Mezi šedé archivní regály Masarykova ústavu a archivu Akademie věd nás vedou Helena Kokešová a Dagmar Hájková. „Ty Masarykovy archiválie už toho prožily tolik, takže si myslím, že jsou v současné době, po těch desítkách let, v tom nejlepším možném prostředí,“ popisuje Hájková.

„Masaryk a jeho rodina se poměrně často stěhovali. On miloval papír, psané věci a také knížky,“ pokračuje Hájková. Kufr je skutečně obrovský a sám o sobě těžký. Vyrobený je z kůže, do které jsou vyražené iniciály T. G. M. Kufr je zabezpečený řemeny a třemi zámky.

„Ve víku je našitá kapsa, kam se krásně daly ukládat dokumenty, aniž by se zmačkaly nebo poškodily. Člověk musí obdivovat, že to po více než 120 letech zůstává takhle zachováno,“ říká Helena Kokešová.

Masarykův ústav nemohl za druhé světové války působit a působnost přestala také v roce 1954. Obnoven byl v roce 1990. „Archiv byl tenkrát uchován v Klementinu a nikdo k němu nesměl. Pak se ten ústav znovu obnovil. Nejprve v 50. letech jej využívali pro očerňování Masaryka v pamfletech proti lidové politice T. G. Masaryka,“ uvádí Dagmar Hájková.

„Zůstal v archivu Ústavu marxismu-leninismu a tam byl nepřístupný. I díky tomu se uchoval,“ dodala.

V úterý uslyšíte o Masarykově praktickém kalamáři na cesty za první světové války a také o dopisech od synů, které uchovává Masarykův ústav a archiv Akademie věd, kde společně pátráme, doprovázeni naléhavým vzkazem historika V. V. Štecha z roku 1938.

Tomáš Černý, kvr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít