V noci na neděli zemřeli po ruských dronových útocích na Kyjev nejméně tři lidé, včetně pětiletého dítěte. Útok způsobil požáry v obytných domech a evakuaci desítek lidí. Ruské úřady hlásí zneškodnění desítek ukrajinských dronů. Jak byste popsal situaci před dalším jednáním o příměří?
Jakkoliv se rozvíjí diplomatické iniciativy, tak co se týče samotné války na Ukrajině, vývoje na bojišti a vzdušných útoků, asi by se to dalo vystihnout anglickým termínem „business as usual" (byznys jako obvykle). V podstatě vidíme, že nadále pokračují vzdušné útoky pomocí dronů, raket s plochou dráhou letu a balistických raket ze strany Ruska na ukrajinskou civilní infrastrukturu. Nadále vidíme, že Ukrajina se snaží pomocí svých dronových prostředků cílit na ruskou infrastrukturu. A ,samozřejmě, nadále vidíme intenzivní boje na frontě.

Ukrajinský deník The Kyiv Independent píše, že Steve Witkoff, který vede rozhovory o příměří, papouškuje ve svém rozhovoru s Tuckerem Carlsonem ruskou propagandu. Prohlásil, že Krym, a teď cituji, „a tzv. čtyři regiony Donbas, Luhansk a ještě dva" jsou klíčové pro urovnání války. Tvrdil, že je obývají rusky hovořící obyvatele, kteří v drtivé většině v referendech ukázali, že chtějí být pod Ruskem. Budou Američani tlačit na Kyjev, aby se těchto oblastí, tedy Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské plus Krymu vzdal?
Je dost pravděpodobné, že současná americká administrativa do nějaké míry přijímá legitimitu ruských požadavků, které jsou samozřejmě v rozporu s mezinárodním právem. Nicméně z pohledu současné americké administrativy si to Rusko v uvozovkách „nějakým způsobem zasloužilo". Vzhledem k tomu, jak vypadá vývoj situace na bojišti a kde se konflikt aktuálně nachází, respektive v jakém je bodě.

Takže dokážeme si představit, že když máme tato tvrzení ještě předtím, než začala reálná jednání ve vzduchu ze strany Spojených států, tak potom v těch budoucích jednání, kde se budou řešit detaily nějakého možného mírového ujednání, tak tam se budou Spojené státy nějakým způsobem snažit jít Rusku naproti a tlačit Ukrajinu k tomu, aby nějakou formou akceptovala vlastnictví těchto regionů ze strany Ruska. Můžeme se pak bavit o tom, jakým mechanismem by k tomu došlo. Ale ten princip, který jste vy popsal, tak základním způsobem asi ve vzduchu bude.

Ukrajinská pravda připomněla, že prezident Zelenskyj tento týden při návštěvě Finska připustil, že územní otázky budou na pořadu příštích mírových jednání o ukončení války, ale zdůraznil, že Ukrajina nepřistoupí na to, aby uznala dočasně okupovaná území za ruská. Mohou na tom ta jednání ztroskotat?
Na tomto jednání určitě ztroskotat mohou, je to jeden z problematických aspektů. Rozhodně ne jediný. Pořád se ještě bavíme o tématech, jako jsou bezpečnostní záruky, které jsou ještě možná v některých ohledech víc klíčové.

Každopádně z pohledu ukrajinského politického systému ani není možné úplně uznat, že tato území se stanou ruskými územími. Formálně je tam celá řada věcí, která by se musela změnit, včetně ukrajinské ústavy a také není žádným způsobem jisté nebo respektive nepravděpodobné, že by něco takového přijala ukrajinská veřejnost, ukrajinské elity, ukrajinský politici, takže tam vidíme celou řadu problémů.

Ukrajina má pořád možnost se bavit o variantách, které budou, dejme tomu, právně někde napůl cesty. To znamená, můžeme se bavit o nějaké formě neuznání po té právní stránce, nicméně dejme tomu, akceptace nějaké faktické kontroly nad nějakým z těch teritorií ze strany Ruska, i když samozřejmě toto Rusko odmítá a chce plné uznání, které by mělo i právní rovinu.

Finský prezident Alexandr Stubb zdůraznil, že Ukrajina by v žádném případě neměla přistoupit na ruské podmínky, které by znamenaly ztrátu svrchovanosti a územní celistvosti. Řekl „historická zkušenost ukazuje, že jakoukoliv slabost Rusko využije.“ V tom má zřejmě pravdu?
Já myslím, že to je obecné silné prohlášení, o kterém se můžeme bavit asi hodinu, jaké toho mohou být implikace. Ale samotná myšlenka, že by Ukrajina skončila okleštěná o více než 20 % svého území ve chvíli, kdy nebude mít ani dostatečné bezpečnostní záruky, že se ruská invaze může opět provést, bude ve velmi těžké situaci, která nějakým způsobem ukončí existenci ukrajinského státu, tak, jak jsme ho znali před válkou.

To znamená, že pro Ukrajinu to bude velmi těžké období, kdy samozřejmě můžeme očekávat politickou nestabilitu, odchod řady lidí a mladých lidí ze země.

Může to být problém, kdy prostě v takovou chvíli do země nebudou přicházet zahraniční investice. Přitom bude permanentní obava z další ruské invaze v dalších letech a celkově se můžeme obávat nestability, kterou si Rusko v tomto ohledu velmi přeje.

To znamená, ano, samotná teritoria je jeden z aspektů, ale v kombinaci s nedostatkem bezpečnostních záruk, například členství NATO, tak by to pro Ukrajinu znamenalo velmi tragický vývoj do budoucna. Je proto pochopitelné, že i v takové situaci by Ukrajina pravděpodobně spíše volila variantu vzdorovat ruské invazi nadále a doufat v to, že se dostane v nějakém bodě do lepší pozice, kdy Rusko bude otevřeno větším ústupkům.

Prezident Petr Pavel zopakoval, že součástí mírových sil na Ukrajině by po uzavření dohody o míru měly být i české jednotky. Rýsuje se nějaká konkrétní představa takové pomoci?
To je skutečně velmi předběžné v aktuálních jednáních. Rusko jako jedna z válčících stran kategoricky odmítá, že by součástí jakéhokoliv budoucího mírového jednání byly západní jednotky, které by se nacházely na území Ukrajiny. To znamená, je to ještě velmi vzdálená otázka, kde se budeme bavit o těchto mechanismech.

Nicméně ano, minimálně varianta, o které se tady bavíme v Evropě, že by byla koalice ochotných v případě nějakého z možných lepších scénářů součástí těchto mírových sil, které by možná fungovaly trochu jako nástražný drát, jako odstrašující prostředek proti budoucí ruské invaze na Ukrajině, tak to ve hře je.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít