S jakými problémy se vojáci nejčastěji obrací na vrchní praporčíky?
Nejčastěji se zajímají o výzbroj a výstroj, o základní věci, které mají mít na sobě. Role vrchních praporčíků se nezměnila od roku, kdy v české armádě tato funkce vznikla, to bylo v roce 2004. Lidi mají stále stejné problémy.

Obrana prostě byla silně podfinancovaná a teď doháníme tu přibližně patnáctiletou mezeru. Takže myslím, že i další vrchní praporčíci budou v nejbližších deseti letech řešit pořád to samé. Bude to výstroj a výzbroj vojáka, budou se pořád „omílat“ ty stejné věci – batohy, maskáče, kvéry.

Takže vojáky nejčastěji trápí, že nemají, co by mít měli a co by potřebovali?
Myslím si, že ano. A zároveň přichází nevyřčený problém, a sice určité generační nedorozumění. Na útvarech máme seniorní důstojníky a praporčíky, kteří se ptají, proč už nechodí ta generace, která byla stejná jako oni. Ti noví lidé jsou hůř fyzicky připravení, ano, jsou jiní, ale za mě ne horší. A my se musíme naučit s nimi mluvit.

Pokud jde o výstroj, vojáci si třeba stěžují, že nemají zimní oblečení. Co s tím můžete dělat?
Jako vrchní praporčíci můžeme na ten problém upozorňovat. Jsme jako most mezi důstojníky, velením a zbytkem vojáků, pokud jde o předávání informací jedním i druhým směrem.

Armáda je hierarchicky řízená organizace a my jako vrchní praporčíci nemáme nedělitelnou velitelskou pravomoc. Takže podněty, které sesbíráme, předáváme našim velitelům jako rady nebo doporučení.

A pak je to otázka rozpočtu, který máme. Dluh z minulosti je tak obrovský, že teď nemáme dostatek peněz na to pokrýt vše, co je potřeba, aby se vojákům žilo líp. Tedy nemáme dost peněz, abychom zároveň investovali do infrastruktury, navyšovali finance na výstroj a výzbroj vojáků a zároveň nakupovali techniku.

Tikající bomba

Česko loni pravděpodobně poprvé dosáhlo výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP. Vy jste ale v závěru roku na svůj facebookový profil napsal, že toto zvýšení vojáci v nejnižších hodnostech nepocítili. Za tím si stojíte?
Stoprocentně. Ale taky si myslím, že je tady obrovský problém v komunikaci dovnitř armády, kdy my nejsme schopni lidem vysvětlit: O. k., můžete mít, chlapi, veškerou výstroj, kterou chcete, a tak dále. Ale když teď nasypeme peníze do krásných kasáren a budeme mít top výstroj, tak za pět let bychom nakoupili techniku třikrát čtyřikrát dráž.

Takže si myslím, že je naprosto správně, že jsme začali technikou a velkými modernizačními projekty. Naopak musíme přemýšlet o tom, jestli dvě procenta HDP jsou dostačující. A začít opravdu investovat do lidí.

Takže se začalo technikou a vojáci teď ještě musí chvíli vydržet?
Neříkám, že musí chvíli vydržet. Myslím si, že je to otázka několika málo let, kdy vojáci to zvýšení peněz do obrany pocítí, ale kdybychom teď neudělali nákupy techniky, no tak bychom se prostě dostali do velmi nepříjemné situace.

Na část problémů může armáda reagovat třeba nařízeními náčelníka generálního štábu. Takto jste třeba před dvěma lety začali přijímat do armády lidi s tetováním na předloktí a krku, teď chystáte rozvolnění pravidel pro úpravu vlasů vojákyň. Co dalšího plánujete?
Co se týče „soft“ věcí, tak tam nic dalšího neplánujeme. Máme větší problémy, které trápí drtivou většinu armády. To je něco, co nevyřešíme na generálním štábu, ale můžeme na to upozornit.

Na konci loňského roku jsme proto dali vojákům dotazníky, kde se ptáme čistě na jejich finanční ohodnocení, co mají v této oblasti za problémy.

Máme to rozdělené demograficky, geograficky, ptáme se jich na dojíždění a tak dále. Výsledky jsou velmi znepokojující a budeme o nich informovat velení armády. Děláme to, abychom měli zameteno před vlastním prahem, a pak je to otázka, jak se k tomu postaví vedení resortu.

My víme, že vojáci na nižších pozicích mají reálně finanční problémy a chceme jim pomoct. Víme to od vrchních praporčíků, ale zatím jsme neměli data, neměli jsme to změřené. Prostě celkově je to taková tikající bomba v armádě. Cílem toho dotazníku je úprava služebního tarifu vojáka.

Tedy jinými slovy si myslíte, že je potřeba vojákům plošně přidat?
Ano, ale nemyslím tím samozřejmě přidat všem 50 tisíc, protože jiné problémy má voják na základní pozici se svým platem a jiné mám já s platem štábního praporčíka. Základní cíl je zvýšení konkurenceschopnosti armády na trhu práce. Udělat to zaměstnání atraktivnější, víc sexy.

Možná pro příklad: v armádě máme peníze navázané na hodnosti. V roce 2015 měl člověk s hodností svobodníka 120 procent průměrné hrubé mzdy. Teď má svobodník reálně 80 procent průměrné hrubé mzdy, což je dobrý příklad toho, kam jsme se s reálnými platy v armádě za deset let dostali.

Nejen nábor

Navýšit benefity pro nové i již sloužící vojáky má novela zákona o vojácích z povolání. Náčelník generálního štábu Karel Řehka navrhované změny uvítal, ale dodal, že problém s personálem je dnes už tak velký, že nebudou stačit. Jak to vidíte vy?
Nebudu říkat, že si to nemyslím. Víme, že to nestačí, ale vážím si toho, že ministryně (Jana) Černochová (ODS) změny tohoto zákona prosadila. Problém je jiný. Mnohdy se otázka personalistiky v armádě smrskla na nábor, čísla náboru, náborový příspěvek a tak dále.

Ale my se musíme podívat hlavně na udržitelnost těch, kdo už v armádě jsou. Protože s těmi staršími vojáky, kteří pořád ještě mají chuť sloužit, chuť předávat své zkušenosti mladším, se nikdo nebavil. I proto jsme udělali dotazník, který jsem zmiňoval.

Přece jen se na nábor zeptám. Problém s rekrutováním nových vojáků nemá totiž jen Česká republika, ale v podstatě všechny země, kde armáda funguje na principu dobrovolnosti. Bavíte se o tom s partnery v NATO? Jaký mají oni recept?
Recept je úplně jednoduchý a to je, že změnili finanční podmínky služby. Když říkáme, že chceme úpravu služebního tarifu vojáka, tak nevymýšlíme nic nového. Opravdu to není raketová fyzika.

Problém s personálem mají od USA po Rumunsko. Některé evropské země mají stejný problém jako my – dlouhodobě neinvestovaly do armády. Peníze vojákům nezvyšují jenom Američané, ale taky Nizozemci, Dánové, to jsou jasné příklady zemí, kde rapidně navýšili platy vojákům a celkově investice do lidí. Od 1. ledna navýšili platy svým vojákům i Slováci, a to velmi signifikantně.

Takže ta dobrá praxe, která se dá aplikovat u nás, se jmenuje přidat peníze. A kromě toho?
Kde máme obrovské rezervy, je firemní kultura organizace. Myslím si, že když lidi věří v organizaci a v její vedení, tak se dá překousnout spousta věcí. I třeba to, že nemáš v zimě čepici.

Já, když jsem sloužil u 601. skupiny speciálních sil, tak jsem si také kupoval tyto věci sám a věřil jsem v sílu speciálních sil a v to, že prostě do dvou let tam ty věci budou. A to se pak stalo. Ale když jsme schopní vojáky ještě trápit špatným leadershipem, tak mi věřte, že ta služba pro ně je mnohdy velmi těžká.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít