Jako když vám v porodnici ukazují cizí dítě, popisuje porod náhradní matka Zdeňka
Má doma tři děti, ale porodila čtyři. Náhradní matka Zdeňka z Jihomoravského kraje nejdříve darovala vajíčka a později se rozhodla stát také surogátní, tedy náhradní matkou. „Byl to pro mě způsob, jak víc pomoci,“ popisuje v seriálu Radiožurnálu Odnosím vám dítě.
Zdeňka je 36letá vyučená kuchařka, žije v bytě v Jihomoravském kraji s partnerem a dcerami, s poslední je na rodičovské dovolené.
„Mám tři dcery, nejstarší je šestnáct, prostřední devět a nejmenší jsou tři. Byla jsem několikrát darovat vajíčka na reprodukčních klinikách a v návaznosti na to jsem se posunula k tomuto rozhodnutí, že chci pomoci ještě víc,“ mluví o náhradním mateřství Zdeňka, která dítě jinému páru porodila loni v listopadu.
Vzpomíná na to, že její život velmi ovlivnila tragédie v rodině, kdy najednou přišla o oba rodiče. „Táta zabil mámu a pak spáchal sebevraždu. Tehdy jsem je našla doma. A to byl spouštěč toho, že chci pomáhat,“ vypráví Zdeňka.
Nejdřív si začala o náhradním mateřství zjišťovat víc informací a později se se svým plánem svěřila partnerovi. „Chvíli na mě koukal a asi si myslel, že si dělám srandu. Ale pak mi řekl, že nezáleží na tom, co si myslí, protože když se pro něco rozhodnu, tak mi to nejde vymluvit,“ vzpomíná Zdeňka.
23:53
Narodila se bez dělohy, dceru jí odnosila jiná žena. ‚Jsem nesmírně vděčná,‘ říká Denisa z Ostravy
Číst článek
Otěhotněla hned po prvním umělém oplodnění na začátku loňského roku a těhotenské břicho musela vysvětlovat i nejstarší dceři.
„Když jsem se to dozvěděla, myslela jsem si, že budu mít dalšího sourozence. Ale pak mi řekla, že dělá náhradní maminku, takže jsem byla ráda, protože pomáhala někomu, kdo nemůže mít děti,“ vysvětluje šestnáctiletá Gabriela.
Potřebné věci i dovolená
Když se ptal na těhotenství někdo z okolí, Zdeňka odpovídala pravdu. „Bude to holka, ale my nebudeme mít nic,“ říkávala tehdy s tím, že nosí dítě kamarádce. Někteří lidé se na ni dívali divně. „Do očí vám ale nikdo neřekne, že to děláte jen pro peníze,“ říká a doplňuje, že pro ni ale nikdy nebyly peníze důležitou položkou v životě.
Zdeňka dostávala každý měsíc pevně stanovenou částku, ta se postupně nasčítala na vyšší stovky tisíc korun. „Koupili jsme si, co bylo potřeba, nebo jsme jeli na dovolenou, abychom dětem udělali radost. A to bylo všechno,“ vypočítává.
„Biologická maminka se strachovala. Přece jen to bylo její první dítě a nosil ho někdo jiný, koho nemohla mít neustále u sebe,“ vykládá Zdeňka. Ona sama prý nervózní vůbec nebyla, protože těhotná byla už počtvrté.
Finanční kompenzace
Odměna pro náhradní matky se většinou pohybuje ve vyšších stovkách tisíc korun a nesmí jít o platbu za dítě, aby nešlo o obchod s dětmi. Náhradním matkám se tak platí třeba ušlá mzda, těhotenské oblečení nebo strava a doprava na těhotenská vyšetření.
Během těhotenství se doma dál starala o své tři děti a žila, jako by byla těhotná se svým dítětem. „Manžel mě kolikrát hladil po břichu a mluvil na něj,“ vzpomíná Zdeňka.
‚Úplně cizí miminko‘
Dceru neplodnému páru porodila v listopadu 2023 za přítomnosti biologické matky i otce. „Byla moc hezká a hned jsem věděla, že vazbu se mnou nemá. Laktaci mi zastavili hned v porodnici,“ popisuje Zdeňka.
Přiznává ale také, že těsně před porodem měla v hlavě zmatek. „Bála jsem se, co budu dělat, když si náhodou řeknu, že je to moje dítě. Hormony umí udělat všechno možné,“ říká Zdeňka.
„Pak mi ale najednou ukazovali úplně cizí miminko. Měla jsem pocit, že jsem se byla podívat na miminko kamarádky a pak mě to dítě nezajímalo,“ uzavírá.
Později se holčičky, kterou porodila, vzdala a biologická matka si dítě adoptovala. Rodiny jsou v kontaktu a Zdeňka zvažuje, že stejnému páru odnosí druhé dítě.
Seriál Reprodukce 2.0 na irozhlas.cz
První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.
Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.
Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.
Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.
- Roky zkoušela umělé oplodnění, dítě nakonec adoptovala. ‚Nejlepší rozhodnutí za deset let,‘ popisuje
Další texty k tématu:
- Jedna z metod umělého oplodnění nefunguje, napsali odborníci. Kliniky ji dál nabízí za úplatu
- Regulovat darování pohlavních buněk je správné. Anonymita dárců zůstane, říká lékař Machač
- Konec bezbřehého darování vajíček a spermií? Vláda chce zavést nový registr dárců pohlavních buněk
- Dítě si nemůže vybrat podmínky narození. Anonymita dárců by měla být prolomena, míní právník
- Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná
- Kdo je můj táta? Komerční testy DNA prolamují anonymitu dárců spermií a vajíček
- Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů
- Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven
Téma náhradní mateřství na Radiu Wave
„Miminko jsem porodila přímo do náruče jeho opravdovým rodičům. Biologická matka stála připravená vedle mě. Položila si miminko na hruď a spolu s manželem si ho odnesli,“ popisuje Ivana Holubová porod dítěte, které odnosila jako náhradní matka neplodnému páru.
„České právo náhradní mateřství neupravuje. Smlouva, ústní nebo písemná, není vymahatelná. Navzdory tomu, že právníci tyto dohody s rodiči sepisují, navzdory tomu, že kliniky tyto dohody vyžadují, jsou úplně k ničemu. Je to osnova, co se bude dít. Ale když jedna nebo druhá strana ty podmínky nesplní, je to nevymahatelné. Právně je matkou ta, co dítě porodila,“ říká Silvie. Před časem jí a jejímu muži porodila dceru náhradní matka.
