Narodila se bez dělohy, dceru jí odnosila jiná žena. ‚Jsem nesmírně vděčná,‘ říká Denisa z Ostravy
Náhradní matka. Je to žena, která odnosí dítě neplodnému páru a pak se potomka právně vzdá. V Česku to zatím není přímo povolené, ale ani zakázané. Radiožurnál přináší v rámci seriálu s názvem Odnosím vám dítě pět unikátních reportáží, které se náhradního mateřství týkají. První je o Denise z Ostravy, která se narodila bez dělohy a dceru jí odnosila samoživitelka Michaela.
Deniso, když se vám kouknu na tapetu mobilního telefonu, máte tam dceru, jsou jí teď čtyři roky, je to váš smysl života?
Denisa: Určitě, vždycky jsem po dětech toužila a jsem moc ráda, že ji mám.
Narodila se bez dělohy a dceru jí odnosila jiná žena. ‚Jsem nesmírně vděčná,‘ říká Denisa z Ostravy
Víš, že maminky nosí miminka v bříšku, ale u vás to bylo malinko jinak? Koukáš se na maminku?
Denisa: Dceři jsem to vysvětlovala tak, že bohužel jsem ji u sebe v bříšku mít nemohla, ale potkali jsme naši hodnou tetu Míšu a pan doktor nám pomohl.
Víš, že jsi u mamky v bříšku nebyla? A kde jsi byla?
Dcera: U tety.
Tetu Míšu tady máme na schůzce taky. Kolik vám, Míšo, je?
Míša: Dneska je mi 43.
A Deniso?
Denisa: Mně je 32.
Náhradní matky by se měly dočkat větší ochrany. EU chce vykořisťování zařadit na seznam obchodu s lidmi
Číst článek
Deniso a Míšo, z vás se staly kamarádky. Předtím jste se vůbec neznaly? Našly jste se v podstatě přes inzerát?
Míša: Přesně tak.
Denisa: Bylo to náhodou.
Deniso, vy jste dceru neporodila, i když je vaše biologická. Důvodem je vzácné onemocnění – vám se nevyvinula děloha. Vaječníky vám ale fungují.
Denisa: Přesně tak.
V roce 2017 jste šla na odběr vajíček, váš muž byl na odběru spermií. Vzniklo pět embryí, která se zamrazila. A hledali jste náhradní matku. Jaký je to pocit, když vám biologické dítě nosila jiná žena?
Denisa: Vděčný. Jinou možnost jsem nedostala, jak mít biologické dítě, takže jsem cítila obrovskou vděčnost.
Finanční kompenzace
Vy jste si museli, Deniso, připravit i finanční kompenzaci…
Denisa: Šlo o nižší stovky tisíc korun. Oproti dnešní situaci.
Když se zeptám Míši: jak velkou hrála finanční kompenzace roli v motivaci stát se náhradní mámou?
Míša: Nebudu zastírat, určitě velkou. Byla jsem sama bez výživného se dvěma dětmi, takže nám to tehdy pomohlo přežít. Ale v momentě, kdy jsem do toho šla, tak pocit toho, co pro ně dělám, ten určitě převážil.
Finanční kompenzace
Odměna pro náhradní matky se většinou pohybuje ve vyšších stovkách tisíc korun a nesmí jít o platbu za dítě, aby nešlo o obchod s dětmi. Náhradním matkám se tak platí třeba ušlá mzda, těhotenské oblečení nebo strava a doprava na těhotenská vyšetření.
Byla jste dvakrát těhotná, máte dva syny. Bylo pro vás náhradní mateřství v něčem jiné?
Míša: Nebylo to jiné. Nosila jsem nový život, jenom prostě pro někoho, na kom mi záleží a koho mám ráda.
Jaké byly reakce vašeho okolí?
Míša: Většina lidí mi říkala, že oni by to nedali. Později mě to začalo vyloženě obtěžovat a už jsem na to odpovídala, že to po nich nikdo nechce. Hned jsem chtěla, když se narodí, aby ji předali rodičům, aby si ji jako první pochovali oni.
Objevily se po porodu mateřské pudy?
Míša: Ne, vůči ní ne. Svoje děti mám doma. Já jsem prostě teta. Není moje, jenom ve mně vyrostla.
Sourozenec
Náhradní máma Míša se dítěte právně vzdala. Deniso, váš muž byl zapsaný jako otec na matrice, takže byl zákonný zástupce. A vy jste si dceru adoptovala…
Denisa: Zhruba po roce už byla moje na papíře.
Deniso, vím, že vaše dcera bude mít sourozence, takže celý proces s náhradní matkou proběhne znovu?
Denisa: Chceme se o to pokusit. Míša už to ze zdravotního hlediska být nemůže. Ale našli jsme jinou paní. Teď nás čeká první pokus, tak uvidíme, jak to dopadne.
Takže máte znovu našetřeno?
Denisa: Máme. Je to o prioritách. Někdo si koupí nové auto. My toužíme po dítěti.
Seriál Reprodukce 2.0 na irozhlas.cz
První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.
Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.
Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.
Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.
- Roky zkoušela umělé oplodnění, dítě nakonec adoptovala. ‚Nejlepší rozhodnutí za deset let,‘ popisuje
Další texty k tématu:
- Jedna z metod umělého oplodnění nefunguje, napsali odborníci. Kliniky ji dál nabízí za úplatu
- Regulovat darování pohlavních buněk je správné. Anonymita dárců zůstane, říká lékař Machač
- Konec bezbřehého darování vajíček a spermií? Vláda chce zavést nový registr dárců pohlavních buněk
- Dítě si nemůže vybrat podmínky narození. Anonymita dárců by měla být prolomena, míní právník
- Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná
- Kdo je můj táta? Komerční testy DNA prolamují anonymitu dárců spermií a vajíček
- Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů
- Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven
Téma náhradní mateřství na Radiu Wave
„Miminko jsem porodila přímo do náruče jeho opravdovým rodičům. Biologická matka stála připravená vedle mě. Položila si miminko na hruď a spolu s manželem si ho odnesli,“ popisuje Ivana Holubová porod dítěte, které odnosila jako náhradní matka neplodnému páru.
„České právo náhradní mateřství neupravuje. Smlouva, ústní nebo písemná, není vymahatelná. Navzdory tomu, že právníci tyto dohody s rodiči sepisují, navzdory tomu, že kliniky tyto dohody vyžadují, jsou úplně k ničemu. Je to osnova, co se bude dít. Ale když jedna nebo druhá strana ty podmínky nesplní, je to nevymahatelné. Právně je matkou ta, co dítě porodila,“ říká Silvie. Před časem jí a jejímu muži porodila dceru náhradní matka.
