Míková: Zasáhla nás kombinace povodní 1997 a 2002. Tři stoleté vody za 30 let je nebezpečný signál

Praha 17. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Který příběh z uplynulého víkendu vás nejvíc zasáhl? 
Na mě asi nejvíc zapůsobilo, když jsem viděla, jak v Jeseníku padají domy. Mám starý domeček po tatínkovi a vím, co vlhkost dokáže udělat se stěnami takového domu. Když si uvědomíte, že někomu se bortí domov, tak to člověka hluboce zasáhne a cítím to s ním. 

V neděli jsme vydávali speciál o povodních, kdy jsme mluvili s naší reportérkou Janou Karasovou, která uvízla v Jeseníku. Byla na hotelu s paní už evakuovanou z jedné z přilehlých vsí a povodeň ji v Jeseníku dostihla znovu. Je nepředstavitelné to i na dálku pozorovat a snažit se vžít do situace těch lidí. Například v Hanušovicích na Šumpersku byla během deseti minut tam metrová vlna, která obec zalila. 

Neznám konkrétně situaci v Hanušovicích, ne, že bych tam nikdy nebyla, ale hráz, která se tam prolomila, neznám. Určitě se budou zabývat tím, jestli byla dostatečně dobře postavená, jaké měla parametry, kolik v ní bylo vody a jestli vůbec byla dimenzovaná na takové množství. Z hlediska srážek to ale asi není to primární, co zajímá meteorology. Dokonce i pro hydrology je to situace, se kterou se do jisté míry musí počítat, ale není to něco, co se dá předem modelovat nebo představit si. Že voda někde něco podemele, případně něco není dokonale postavené nebo na tom zapracoval zub času a zřítí se stavba, která měla velkou vodu udržet, jsou věci, se kterými se asi budeme potkávat.

Co ale modelovat a předpovídat jde, a myslím, že jako meteorologové jste na to letos byli dobře vybavení informacemi, je to, že vůbec nějaká tlaková níže něco přinese a mohou z toho být povodně. Ta tlaková níže byla letos pojmenovaná Boris, že?
Systém není jednotný v celé Evropě, takže Němci jí říkali Anett, ale asi nehraje roli, jaké dostala jméno. 

Kde se vzala?
Původně to byla níže, která se zrodila na vlně. Měli jsme frontální systém, který v brázdě nízkého tlaku vzduchu přicházel původně ze severozápadu, ale protože nad východní částí Evropy byla tlaková výše, tak se zastavil přímo nad námi a vytvořila se na něm taková frontální vlnka. Ta má tu nevýhodu, že může být základem nové tlakové níže, která se skutečně začala formovat jižně od České republiky, respektive v oblasti trojmezí Jižní Morava, Dolní Rakousy a možná i hranice Slovenska a Maďarska. Jak se začala roztáčet, tak do sebe nacucla i vzduch, který vysála z oblasti Jaderského moře, kde byla letos velice teplá voda, rozpálený vzduch a mimořádná horka. Horký vzduch pojme obrovské množství vlhkosti. Vlhkost ve vzduchu je tím větší, čím je vyšší jeho teplota a teplota té vody. Potenciál vzduchu, který se nasál z oblasti severní Itálie a Jadranu, byl klíčový v tom, že se zesílil potenciál tlakové níže produkovat mimořádně silné srážky. 

Takže v Česku v uplynulých dnech padala chorvatská voda? 
I tak se to dá říct, ale byla mezitím vydestilovaná a čistá. 

Máte už spočítané, kolik jí bylo? Šlo o ohromné množství, ale zajímá mě, jestli už se dá vyčíslit, kolik srážek za poslední dny v Česku spadlo.
K pondělku mluvíme o 500 mm srážek. Kdybych měla mluvit o tom, co měří srážkoměry, tak na přehledu stanic vidím nejvyšší úhrn v Bělé pod Pradědem, kde je 480 mm srážek. Je pravda, že ještě nějaké srážky musíme čekat, takže k hodnotě 500 mm se jistě dostaneme. 

