvnitř patrně spíš smutný a osamělý vdovec na zabijačce organizuje, kritizuje a machruje. Jeho dcera ho ale obviňuje, že je cholerik a psychicky utýral matku.
Starý řezník vůbec neví, jestli jeho navlhlé patrony splní účel. Soused rodinu nenávidí. Karlův zeť Aleš trápí svou manželku a viní ji z neschopnosti komunikace, ačkoli nevůli starat se o společný život snadno můžeme vidět právě na jeho straně.
A Karlovi rodiče, osmdesátníci, sbírají síly k tomu, aby Karlovi řekli, že tato zabijačka je poslední. Už nemají síly se o prase celý rok starat a na samotné zabíjení zvířete se nedokážou ani podívat.
Mord zdobí bezvadné herecké výkony od zatrpklého souseda po žoviální kamarády, kteří „přišli vypít“ takřka nedovolují rozpoznat hranice mezi profesionály a neprofesionály. Martinec na ně klade stejné nároky.
Memento mori
Dává nám to celé ještě smysl? Film Hello, Welcome zachycuje herečky v nejistotě
Číst článek
Smrt je v tomto filmu – situačně velmi vtipném, plném popíjení a ramenatého mluvení – přítomná na mnoha úrovních. A to je jeho jednoznačnou předností Mordu. Smrt prasete i rodinné tradice, odmírání mezilidských vztahů, odchod konkrétních mužů a žen ze světa a celá perspektiva konečnosti jsou přítomné jako stín v každém okamžiku.
Mord nepřináší z hlediska mezinárodní kinematografie nic zásadně nového, jako se to povedlo třeba Vinterbergově Rodinné oslavě (1989). Martinec „jen“ velmi dobře navazuje na tradice českého filmu včetně novovlnných a působí současně.
Miloš Forman nebo Ivan Passer také rádi pracovali s neprofesionální představiteli a představitelkami, měli zájem o náměty odehrávající se na venkově a snažili se zachytit generační pnutí a vypovídající situace namísto obecných morálních soudů a rétorických klišé charakteristických pro tehdejší dobu.
Periferie, portrét domova
Ve srovnání s Formanem je debutující režisér ke svým postavám vlídnější a smířlivější, což vynikne zvláště v závěru filmu. Martinec má svoje chybující a nejednoznačné postavy rád. Ironie a kritika kterou vůči svým postavám uplatňuje, je perspektiva synovských návratů domů.
Martincův výběr témat je velmi osobní, a tak metoda nepůsobí převzatě a vykalkulovaně, ale spíš jako žitá návaznost, portrét domova. I když číst Mord jako komentář k české společnosti je zbytečně zužující. Populární rčení, že „v každém městě je kus vesnice, ale naopak to neplatí“ je ale v důsledku politické. A při sledování Mordu přijde na mysl.
Debutující režisér má pochopení pro periferie, vycházející z detailní znalosti, a schopnost spojovat v zabijačkovém mumraji perspektivu různých generací. A to je v současných kulturních válkách samo o sobě nemalá hodnota.
Martinec ukazuje v tradicích realismu Česko, jaké je, ne jaké by ho chtěl mít. Na jeho další filmy, zvlášť pokud se pokusí vykročit k dalším současným tématům, budeme velmi zvědaví.
