Světový den barmanů – vlastně mixologů, a navíc jeden nealko koktejl
Taková barmanka nebo barman mají těžký život. Nechám stranou, že mixovat nápoje, dávat je do šejkru a ten následně silou otevírat je fyzicky náročné. K tomu musí jít tisíckrát za směnu do lednice a natahovat se pro lahve do vysokých regálů, nebo se krčit u lednice schované pod pultem a vybírat příslušné lahve s nápoji.
Jednoduché není ani rozřezávat citrony, limetky a pomeranče, ždímat z nich šťávu, případně plátky z nich zdobit sklenice. Po ruce musíte mít stále led a v hlavě uložené recepty na všemožné koktejly. Pro potěšení hostů si elegantně přehazovat rotující lahev z ruky do ruky. Odhadnout dávku, dobu míchání, občas i něco zapálit a být při tom stále usměvavý.
Barmany obdivuji i proto, jak umí otevřít lahev šampaňského, aniž by polovina drahého dokonalého nápoje skončila na stropě, podlaze a hostech.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Pro barmanku musí být náročné poslouchat rádoby vtipné poznámky chlapů na barové stoličce a pro barmana zase návštěvnic baru. Případně být zpovědníkem lidem, kteří vám vylijí nejenom podaný koktejl, ale i svou zhrzenou duši.
To ještě není vše, barman musí udržovat všechny zásoby. Včas objednat potřebné zboží, umět točit pivo a napěchovat sklenici ledem tak, že se do ní nakonec vejde i plechovka coca coly. Musíte odhadnout nebo ověřit, zda má objednavatel věk pro konzumaci alkoholu a nést za to odpovědnost. Rozhodnout, zda je host už „pod parou“ a odmítnout mu další objednávku.
Být trvale ve střehu a znát nové barmanské trendy a technologie. Zúčastňovat se školení, soutěží a hlavně nikdy, ale nikdy na sobě dát znát únavu.
To vše platí i pro barmany, kterým my dnes říkáme hostinští. I oni jsou barmani v pravém slova smyslu. Nepohazují si s pípou nebo štěnětem piva, to by bylo složitější, ale i jejich práce je náročná a zodpovědná. Někdy až hraničící s ohrožením zdraví. Zkuste například načepovat hostům pivo pod míru. To se v našich končinách neodpouští, ale trestá.
Navíc, jestliže je dnes v lepších restauracích normou třetinková sklenice, donedávna stačilo načepovat dvě piva a byl to litr. Dnes? Dnes to jsou tři sklenice a ještě kousek. Omezená velikost sklenic mohla být dobrým nápadem, ale kdo byl zvyklý na své dvě pivka, musí si dát čtyři, a to je víc než původní dva půllitry. Nemluvě o zmatku, který zažívá Evropan, když si zajede do Anglie, kde vás dostanou pintou piva (0,568 litru), aniž by ctili soustavu SI.
A za to všechno dostane zmíněný barman-hostinský výplatu, která není mnohdy nic moc.
Vzhledem ke všemu výše uvedenému, a i neuvedenému, se ani nemůžeme divit, že 24. únor je světovým dnem barmanů a oslavou a oceněním jejich dovedností a přínosů.
Jak Gambrinus ke jménu přišel
Číst článek
Proč, kdo a kdy?
Světový den barmanů, ustanovený na 24. únor, se začal slavit v roce 2018. Jeho vznik je úzce spjat s australskou barmanskou soutěží The Perfect Blend, během níž byl vyhlášen první vítěz právě 24. února 2018. Tento den byl následně přijat jako mezinárodní oslava barmanského řemesla, poskytující příležitost vzdát hold barmanům a barmankám po celém světě za jejich kreativitu a profesionalitu.
Barmani dnes při míchání koktejlů více inklinují k řemeslné zručnosti. Zaměřují se na používání čerstvých surovin, kvalitních destilátů a používání tradičních metod přípravy nápojů. Kultura řemeslných koktejlů vedla k vytvoření pojmu „mixologie“ a barmani jsou považováni za „mixology“.
Jsou to mistři svého řemesla, kteří neustále hledají jedinečné příchutě a zaměřují se stále více na techniku, chuť, kvalitu a vzhled nápoje. Pro mne to má ještě jeden poznatek: než barman „řemeslně“ připraví jeden koktejl a podá vám ho, v televizi nad barem klidně uběhne celý zápas tenisového Wimbledonu.
Dalším trendem je vzestup nealkoholických nápojů nebo „mocktailů“, které vedou k vytvoření zdravějšího a střízlivějšího zážitku z pití. Bohužel musím podotknout, že skoro vždy jde o dražší koktejl než ten alkoholický. Ruka trhu si u trendů vybere svou daň, i když jde o zdraví.
Historie barmanství není jen příběhem alkoholu a koktejlů, ale také odrazem toho, jak se společnost mění. Ukazuje, jak koktejlová kultura hrála důležitou roli v naší společenské struktuře, kde se hospody a kluby staly místem pro odpočinek, oslavu a spojení s lidmi.
Přiznávám se
Já osobně mám bary hodně ráda a nevynechám příležitost nějaký navštívit. Většinou jde o bary v hotelech, kde se zrovna při svých cestách nacházím. Ale miluji i bary u bazénu nebo přímo v bazénu, barmany, kteří vám donesou nápoj až přímo k lehátku na pláži a vy brčkem srkáte ledový nápoj v rytmu příboje. Rackové křičí, slunce pálí a …
Konec idylky, vždyť to vše musí někdo připravit a práce je to náročná, jak jsem se zmínila v úvodu.
Nesmím však zapomenout na barovou atmosféru, protože tu já si někdy vychutnávám raději než zteplalý koktejl.
Každý bar má svůj rytmus, auru, vibraci a náladu. V jazzovém baru se drinky nalévají pomalu, jako kdyby se ladily do rytmu saxofonu. Jsou bary, které evokují klasickou hudbu třeba tím, že si necháte namíchat koktejl Rossini. Kdo rád sladké, může usrkávat Mozart likér třeba v mléčné čokoládové variantě, případně přitvrdit Chopin vodkou.
Jsou i bary se swingovou atmosférou Franka Sinatry nebo Scotta Fitzgeralda.
Když bohovi ukápne slza, vyroste piri-piri. Připravte si pikantní omáčku
Číst článek
Punkové bary bych spojila s Charlesem Bukowskim, ale nejlepší jsou ty bluesové, kde sedí Ernest Hemingway a hraje B. B.King. Mimochodem, nezapomenu, jak jsem na Kubě v Havaně seděla v baru El Floridita, vedle mě byl opřený Hemingway a popíjel daiquiri. To tehdy nemělo chybu – až na jednu malou: Ernest byl z bronzu a stojí tam dodnes.
Kdo raději starou Anglii, tomu doporučuji zajít do jednoho z nejvyhlášenějších barů na světě v Dukes Hotel v Londýně. Můžete si pochutnat na koktejlu, který měl rád Ian Fleming, stvořitel Jamese Bonda, a možná vám ho osobně namíchá Alessandro Palazzi, jeden z nejlepších barmanů světa. Já to štěstí měla, a dokonce jsme si hezky popovídali.
Ráda přidám ještě jeden poznatek: ve světě barů neexistují cizí lidé, vždy tam na chvilku najdete přátele, které jste ještě nepotkali a většinou už nikdy nepotkáte.
Připravte si nealko trend současný barů
Tento lahodný drink vás přenese do tropického ráje díky kombinaci manga, citrusů a perlivého zázvoru. Je osvěžující, mírně pikantní a skvěle vyvážený – ideální na jakoukoliv příležitost. Přichystejte si nealkoholický koktejl Tropical Gold Fizz.
Ingredience (pro 1 porci):
100 ml mangového pyré (z čerstvého nebo kupovaného pyré)
20 ml čerstvé citronové šťávy
150 ml jemně perlivé zázvorové limonády (ne ginger beer, spíš něco lehčího)
led (kostky nebo drcený)
plátek citronu a lístky máty na ozdobu
Postup:
Naplňte vysokou sklenici ledem. Přidejte mangové pyré a čerstvě vymačkanou citronovou šťávu. Zalijte jemně perlivou zázvorovou limonádou a jemně promíchejte. Ozdobte plátkem citronu a lístky máty.
Podávejte ihned a vychutnávejte si exotickou svěžest, jemně šumivý efekt, lehkou pikantnost a jednoduchou přípravu.
P.S. Zajděte do baru, nebojte se. Přijme každého a většinou zažijete, o čem tady byla řeč. Zkuste si dát nealkoholický koktejl a být trendy.