Dokázali jste dopředu predikovat, jak rychle nasákne vodu půda, která byla vyprahlá po velmi suchých letních dnech? Bylo to totiž poměrně rychle, během jednoho dvou dnů byla nasycená a pak už voda jenom stékala po povrchu. 
Ve spolupráci s hydrology modelujeme i množství vody, které má půda potenciál vsáknout. Jestli si vybavujete, jak byly vydané výstrahy, tak zatímco výstraha kvůli vydatnému dešti a extrémním srážkám začala platit od čtvrtka, tak až od pátečního odpoledne byla v platnosti výstraha kvůli vzestupům hladin a povodňovým stupňům. To je právě to zpoždění, které jsme odhadli. Dokonce bych řekla, že vyšlo velmi dobře, protože v pátek odpoledne a večer jsme začali registrovat třetí povodňové stupně, to znamená ty nejvyšší, kdy už hladina začala některé oblasti ohrožovat. 

Když vezmete aktuální úhrny a porovnáte to s tím, co se v Česku dělo v letech 1997 a 2002, tak jak ničivé jsou letošní povodně? 
Do určité míry je to srovnatelné. Meteorologové v kooperaci s hydrology budou tuto situaci hodnotit a jistě potom dojdou k preciznějším závěrům. Do jisté míry teď máme jakousi kombinaci povodní, které jsme měli v letech 1997 a 2002, protože to zasáhlo oblast severní Moravy i jižní Čechy. V jižních Čechách zatím situace není tak hrozná, ale ještě pořád čekáme. Zdá se, že vltavská kaskáda to dokáže zachytit, nicméně je to zvláštní kombinace těch dvou povodní, o kterých jste mluvil. Pravdou je, že srážkové úhrny v roce 1997 v nejvyšších úhrnech za tři dny přesahovaly 500 mm srážek a za pět dnů to bylo dokonce přes 600 mm srážek. Bylo to ovšem v Beskydech, takže trochu jiná oblast. Žádné dvě podobně vypadající povodně nejsou úplně stejné. Tato situace ukázala, že jsme se přiblížili k množstvím z roku 1997. Tam, kde jsou letos následky největší, překonaly to, co v těchto lokalitách měli v roce 1997. Pokud bychom se podívali pod tu protrženou přehradu v roce 1997, tak tam by možná lidé mluvili úplně jinak. Nikdy to není na stejném místě, nebo se často ve stejných místech povodně opakují, ale na i na jendom konkrétním místě málokdy vypadají úplně stejně. 

Spolehlivost moderních modelů

Zřejmě se ale změnil způsob, jakým se dají takové katastrofy předpovídat, je to tak? Modely a systémy musí být dnes mnohem modernější. 
Dostali jsme se v modelech mnohem dál, jsou kvalitnější, preciznější a my, meteorologové, se na ně můžeme víc spolehnout zvláště v těchto případech. V létě jsme často museli vysvětlovat divákům a posluchačům, že není jednoduché předpovědět, kde přesně udeří nějaký přívalový déšť, kde přijde nejsilnější bouřka. Ale pokud jde o plošné deště, tak vidíte, že už pondělní předpovědi, které vznikly de facto v noci z neděle na pondělí minulého týdne, relativně slušně kvantifikovaly množství vody, jež naprší v oblasti severní Moravy. Modely se na tom i mimořádně dobře shodovaly, což jasně ukazuje, že jejich kvalita se zlepšila. 

To znamená, že v současné době jste schopni něco takového předpovědět pět dní dopředu? 
Pokud jsou to velkoplošné a intenzivní srážky, tak ano.

Který z modelů je nejlepší? 
Nechtěla bych to posuzovat. Pro nás je důležité, že se modely shodují i na tom, v jaké oblasti máme srážky čekat. 

Kolik modelů využíváte? Čerpáte informace z několika z nich a dáváte si dohromady nějaký souhrnný obrázek? 
Modelů je zhruba šest nebo sedm, ale asi čtyři jsou u nás ve střední Evropě považované za v uvozovkách odladěné. Jde o to, že každý model někde vzniká, vytvářejí ho meteorologové a taky matematici, kteří se snaží, aby fungoval především v jejich oblasti, kde ho počítají. Je jasné, že americká předpovědní služba bude lpět na tom, aby model byl co nejpřesnější za oceánem, zatímco ty v Evropě hledí na to, aby fungoval tady. Dlouho se u nás tradovalo, že nejlepší model pro nás je ten německý, protože je velice blízko a Němci si to umějí pro své území vypočítat, ale v současné době se velice dobře osvědčuje model Evropského centra pro střednědobou předpověď v anglickém Readingu. Tento evropský model je už dnes považován za velice kvalitní a je to i zdroj informací pro takzvané Yr.no, které mnoho lidí sleduje ve svém mobilu. 

A to je kombinace dat z družic, které pak počítačový systém nějakým způsobem zpracuje a vymodeluje? Proto s tomu říkám model? 
Ne, to si představujete příliš jednoduše. Model je komplikovanou a velice sofistikovanou směsicí v první řadě dat, která do něj vstupují. Jsou to data pozemní i letecká data o atmosféře a o tom, co naměří meteorologické stanice, letadla, družice i meteorologické radary. Do modelů vstupují obrovské soustavy dat, které si málokdo umí v jejich objemu vůbec představit. Na vstupní soustavu dat se pak aplikují matematické rovnice, které popisují chování atmosféry. Jsou to pohybové rovnice, stavová rovnice i další, které jsou do určité míry parametrizované, přičemž tak říkáme těm, které nedokážeme vyjádřit precizně, ale přesto víme, že daný jev nebo efekt má vliv na to, jak se bude počasí v následujících dnech vyvíjet. Když se všechny tyto komplikované výpočty aplikují na vstupní soustavu dat, vyjde z toho soustava modelových polí, ze kterých odvozujeme, jaké bude počasí. 

Zmiňoval jsem možnost předpovědi čtyři až pět dnů dopředu u takto rozsáhlých a silných srážek. Proč to nejde víc dopředu? 
Některé modely počítají na sedm až deset dní dopředu, některé i 14 dní. Všichni ale víme, že pravděpodobnost toho, že to vyjde tak dlouho dopředu, klesá. Když jsem studovala, tak se všichni tvářili, že předpovídat sedm dní dopředu se nedá, že to jsou jenom takové pokusy. 

Takže se to zlepšuje? 
Myslím, že ano, jdeme dál. Počítače umožňují preciznější výpočty, protože mají větší kapacitu pamětí, a taky naše data jsou čím dál hustší a řekla bych, že i preciznější. V 80. letech družice sloužily spíš pro dokumentaci televizních předpovědí nebo ukazovaly meteorologům, kde mají čekat frontální systémy. Ale dnes to máme digitalizované a aby družice plošně vstupovaly do modelů způsobem, jak to máme dnes, tehdy nebylo reálné, protože počítače by to neschroustaly. 

Jak bojovat s velkou vodou

Jaké je poučení z letošních povodní? Díval jsem se na povodňové mapy, kde si dokážete najít rozsah území, které může být zaplaveno desetiletou, dvacetiletou, stoletou vodou. Neříkám, že vždy byly úplně přesné, zmiňovali jsme to ve Vinohradské 12 v případě Jeseníku s reportérkou Janou Karasovou, která tam byla. Je toto příležitost pro úpravu záplavových oblastí? Jako klimatoložky se vás ptám: Neměli bychom s tím něco dělat?
Jsem přesvědčená, že jakmile tato situace akutně pomine, hydrologové na tom budou dál pracovat, protože ta území se proměňují na řadě míst. Mluvili jsme o Hanušovicích, ale bude spousta míst, kde se dokonce i koryta řek změní v následujících týdnech. Možná už teď jsou jinde, než byla před povodní. Toto se určitě bude aktualizovat, ale musíme si uvědomit, že povodně mají obrovskou sílu. Tlak vody je pro málokoho představitelný dřív, než vidí, co se dělo například v Jeseníku nebo v obcích nad ním. Ve chvíli, kdy jsme v klidu, si ani neumíme představit, jakou sílu voda má. Může dojít ke změnám v zástavbě, to by se mělo do plánů zahrnovat průběžně, ale voda samotná může někde hledat cestičky, které počítač, jenž vyhodnocoval možnost záplavových zón, jednoduše nenašel. 

Měl by to být také impulz k tomu stavět více protipovodňových opatření nebo přehrad? Mnohdy nedokážeme korigovat tok, protože je to zkrátka divoká řeka, stane se divokou tím velkým množstvím vody, které do ní spadne, a my s tím nic neuděláme. Mluví se o tom, že kdyby byla přehrada ve Slezsku, tak zachrání Krnov a Opavu před nejhorším. Mluví se o ní od roku 1997, ale stále nestojí. 
Je to velmi pravděpodobné. V roce 1997 ani státní zpráva, ani hydrologové neměli ještě zkušenosti s tím, co dokáže velká voda. V té době jsme stoletou vodu neměli skoro víc jak 100 let. Musíme si uvědomit, že v tehdejší hydrologové a nakonec i starostové nezažili nic podobného a asi si to ani neuměli představit. Dokonce ani my, meteorologové, přestože jsme tehdy měli odhady srážek z našeho regionálního modelu Aladin, který byl úplně nový, jsme si nebyli úplně jistí, že se tento nový model, jenž ještě neprošel základním zkoušením, neplete. Nebyli jsme si jistí, že srážky, které předpovídá, skutečně přijdou. V té době jsme teprve získávali zkušenosti, ale dnes už víme, co bylo v letech 1997 a 2002. Povodňových situací mezi tím bylo nakonec ještě víc, byť byly lokálnější, ale v řadě obcí zažívali různé povodňové situace a už mají daleko víc zkušeností. I na základě toho asi došlo k upouštění přehrad. V letošním roce byla obrovská výhoda, že jsme měli předpovědi dlouho dopředu a zůstal nám den a půl, než se krajina nasytila vodou, protože před tím bylo sucho. To byla doba, kterou jsme mohli využít k tomu, aby se upouštěly přehrady, dělala se předem opatření. Plošně můžeme říct, že obrovská část republiky tím byla zachráněna. 

Povodí Moravy si rýplo do Brna, že druhé největší město v republice není chráněno před stoletou vodou. Nemělo by se o tom teď víc mluvit, aby se voda tolik nerozlévala? Je totiž otázka, jestli se na podobné situace, které určitě budou přicházet, dokážeme do budoucna lépe připravit. V souvislosti s klimatickou změnou se mluví o tom, že extrémy počasí budou čím dál větší.
Je to jeden z projevů, které nám vycházejí z modelu změny klimatu: budeme mít delší období, která budou extrémně suchá, a po nich budou následovat vydatné srážky, jež můžou být až nebezpečné, pokud přijdou najednou ve velmi krátkém časovém období. Toto modely naznačují a myslím, že kolegové klimatologové o tom mluví velice často. Nebudeme mluvit jenom o tom, že změna klimatu představuje globální nebo i lokální oteplování klimatu, ale jsou to i tyto posuny v dalších klimatologických prvcích. Zejména srážky budou pro nás ve střední Evropě asi velice významné, pokud nebudeme mít v některých obdobích dost vody a v jiných jí budeme mít tolik, že se před ní nedokážeme ani uchránit, natož zpracovat. To budou situace, o kterých budeme muset uvažovat a budeme muset udělat nějaká adaptační opatření. 

Co je základní recept na podobné situace do budoucna? Na co bychom se měli připravit a jak? 
Každá oblast by měla vyhodnotit riziko, které je na daném místě. Skoro si myslím, že pomaloučku přichází doba, kdy by se lidé měli pomaloučku stěhovat z oblastí, na které podle map dosáhne dvaceti, možná i padesátiletá povodeň, někam, kde riziko není tak velké. Mluvíme o stoleté, padesátileté vodě, ale tento parametr není konkrétní číslo, jeden konkrétní průtok, který zůstane dalších 100 let stejný. Je možné, že po této povodni budeme za stoletou vodu považovat povodeň, kterou jsme mívali za dvousetletou. To berte jenom jako příklad. Jde o to, že stoletá voda je jenom nějaký statistický údaj a s každou další povodní se hodnota stoleté vody bude zvyšovat. Uvědomme si, že pokud jsme teď stoletou vodu zaregistrovali sice v různých oblastech, ale v České republice za posledních 30 let třikrát, tak je to najednou velice nebezpečný signál. To, že předtím 100 let nic takového nebylo, bylo na začátku velice nepříjemné pro všechny, kteří to měli zvládat v roce 1997, ale dnes už bychom měli být moudřejší. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Tv Nova, youtubový kanál CNN Prima News a uživatelský účet @MartinLastuvka na sociální síti X a facebookový profil Roman Siklenka.