Film Mord mladého českého režiséra Adama Martince vypráví o rodinné sešlosti na zabijačce. Snímek natočený v pohraničí na Osoblažsku měl premiéru v hlavní soutěži karlovarského filmového festivalu.
Dokumentaristka Jana Počtová čtyři roky natáčela s lidmi v netradičních vztazích. Rozhovory s nimi dávají nahlédnout do radostí, strastí i nejistot, které nezvyklé podoby soužití přinášejí.
Hosté ve studiu před publikem otevřeně hovořili o nevěře, intimních problémech či sexuálních úchylkách. Publikum mělo prostor pro často bouřlivé reakce a při vysílání musela být přítomna ochranka.
V Rusku se zvedla vlna udavačství, která čím dál víc zasahuje do sféry mezilidských vztahů. Někteří analytici situaci přirovnávají k atmosféře z totalitní éry Sovětského svazu.
Šťastně až na věky přichází s námětem, ke kterému každý divák snadno najde vztah. A k postavám si rychle vybuduje sympatie anebo antipatie. To je evidentní potenciál dokumentu, který osloví mnohé.
Monika Zgustová prožila dvojí exil: první, když v 16 letech odjela s rodiči přes Indii do Spojených států, a druhý, když se po několika letech studií sama rozhodla odjet z Ameriky do Španělska.
„Když rodiče řeknou ‚nemohl bys mít lepší známku jako sestra?‘, chtějí, abychom si řekli ‚sakra, já to taky dokážu!‘. Ale bohužel se v nás spíš uloží komentář: ‚Aha, jsem mnohem horší než sestra‘.“
V jarních měsících lidé prožívali kvůli šíření koronaviru trauma, říká psychiatrička. Dopady pandemie na celkovou duševní pohodu ale hodnotí optimisticky: rodiny jsou stmelené a solidární.