Dalajláma vydal za svůj život několik knih, některé z nich byly přeloženy i do češtiny. Poslední publikace s názvem Voice for the Voiceless: Over Seven Decades of Struggle with China for My Land and My People (Hlas umlčených: Více než sedm desetiletí boje s Čínou za mou zemi a můj lid) vyšla v úterý a je odpovědí na otázku, na kterou se Tibeťané různě po světě ptají už několik let – co dělat po jeho smrti?

Přestože dalajláma už od roku 2011 není vrchním politickým představitelem oblasti, zůstává duchovním vůdcem. Jeho pozice není volená, ale podle tibetského buddhismu ji drží stále ta stejná osoba, která se po staletí převtěluje. Současný dalajláma je tedy již čtrnáctou reinkarnací v řadě a dlouho se spekulovalo o tom, zda nebude i tou poslední. Pokud by ho tibetský lid už nepotřeboval, mohl by prohlásit, že žádná další reinkarnace již nebude a on dojde osvícení. Své rozhodnutí měl představit v době svých 90. narozenin, které připadají na letošní rok.

Tibetský lid dal ale jasně najevo, že dalajlámu i nadále potřebuje. „Exilová vláda a tibetská diaspora se za něj modlily a žádaly ho, aby se reinkarnoval,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Tenzin Choekyi, Tibeťanka a výzkumnice organizace na mapování porušování lidských práv Tibet Watch. „Jde to dohromady s tím, co je jeho pozice – sloužit Tibeťanům. Když řekli, že ho potřebují i nadále, rozhodl se, že bude pokračovat.“

Toto rozhodnutí dalajláma, který dlouhodobě žije v exilu v indické Dharamsale a vzhledem k pokročilému věku už necestuje tolik do zahraničí, poprvé představil právě v nové knize. Zároveň dal i nápovědu, jak jeho nástupce rozpoznat. „Nový dalajláma se narodí ve svobodném světě,“ cituje britský server The Guardian úryvek z knihy. I tady je posun oproti předchozím prohlášením – dříve jen uváděl, že se jeho nástupce nenarodí v Tibetu.

Reinkarnace podle čínských zákonů

Zmínka o svobodném světě je zde podle Choekyi schválně. Titul dalajláma se totiž snaží získat vláda v Pekingu, kvůli které musel duchovní vůdce opustit Tibet na konci 50. let minulého století a která oblast posledních 70 let okupuje. „Peking si chce zvolit vlastního dalajlámu, aby vůdce Tibetu vlastnil a vyslal tím světu zprávu, že vlastní i Tibet. Jde jen o reflexi více než sedmi desetiletí, kdy kolonizují Tibet a chtějí v tom pokračovat do budoucna,“ míní výzkumnice.

„Reinkarnace by se měla řídit národními zákony a nařízeními, následovat náboženské rituály a měla by být předmětem schválení centrální vlády,“ uvedla podle serveru Hong Kong Free Press mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning. To však tibetská exilová vláda sídlící v Indii odmítá. „Nikdy nebudeme věřit dalajlámovi, kterého vybrala čínská vláda,“ vysvětluje Tibeťanka.

Stále ale není jasné, jakým způsobem k reinkarnaci dojde. „Neřekl, že se převtělí do miminka. Podle mě si nechává možnost, aby se mohl reinkarnovat ještě za svého života. Ta osoba může být dítě nebo někdo, kdo je už schopný dělat rozhodnutí,“ přemýšlí.

Detaily by měl dalajláma zveřejnit v době svých 90. narozenin, tedy letos v červenci, po setkání s dalšími vrcholnými představiteli tibetského buddhismu.

Jednání s Pekingem

Velkým tématem knihy je i vztah s Čínskou lidovou republikou, která přestala s tibetskou exilovou vládou jednat v roce 2010. Dalajláma, který podle Choekyi symbolizuje nezávislý Tibet, se však snahy o navázání diskuze nebrání a přímo k ní vyzývá:

„Od 19 let, kdy jsem jednal s mocným předsedou Maem (Ce-tungem, čínským diktátorem, pozn, red.) sedícím v Pekingu, až k mým nedávným pokusům o komunikaci s prezidentem Si Ťin-pchingem, předkládám tuto knihu jako upřímnost našich snah,“ píše. „Navzdory všemu utrpení a destrukci stále držíme naději na mírové řešení našeho úsilí o svobodu a důstojnost.“

Zároveň však dalajláma v knize dává najevo, že ze své pozice, kdy chce větší autonomii pro Tibet a Tibeťany, stejně jako náboženské svobody, neustoupí. „Právo Tibeťanů na to, aby spravovali svůj vlastní domov, jim nemůže být nekonečně upíráno, stejně jako jim nemůže být prostřednictvím útlaku navždy upírána touha po svobodě. Jedno jasné poučení, které z historie máme, je to, že pokud budou lidé dlouhodobě nešťastní, společnost stabilní nebude.“

„Pokud se za mého života nenajde žádné řešení, bude tibetský lid, zejména ten uvnitř Tibetu, obviňovat čínské vedení a komunistickou stranu, že se jí nepodařilo dosáhnout dohody se mnou,” píše dalajláma.

To potvrzuje i tibetská výzkumnice. „Myslím, že Peking se bojí, co se stane, pokud jeho svatost dalajláma zemře v exilu. Nedokážu si ani představit, jak budou lidé reagovat. Budou se modlit, budou brečet, protestovat,” popisuje a dodává, jaké to může mít následky. „V Tibetu má Čína svou armádu a důkladný sledovací systém. Přijdou proto systematické pokusy zastavit jakékoliv společné truchlení nebo protestování. Proto říkají, že chtějí stabilitu. Nechtějí ji pro Tibeťany, ale pro svou komunistickou vládu v oblasti,” míní.

Mohla by se tak opakovat situace, která se za dobu čínské okupace Tibetu stala už několikrát, tedy že armáda protesty krvavě potlačila. Poslední velký protest proběhl v roce 2008, kdy se Peking připravoval na olympijské hry a kdy dokazoval světu, že je návštěvníkům otevřený. Násilné potlačení protestu, při kterém podle lidskoprávních organizací přišly o život stovky lidí, tento dojem narušilo.

„Dalajláma reprezentuje víc než jen Tibet a jeho lid. Když vedl Tibet do exilu, nepotřeboval k tomu zbraně ani munici. Dává tím světu jasnou zprávu, že vůdci si mohou zvolit dobrotu nad vším ostatním. I když přijdou o národ, mohou pokračovat nenásilnou cestou,“ říká Choekyi.

Jana Václavíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít