O útocích drony slýcháme v poslední době v rámci bojů mezi Ruskem a Ukrajinou v podstatě nepřetržitě, jeden z ukrajinských vojenských manažerů nedávno pro iROZHLAS.cz podotkl, že právě bezpilotní letouny jsou tím, co armáda potřebuje nejvíce. Týdeník The Economist už pojem „dronová válka“ pro Ukrajinu označil za klišé. Můžeme tedy podle vás konflikt takto nazývat?
Myslím, že ano. Samozřejmě záleží, co by to mělo splňovat, takovým největším indikátorem ale podle mě je, že informace od různých pozorovatelů, a i samotných ukrajinských ozbrojených sil, uvádí, že většinu ztrát způsobených silám Ruské federace mají na svědomí právě různé druhy dronů. Jejich role je tedy momentálně obrovská.

Stejně jako se na začátku konfliktu zmiňovalo, že většinové ztráty jdou například za dělostřeleckými palbami, za poslední dejme tomu rok a půl za nimi drony na obou stranách stojí v takovém množství, že to s tím dřívějším nejde porovnat. Jde o přístroje různých typů, ať už FPV (zkratka First Person View, drony s online přenosem, pozn. red.) nebo ty, které na dálku umisťují miny či shazují cokoli možného ze vzduchu.

Konkrétně FPV drony například agentura Reuters označuje za jeden z nejúčinnějších prostředků. Jak přesně fungují?
Samy o sobě zase až tak strašně účinné nejsou. Jejich hlavní síla spočívá v jednoduchosti, nízké ceně a množství. Tím, že jsou levné a dostupné, jdou vyrábět ve velkém. Momentálně zastávají roli třeba takovou, jakou by jindy měly systémy jako Javelin, které jsou mnohonásobně dražší.

Funguje to tak, že místo toho, abyste se spoléhala na navádění zbraně samotným systémem, řídí dron pilot, který skrze kameru vidí přesně to, co přístroj. Jejich individuální účinnost pak nijak zvlášť obrovská není, zároveň nejsou extrémně přesné a jsou velice náchylné k rušení. Aby zastaly práci jednoho Javelinu, by jich například ke zničení tanku bylo potřeba řekněme pět, sedm.

Drony nejsou nejžádanější položkou jen ukrajinské armády, klíčovou roli hrají i v té ruské, že?
Rozhodně. Je to závod ve zbrojení a inovacích na obou stranách. Armády je od sebe odkoukávají a když jedna přijde s nějakou novou vymožeností, ať už technickou či taktickou, a ta se projeví jako úspěšná, za chvíli se ji naučí i ta druhá.

Trochu jste už naznačil časovou osu. Do jaké konkrétnější etapy války bychom tedy začátek používání dronů v opravdu masivnější míře mohli zasadit?
Součástí bojů jsou již od samého začátku, jde-li ale o jejich masivnější nasazení, začalo se rozbíhat v roce 2023.

,Ekonomické’ zabíjení

Před válkou si většina z nás dron asi vybavila v souvislosti s pořizováním snímků, videí. Čeho všeho jsou ale schopné ve válečném prostředí?
Všeho možného, spektrum je obrovské. Jde od těch nejmenších a nejjednodušších, v podstatě stejných jako ty komerční, které se používaly ke sběru informací, pozorování činnosti nepřítele či zaměřování dělostřelecké palby, po druhý konec spektra, kde máte drony, jež jsou součástí armád již řadu let. To jsou ty relativně obrovské, několikametrové přístroje v cenách milionů dolarů, například typu Reaper. V zásadě jde téměř o náhrady bojových letounů.

Obecnější postup ke zničení dronu by se dal popsat jak?
Samozřejmě záleží na typu. Můžete jej sestřelit, ale musíte brát v potaz, jak rychle a vysoko letí a jak je drahý, tedy jestli se vám vůbec vyplatí na něj použít protileteckou raketu, neboť ta může někdy být i mnohonásobně dražší než samotný bezpilotní letoun. Můžete je sestřelit i protileteckou palbou z těžšího kulometu. Takto například Ukrajinci nahání drony Šáhid.

Máme zde i elektronický boj, kdy dojde k přerušení spojení mezi pilotem a dronem, a stroj pak někam spadne. To je případ obzvlášť FPV dronů, které spoléhají na to, že je někdo permanentně řídí a nejsou moc autonomní. Hlavně na frontě to má na svědomí obrovské počty dronů, jde o jednu z hlavních forem obrany.

