Guru Jára třídil ženy podle vzhledu, pro odháčkování vybírali štíhlé blondýnky, popisuje religionistka
Měl to být očistný rituál, pro některé ženy ale skončil znásilněním. Trest si za to Jaroslav Dobeš zvaný guru Jára nakonec odseděl na Filipínách, jak nyní potvrdil Vrchní soud v Olomouci. Je to tak definitivní tečka za jeho případem, státní zástupkyně dovolání podávat nebude. Co se ve společenství dělo a jak vypadalo takzvané odháčkování? „Žena se měla nejdřív osprchovat,“ popisuje religionistka Jitka Schlichtsová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Co vlastně o Jaroslavu Dobešovi, který byl odsouzený za znásilnění sedmi žen k necelým šesti letům vězení, víme? Z jakého prostředí pochází? Jaká ho obklopuje mezi jeho stoupenci aura?
Každý náboženský vůdce nebo duchovní učitel kolem sebe má vždycky vytvořený nějaký příběh. Většinou vzniká postupně a je tam spousta otazníkových bodů. Tím příběhem guru Járy, který se vypráví, aniž by bylo možné ho nějak ověřit, je to, že se o duchovno začal zajímat už v raném mládí, možná i v dětství, a to po zážitku blízké smrti, kdy se snad dokonce měl pokusit o sebevraždu. Díky tomu měl zjistit, že má duchovní dary a že má ve svém životě jít duchovní cestou. Těsně před revolucí se rozhodl odejít do Itálie, kde se částečně živil jako instruktor horolezectví a zároveň měl studovat křesťanskou mystiku a zajímat se o egyptská náboženství, egyptskou mytologii. Postupem času přibyly asijské prvky jako Feng-šuej, jóga a další.
Justiční ping-pong končí. Guru Jára za znásilnění znovu do vězení nepůjde, potvrdil vrchní soud
Číst článek
Takže naskočil na boom zájmu o východní filozofii, který vypukl v devadesátých letech? Kdy se kolem něj začalo rodit větší společenství?
První okruh zájemců o to, co vyučoval, kolem sebe získal asi v polovině devadesátých let, kdy se vrátil do Česka. Pořádal různé workshopy v čajovnách nebo na ezoterických festivalech, které byly právě tehdy velmi populární. Po uvolnění režimu esoterika Česko úplně zaplavila. Jemu konkrétně jistě pomáhalo i to, že byl velice pohledný mladý muž, sportovec, horolezec, takže fyzicky prosperoval a bylo to na něm vidět. A to bylo i to, co lidé v esoterice hledali, nějakou cestu ke zdraví, ale i ke štěstí. Takže jeho fyzický vzhled nahrával tomu, že jeho učení je pravdivé.
Postupně workshopy a přednášky formalizoval, nebo spíš institucionalizoval do podoby školy Poetrie?
Čím víc příznivců měl, tak samozřejmě už čajovna nebo nějaký malý klubík nestačily. Začaly se postupem času pořádat třeba i celovíkendové workshopy. Postupně se tam začala rozvíjet i určitá organizační struktura a hierarchie, vznikl okruh jeho tzv. charismatické aristokracie, jak se tomu říká odborným sociologickým jazykem. To jsou lidé, kteří jsou nejblíž charizmatizovanému vůdci. Mají nad ostatními velkou moc, ale současně jsou ve velkém stresu, protože vědí, že o to výsadní postavení mohou kdykoli přijít.
Jak přesně to společenství fungovalo?
Cílem studia bylo vytvořit systém, pocit, který by dával pocítit postupný duchovní rozvoj. Fungovaly tam podobně jako na vysoké škole indexy, zkoušky, psaly se seminární práce. Samozřejmě bylo studium placené. Hnutí ale mělo i jiné finanční zdroje. Jaroslav Dobeš prodával své koláže a další předměty spojené s esoterikou – třeba tarotové karty, knihy, vlastní časopis Poetrie.
Vzácný vůdce
Dobeš přednášky a workshopy organizoval sám? Nebo to byl úkol právě pro jeho nejbližší spolupracovníky nebo spíš spolupracovnice?
Ano, vždycky to organizovali jeho příznivci, hlavně ženy, z nichž nejskalnější, nejvýkonnější se postupně ukázala rodina Pláškových, což byla matka a dvě dcery, z nichž známější je Barbora (spolu s Dobešem odsouzená za znásilnění - pozn. red.), která se stala jeho pravou rukou. Pocházejí ze Zlína, a tak mu tam také poskytovaly zázemí. Na Moravě později společenství získalo další nemovitosti, které využívali pro workshopy a soustředění.
„Podstatným důvodem pro omezení osobní svobody Jaroslava Dobeše byla skutečnost, že filipínská strana byla informovaná v roce 2015 Velvyslanectvím České republiky v Manile o probíhajícím trestním řízení v České republice pro trestné činy znásilnění.“
Vrchní soud v Olomouci (rozhodnutí z 20. srpna 2024)
Což byla tedy jedna z mála aktivit, které se nakonec Dobeš osobně účastnil, je to tak?
Ano. Dobeš se workshopů osobně účastnil celkem vzácně. Je to obvyklé, že se osobní přítomností vůdčí osobnosti postupně začne šetřit. Vytváří to v členech společenství dojem, že je vytížený, vzácný, že jeho přítomnost je odměnou, kterou je potřeba si zasloužit. Semináře místo něj vedly lektorky, které už prošly výukou u mistra a předávají ty informace dál. Byly tak pro ostatní také jakýmsi příkladem a motivací, protože měly k Dobešovi častější přístup.
Došlo tam ale i na třídění žen, můžete to přiblížit?
Ano, ženy se tam třídily na takzvaná áčka, béčka, céčka. Áčka byly ženy, které byly v duchovní řeči kvalifikované jako ženy nejvhodnější pro největší duchovní rozvoj. Což byly zpravidla drobné, štíhlé, modrooké blondýny. Béčka byly zpravidla brunety, které měly větší finanční potenciál, kterým mohly ten jakoby fyzický nedostatek kompenzovat. Céčka pak byly třeba silnější ženy, které neodpovídaly kategoriím pro další duchovní rozvoj, a platily v uvozovkách pouze za kurzy jógy a nebyla jim věnována větší pozornost.
Odháčkování žen
Předpokládám, že ženy v kategorii A pak byly určeny pro rituál odháčkování. Jak to probíhalo?
Ženy byly, podle informací, které mám, přivedeny do bytu, který zrovna guru Jára využíval pro svůj pobyt. Přivedla je tam většinou Plášková nebo jiná lektorka. Žena se měla nejdřív osprchovat, převléct do připravených šatů. Pak ji ve spodním prádle, případně nahou fotografovali, aby se zachytila aura, kterou vyzařuje před rituálem. Pak dostala vypít čaj, hrála tam rytmická hudba, hořely vonné svíčky, navozovala se spirituální atmosféra. Pak mělo dojít na dechová cvičení, která prostřednictvím hyperventilace přivedla ženu do takového zvláštního stavu vědomí, kdy je sebeovládání trochu horší, můžete se cítit trochu omámeně.
Zároveň probíhalo hlazení po celém těle i na intimních místech. A když ta žena byla připravená fyzicky na styk, tak přišel Dobeš a vykonal na ženě krátký pohlavní styk bez ejakulace, který měl sloužit k vytažení háčků, které měly v ženě zůstat po bývalých sexuálních partnerech. Tím ten rituál skončil. Pak měla žena ještě chvíli ležet a meditovat.
Útěk na Filipíny
Věděly ty ženy, co je čeká? Byl jim ten rituál předem popsán?
To je právě ta sporná otázka. Ty ženy, které ho zažalovaly, tvrdí, že nevěděly, do čeho jdou. Dobeš a jeho spolupracovníci zas tvrdí, že to ty ženy věděly a že to nebylo žádným tajemstvím, jakým způsobem odháčkování probíhá. Ale přinejmenším v sedmi případech to soud považoval za znásilnění.
Dá se říct, jestli Dobeš věřil tomu, že těm ženám pomáhá, nebo to bylo skutečně jenom o tom, že ty ženy zneužíval? Protože si dokážu představit, že velká část žen, která ten rituál podstoupila, se policii nepřihlásilo.
Já jsem celkem přesvědčená, že věřil, že tím ženám pomáhá. Že má zvláštní moc a že ten rituál má na ženu očistný vliv. A řekla bych, že tomu věřili i ti, kdo mu pomáhali. Ten rituál podstoupilo hodně žen a myslím, že i velká část z nich věřila tomu, že jim to pomáhá. Roli mohla hrát z jejich strany i určitá konformita, potřeba zavděčit se nebo vyhovět svému vůdci. Do toho fungovalo i utvrzování ze strany nejbližších spolupracovníků, fungovala tam vzájemná dynamika, která je velice mocná a upevňuje víru všech zúčastněných.
Jak se tedy pak nahlíželo na ty ženy, které se rozhodly proti Dobešovi vystoupit? Byly ze strany ostatních zavrženy, nebo část stoupenců díky nim třeba i prohlédla?
Tak i tak. I když my se na veřejnosti setkáváme spíš s tím zatracováním. Že to udělaly schválně, že na něj měly větší nároky a on jejich přáním nevyhověl a teď se mu kvůli tomu mstí. To byl jeden z argumentů příznivců guru Járy. Další byl, že je vlastně celá ta kauza výsledkem změny politického klimatu. Výsledkem změny od havlovské svobody ke klausovské nesvobodě, která po roce 2000 postupně přestala novým náboženským hnutím přát. Dokonce používají v argumentaci slovo genocida. Že jde o státem řízenou genocidu následovníků guru Járy, na které se podílejí také religionisté.
Což jsou ti samí lidé, kteří se snažili registrovat hnutí Cesta guru Járy oficiálně jako náboženskou společnost?
Ano, to jsou oni. Někteří jsou původní následovníci pana Dobeše, někteří jsou noví.
To znamená, že to hnutí stále žije?
Ano, nepřestalo vlastně nikdy působit. V současnosti provozuje centrum na Filipínách, v Česku nakladatelství Nirvana Tree a další aktivity, ale jejich propagace je zatím velmi opatrná. Nedávno jsem zaznamenala i snahu obnovit organizované duchovní studium, jaké kdysi nabízela Poetrie. Je otázkou, zda nyní dojde po propuštění vůdčích osobností k nějakým zásadním změnám v působení. Nezdá se mi ale příliš pravděpodobné, že by společenství mohlo fungovat jako v těch devadesátých letech, kdy mělo skutečně velký úspěch.