Je krádež peněz na návštěvě u známých horší než odcizit počítač v zaměstnání? A měl by tvrdší trest dostat někdo, kdo si čin předem naplánoval? Zodpovězením několika otázek v následující aplikaci pomůžete výzkumníkům z Ústavu státu a práva Akademie věd a Právnické fakulty Univerzity Karlovy zmapovat, jak vážně veřejnost vnímá různé druhy krádeží. Sami se pak dozvíte, zda byste trestali tvrději, či mírněji než české soudkyně a soudci.

Za výzkumem stojí právní vědci Jakub Drápal a Tomáš Knap. „Všichni se asi shodneme na tom, že když někomu ublížíte na zdraví, tak je to horší, než když člověk ukradne lahev alkoholu,“ dává Drápal příklad nesporné otázky s tím, že jejich výzkum jde víc do hloubky.

„Tedy jestli jsou lidé schopni například říct, že závažnost krádeže v zaměstnání je jiná než závažnost krádeže v obchodě. Dokážu si představit argumenty oběma stranami, ale nějak si myslím, že by tam ta shoda mohla být,“ dodává s tím, že po průzkumu mezi veřejností přijde na řadu srovnání s tím, s jakými tresty pak pachatelé a pachatelky odchází od soudu.

Soudy vs. společnost

Zákon totiž stanoví rozmezí, v jakém by se trest za konkrétní trestný čin měl pohybovat. Soudkyně a soudci (na nižších stupních justice soudí převážně ženy) pak mají určitou volnost v tom, jak tvrdý trest konkrétně uloží. Berou v potaz osobnost pachatele, jeho minulost a mimo jiné i vnímanou závažnost toho, co provedl. V případě tak běžného činu, jakým je krádež, se trest může pohybovat od peněžitého trestu až po desetileté odnětí svobody v případě nejzávažnější formy krádeže.

A pokud se ukáže, že se představy veřejnosti a realita v soudních síních rozchází? Podle Drápala by pak měla následovat debata o tom, zda je soudní praxe v pořádku a je potřeba to veřejnosti vysvětlit, anebo zda by se měly revidovat tresty.

Přitom to, jak veřejnost vnímá tresty, je podle výzkumníka důležité. „Víme, že lidé považují za nespravedlnost, když se jednání, které považují za méně závažné, trestá přísněji než jednání, které považují za víc závažné.“ Jako příklad pak dává probíhající diskuse o tom, jaké tresty se dávají pachatelům znásilnění či za některé drogové delikty.

Jenže pod názvem konkrétní skutkové podstaty v trestním zákoníku se může skrývat celá řada různě závažných nezákonných jednání, právě proto zákon stanoví rozpětí, ve kterém by se měl trest pohybovat. „Jinak bude trestané kapsářství, jinak bude potrestaná krádež lahve alkoholu v obchodě, jiný bude trest za krádež na návštěvě a jiný za krádež auta.“

Neví ani v zahraničí

A ač to zní jako logické otázky, podle Drápala takový výzkum nechybí jen u nás, ale i v zahraničí. „Nenarazili jsme na výzkum, který by zkoumal, jak lidé rozlišují mezi jednáními podobné závažnosti,“ zdůrazňuje výzkumník, podle kterého jde ale o zásadní otázku pro debatu o přiměřenosti trestů.

„Víme, že se lidé shodnou napříč světem i napříč sociálními skupinami, pokud se jich ptáme na trestné činy s výrazně odlišnou závažností, v případě podobných skutků to ale nevíme,“ říká a jako příklad dává srovnání mezi násilnou a majetkovou trestnou činností.

Detaily jsou podstatné i z dalšího důvodu: další výzkumy ukazují, že na obecný dotaz lidé obvykle odpoví, že tresty jsou příliš mírné. Pokud se ale seznámí s detaily konkrétního případu, tak volí trest blízký tomu, který uložil soud.

Tím ilustruje, že otázka ukládání trestů je komplikovaná a politicky citlivá, proto každé změně musí předcházet důkladná společenská debata. Výsledky výzkumu by ji pak měly pomoci nastartovat.