I proto se v poslední době poměrně rychle rozvíjí drony, jež na bezdrátové spojení nespoléhají a v podstatě si za sebou odvíjí cívku optického kabelu, jímž se ovládají. To znamená, že tam není možnost rušení. Mimo to je pak jednoduše mohou zachytit sítě, popřípadě také existuje řada záběrů, jak je někdo s běžnou puškou prostě sestřelí ze země. Některé drony se také používají k ničení těch pomalejších, kdy do nich ve vzduchu narazí.

„Je méně přestřelek, protože více bojujeme drony. Ještě v roce 2022 jsme běhali s kulomety ze stromových linií,“ popisuje v reportáži deníku The Guardian jeden z ukrajinských vojáků. Dá se tedy říct, že drony v podstatě nahradily „klasické“ přestřelky?
Spíše si to tak nějak vynutil fakt, že oproti původním fázím války je fronta mnohem statičtější a boje probíhají od zákopu k zákopu, od domu k domu, od jedné linie stromů ke druhé. Zároveň se navýšil počet dronů vzhledem k jejich efektivitě a nízké ceně.

Vidíme, že například FPV drony se používají i k zabití individuálního člověka, neboť se to, když to tak řeknu nehezky, ekonomicky vyplatí. Jejich role tedy stále roste, navyšuje se produkce, přichází inovace a v souvislosti s tím jakoby se válka zpomalovala a fixovala do pevnějších pozic, což jejich nasazení dává více prostoru.

Síťové ,lapače’ dronů

Drony dokáží právě i individuálně zabít, jak zmiňujete. Obecný strach mezi Ukrajinci tedy musí vyvolávat obrovský.
Určitě. Je to na obou stranách, ve válce platí za jednoho z hlavních zabijáků. Pokud jej nad sebou třeba jen uslyšíte a neútočí na vás, pravděpodobně to ale znamená, že vás někdo zpozoroval a zaměří na vás palbu odněkud odjinud. Nehledě také na to, že když nad vámi něco letí, nemusí být úplně jednoduché poznat, zdali jde o váš spřátelený dron, nebo ten nepřátelský.

Postupně se tedy vyvíjí i obranné metody. V poslední době jsme třeba zaznamenali, že obě strany podél vybraných důležitých zásobovacích komunikačních linií, které příslušným útokům často čelí, umisťovaly kvůli jejich znesnadnění sítě.

Na Ukrajině i jinde se pořádají dronové sbírky, Českem nedávno rezonovaly souvislosti s dronovou iniciativou Nemesis, lidé si také třeba nakoupí levné součástky z Číny a přístroje pak sami vyrábí a posílají vojákům. Z jakých všech zdrojů tedy armády drony získávají?
Z materiálního hlediska většina hardwaru pochází samozřejmě z Číny, i když se to především Ukrajinci snaží postupně diversifikovat. Nechtějí být závislí jen na ní a hledají alternativy například na Tchaj-wanu. Výbušniny si většinou dováží z Evropy nebo zajistí sami. Ohledně financí jde pak o směs všeho možného.

Něco podporuje přímo stát, jindy jde o dary jiných zemí nebo domácí i zahraniční sbírky, jako tomu bylo u nás. V případě Ruska je to podobné, akorát tam asi bude větší míra centralizace a nižší míra zahraniční podpory. Například Írán mu nejdříve dodával své Šáhidy a pak ho nechal, aby si zbudovalo vlastní fabriku a vyráběl kopie. Nemyslím si ale, že by se někde v Íránu organizovaly finanční sbírky a tak podobně.

Myslíte, že bezpilotní letouny mohou hrát zásadní role i v dalších konfliktech?
Určitě. Byť třeba ne do takové míry, už jsme to v jiných případech viděli. Lze zmínit Náhorní Karabach, kdy v té poslední edici určité typy dronů měly významný úděl. Využily se i při operacích v Gaze či nedávno během zhroucení Asadova režimu v Sýrii. Daná proliferace bude tudíž určitě pokračovat.

Ukazují se jako velice účinný a efektivní nástroj pro široké spektrum úkolů, užitečný jak pro malé vzbouřenecké skupiny bez velkých rozpočtů, tak pro velké národní státy, jež do nich hrnou miliardy. Samozřejmě jde ale o velmi rychle se rozvíjející oblast. Může se ukázat, že konkrétní metody nebo systémy fungující dnes mohou třeba za pět let být už naprosto překonané.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít