„Bylo to za celé moje studium asi nejlepší rozhodnutí, co jsem udělala. Věřím tomu a doufám v to, že bude kurz vyučován povinně,“ vypráví Eva, která studuje učitelství dějepisu a základních společenských věd. „To, co nám tady přednáší, je úplně neuvěřitelné. Fakta, fakta, fakta. Fakt nejlepší asi předmět, co jsme tady měli,“ hodnotí.

Souhlasí s ní také její spolužák Jonáš, který bude jednou na základní nebo střední škole vyučovat stejné předměty jako Eva.

„Chtěl jsem se více dovzdělat v problematice bezpečnosti, ať už se to týká NATO, nebo Evropské unie. Na jedné hodině jsme zjistili tolik informací, které nejsou ve veřejné sféře,“ popisuje.

Pilotní běh kurzu Úvod do branně-bezpečnostní problematiky nyní navštěvuje pětadvacet studentů. Vyučující jsou buď z Univerzity obrany, nebo přímo z ministerstva.

„Smyslem kurzu je postupně v prostředí pedagogických fakult předávat penzum znalostí a povědomí o otázkách obrany a bezpečnosti. Jsou tam přednášky, které jdou k úplnému základu, jako jsou co to je armáda nebo co jsou ozbrojené síly, až po dílčí specifická témata, jako je třeba členství České republiky v NATO,“ vyjmenovává Jan Jireš, který má za ministerstvo spolupráci na starost.

Povinný pro tělocvikáře

Na konci semestru si vedení fakulty a ministerstva společně sednou a domluví se, jestli budou tento předmět vyučovat i v dalších letech. To by se líbilo děkanovi Antonínu Jančaříkovi.

„Plán je, že by ho někteří studenti měli povinně a všem ostatním bychom ho nabízeli povinně volitelně. To znamená, že si vybírají z témat. Jestli to bude branně-bezpečnostní téma, udržitelnost nebo globální vzdělávání, záleží na směřování příslušného studenta,“ vysvětluje Jančařík.

Povinně by mohli mít předmět studenti učitelství tělocviku, výchovy ke zdraví nebo základů společenských věd. Vychází to z nedávno přepracovaných rámcových vzdělávacích programů ministerstva školství, které kladou větší důraz právě na témata obrany a bezpečnosti. Jakým způsobem je učitelé do výuky zapracují, je na nich.

„Samozřejmě nepředpokládáme, že to, co v kurzu zazní, předají stejnou formou nebo ve stejném rozsahu budoucí učitelé svým žákům. Budou muset témata přizpůsobit, to znamená, že si budou muset vybrat jenom nějaké specifické věci a podat je způsobem, který bude adekvátní věku jejich žáků,“ zdůrazňuje Jireš, vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany.

Student pražské pedagogické fakulty Jonáš pak přemýšlí nad možnou výukou: „Přes frontální výuku se velmi snadno předávají tvrdá fakta, ale na práci s druhým stupněm základní školy nebo střední školy bych asi šel víc přes příklady a projektové vyučování. Možná bych zkusil i vytvářet skupiny, které by symbolizovaly různé organizace, a jak by případně problémy řešily.“

Šéf odboru základního vzdělávání na ministerstvu školství Michal Černý zdůrazňuje, že se neplánuje obnova branných cvičení, kdy děti běhaly po lese s pytlíky na nohou a na rukou.

„Jde o to, aby se děti seznámily s tím, jaká je role občana při zajišťování obrany. Problematika bezpečnosti bude začínat už na prvním stupni, ale rámcově a přiměřeně věku,“ přibližuje pro Černý. „Všichni vidíme, jaká je bezpečnostní situace v Evropě, dlouhodobě toto téma nepodceňujeme,“ doplňuje.

Jan Jireš, který má za ministerstvo spolupráci na starost, plánuje, že by se podobný předmět mohl v budoucnu vyučovat i na dalších českých pedagogických fakultách.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít