Kontraktoři, novinářské cesty i ‚lekce přátelství‘. Rusko šíří vliv v Africe, dopady bývají destruktivní
Africký kontinent je v centru ruského zájmu už řadu let, v poslední době ale úsilí Kremlu zvýšit svůj vliv v regionu sílí čím dál víc. Dělá to nejen skrze polovojenské jednotky, ale také nejrůznějšími „mediálními“ aktivitami, za pomoci kterých tam šíří ruskou propagandu. V zemích centrálního Sahelu například pořádá novinářské cesty do Ruska i na okupovaná území. Podle odborníka Bohumila Doboše jsou ale dopady ruského vlivu často „destruktivní“.
Zatímco mladí fotbalisté před zápasem poslouchají ruskou hymnu, nedaleko odtud probíhá festival pouličního umění, kde jeden z umělců maluje graffiti zobrazující portrét ruského prezidenta Vladimira Putina. Tak britská televize BBC vykresluje výjev současného dění v Burkině Faso – jedné ze zemí afrického Sahelu, kde Rusko rozšiřuje své aktivity s cílem posílit vlastní vliv a šířit dezinformační narativy Kremlu.
Ukrajinská ofenziva a údery na Moskvu jsou přelom. Kreml na to nemá notičky, říká odborník
Číst článek
Velká část těchto aktivit probíhá prostřednictvím tiskové agentury s názvem Africká iniciativa, která se podle BBC prezentuje jako „informační most mezi Ruskem a Afrikou“.
Agentura vznikla loni v září, tedy jen měsíc po smrti Jevgenije Prigožina – šéfa soukromé žoldnéřské armády, známé jako Wagnerova skupina, který krátce po vzpouře proti Moskvě zahynul při záhadné letecké katastrofě. Řada bývalých zaměstnanců rozpadlé Wagnerovy skupiny nyní pracuje právě pro Africkou iniciativu, napojenou na ruskou tajnou službu FSB. V čele agentury stojí agent FSB Arťom Kurejev a v pozici zástupkyně šéfredaktora pak pracuje Anna Zamarajevová, bývalá tisková mluvčí wagnerovců.
Agentura se zaměřuje hlavně na trojici afrických zemí, které postupně ovládly vojenské režimy – Burkinu Faso, Mali a Niger. Země ležící v centrálním Sahelu se po nedávných převratech odklonily od svých západních spojenců v čele s Francií a začaly kritizovat jejich neúspěšné intervence proti džihádistickým skupinám i dědictví kolonialismu. Vzniklo tak vakuum, které rychle zastoupilo Rusko.
„Tyto tři země společně se Středoafrickou republikou jsou pro Rusko důležité, protože tam došlo k převratům v kontextu probíhajících bojů s povstalci. To vedlo k otevření prostoru pro jiné externí aktéry, čehož Rusko využilo. Především Mali, ale do stále zvyšující se míry i Burkina Faso a částečně Niger jsou v současnosti navázány na Rusko, dochází tam k propagování ruského vlivu skrze paramilitární jednotky – dříve wagnerovce, dnes do velké míry přejmenované na Africa Corps (Africký sbor) – a také skrze tyto mediální aktivity,“ říká pro iROZHLAS.cz politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Bohumil Doboš.
Také odborník z Ústavu mezinárodních vztahů Martin Laryš se domnívá, že se Rusko v těchto zemích pouze chopilo příležitosti a rozhodlo se vakuum po Francii a dalších zemích Západu zaplnit. „Nestabilita, vojenské převraty a následné bezpečnostní vakuum po stažení francouzských jednotek – mám na mysli právě Burkinu Faso, Mali a Niger – umožnily vstup Ruska, respektive rozšíření ruského vlivu do těchto zemí,“ popisuje pro iROZHLAS.cz.
Podle Laryše se přitom snahy Ruska o rozšíření vlivu v těchto zemích dají vyhodnotit jako úspěšné. „Lidské i finanční zdroje Ruska jsou omezené, musí proto hrát s kartami, které má. A myslím, že s nimi hraje poměrně úspěšně, je to ale opět dané spíš tím, že využívají příležitostí, které vznikají, než že by dlouhodobě plánovali a utráceli zdroje na posilování svých pozic,“ podotýká.
Snaha o prestiž i suroviny
Výhod, které posilování vlivu v Burkině Faso, Mali, Nigeru i dalších afrických zemích Rusku přináší, je přitom hned několik. Jednou z nich je rozšíření okruhu zemí, které Rusku poskytují podporu na globální politické scéně a v rámci některých mezinárodních organizací. Tyto diplomatické aktivity lze sledovat už od roku 2014, kdy Rusko začalo být Západem systematicky izolováno kvůli jeho agresi na Ukrajině a anexi Krymu.
Tučné odměny, nábor cizinců i zločinců. Ve snaze obejít mobilizaci Rusko hledá rekruty, kde se dá
Číst článek
„Jak to vidím já, primárně jde o rozšiřování moci. Snaží se tím posilovat svou politickou, vojenskou a částečně i ekonomickou moc. Snaží se hrát roli globálního hráče a narušit to, co Rusové vnímají jako hegemonii Západu. Je to takový mocenský souboj a z toho plynoucí prestiž,“ vysvětluje Martin Laryš s tím, že se Rusko touto cestou snaží o naplnění svých ambicí na mezinárodní scéně.
Podle Doboše je pak dalším důvodem, proč je pro Rusko výhodné působit v těchto zemích afrického kontinentu, také export surovin. „V této oblasti se nachází například významná naleziště zlata. To Rusku pomáhá částečně obcházet sankce, které jsou vůči němu uvaleny. A je to jeden ze zdrojů příjmů, který využívá pro financování své agrese vůči Ukrajině po roce 2022,“ popisuje pro iROZHLAS.cz
Politický geograf z Fakulty sociálních věd UK pak zmiňuje také zájem Ruska o destabilizaci Afriky, která přidělává potíže zejména evropským zemím. I to je další důvod, proč Rusko v poslední době zaměřuje svou pozornost právě na trojici zemí v centrálním Sahelu, kde vládnou vojenské režimy. Právě ty Rusko podporuje.
„Je to primární bezpečnostní zájem Evropské unie a částečně i NATO, aby nedocházelo k destabilizaci jižního křídla, ať už z důvodu možného přelivu nějakých teroristických aktivit, případně i z důvodu ilegální migrace. To, že je tato oblast destabilizována a Evropa a primárně Francie tam nemohou působit, je bezpečnostní rovina, která Rusku pomáhá do určité míry odvést pozornost evropských aktérů od východního křídla, protože musí řešit krize na jihu,“ míní Doboš.
Šíření ruské propagandy
Aktivity Africké iniciativy, která pomáhá Rusku v rozšiřování vlivu, jsou různé. Kromě pořádání kulturních akcí agentura provozuje také zpravodajský web, který publikuje v ruštině, angličtině, francouzštině a arabštině.
26:39
Smrt za vlast je v Rusku čest. Za kritiku Putina ale skončí i válečný veterán, říká rusista Příhoda
Číst článek
Na starost má taky pět účtů na telegramu, z nichž jeden odebírá téměř 60 tisíc lidí. Některé z nich byly „recyklovány“ ze starších telegramových účtů, které už dříve založily skupiny napojené na wagnerovce. Právě ty začaly jako první propagovat takzvaný Africký sbor – polovojenské jednotky ruského ministerstva obrany, které v Africe nahradily Wagnerovu skupinu.
Těmito kanály si Rusko snaží šířit svou dezinformační kampaň, která má vylepšit obrázek Ruska v těchto zemích, a naopak poškodit image Západu, mimo jiné Spojených států. Podle BBC kampaň například obviňuje USA z toho, že využívají Afriku jako místo pro výrobu a testování biologických zbraní. Jeden ze šířených příběhů například tvrdí, že amerických biolaboratoří v Africe přibývá a že se „africký kontinent pod rouškou výzkumných a humanitárních projektů stává testovacím místem Pentagonu“.
Vedoucí programu pro Blízký východ a Afriku na Polském institutu mezinárodních záležitostí Jedrzej Czerep pro BBC podotýká, že zatímco Prigožin cílil svou propagandu hlavně proti Francii, Africká iniciativa se zaměřuje hlavně na Američany. „Je to mnohem víc protiamerické,“ říká pro britskou televizi.
Vedle výše zmíněných nástrojů, které Kreml pro šíření vlivu využívá, Rusko pořádá také zahraniční cesty pro novináře ve snaze přiklonit si je na svou stranu. V červnu například uspořádalo sedmidenní tour pro novináře a blogery, které mimo jiné vzali na Ruskem okupovaná území na Ukrajině. Poté, co si prohlédli sídlo Africké iniciativy v Moskvě, se skupina přemístila do 1250 kilometrů vzdáleného Mariupolu v ukrajinské Doněcké oblasti a navštívila také Záporoží. Po celou dobu cestovali ve vozidlech s označením Z, tedy symbolem ruské invaze na Ukrajinu.
Rok po Prigožinově smrti zůstávají ‚nezodpovězené otázky‘. Wagnerovci se rozdělili, vliv ale stále mají
Číst článek
Cesta pro Rusko přinesla kýžený cíl. Jak upozorňuje BBC, novináři a účastníci cesty následně v článcích psali o ukrajinských městech okupovaných Ruskem jako o „konfliktních zónách v Rusku“ a citovali tamní autority dosazené Kremlem. V článcích tak byla patrná ruská propaganda včetně snahy o překreslení hranic Ukrajiny.
Kromě novinářů se však ruské aktivity zaměřují také na studenty. BBC informuje například o „lekcích přátelství“, kde se školáci v Burkině Faso učí o Rusku a jeho kultuře. To vše za podpory Africké iniciativy. „Dozvěděl jsem se o ruské kultuře a vztazích mezi našimi vládami,“ říká podle BBC mladík v tričku s logem Africké iniciativy poté, co se zúčastnil přednášky o možnostech školení v Rusku. Kromě něj se akce pořádané na konci srpna zúčastnilo další asi stovka studentů v Burkině Faso.
„Vedle vojenské složky se Rusko snaží šířit vliv ‚lowcostově‘ právě s pomocí propagandy, což je taková reinvence sovětské propagandy. Recyklují protizápadní, protiimperialistická hesla, kterými se snažili získávat vliv už za Sovětského svazu, akorát tehdy to ještě bylo doplněno zdroji. Podporovali povstalecké skupiny a jednotlivé země penězi a dalšími možnými zdroji. Dnes se snaží šířit ideologické protizápadní narativy, v čemž mají určitý úspěch, ale je to dáno hlavně tím, že je pro to s ohledem na protifrancouzské sentimenty v Sahelu připravená půda,“ říká k těmto ruským snahám Laryš.
Nástupci wagnerovců
Vedle výše zmíněných „mediálních“ aktivit se Rusko snaží o posílení svého vlivu také prostřednictvím těch vojenských. Jak již bylo zmíněno, dříve k tomu nepřímo využívalo Wagnerovu skupinu, její roli ale po Prigožinově smrti převzal Africký sbor.
Podle Doboše se od té doby „na zemi nic dramaticky nezměnilo“ a přechod Wagnerovy skupiny k Africkému sboru je víceméně jen změna značky. Na rozdíl od wagnerovců je ale Africký sbor zřetelněji napojen na ruské ministerstvo obrany a ruskou vládu jako takovou. „Wagnerova skupina pod Prigožinem fungovala více autonomně, teď je tam ale přímější napojení,“ říká Doboš, podle kterého ale aktivity wagnerovců a Afrického sboru zůstávají podobné.
„Ruské paramilitární skupiny se soustřeďují na ochranu centra moci, to znamená hlavního města, na ochranu vládců, kteří jsou nakloněni Rusku a jsou na něm závislí, a také na ochranu míst, kde dokážou těžit nerostné suroviny. Co se týká snahy stabilizovat konflikt, vojenské aktivity vůči povstalcům jsou značně neefektivní. Roste počet útoků na civilní obyvatelstvo nejen ze strany povstalců, ale také vlády právě díky ruským kontraktorům,“ popisuje odborník.
Destruktivní dopady
Zájem Ruska o Afriku není ničím novým. Podle odborníků lze zvýšenou ruskou pozornost sledovat už od roku 2014, kdy Moskva viděla ve spolupráci s africkými státy možnost uniknout z mezinárodní izolace. Jak ale ukazují zkušenosti minulých let, šíření ruského vlivu těmto zemím často příliš dobrého nepřinese.
26:19
Šlerka: Nebezpečný Telegram? Takto to říct nelze, v Rusku je to zdroj necenzurovaných informací
Číst článek
„Troufám si říct, že to těm státům rozhodně nijak nepomůže. Myslím, že by to mohlo vést zaprvé k upevnění pozice nedemokratických vojenských junt, což nikdy nepovede k rozvoji těchto zemí. Zároveň se jim s tou hrstkou žoldáků, co mají, z těchto zemí nepodaří vytlačit džihádisty,“ říká odborník Ústavu mezinárodních vztahů s tím, že wagnerovci jsou dobří hlavně k tomu, aby udrželi u moci režimy, kterým pomáhají.
„Udrží u moci tyto nedemokratické vlády a ještě jim vyplundrují přírodní zdroje. U Burkiny Faso a Mali to jsou hlavně zlaté doly, o které budou Rusové jevit zájem – podle dostupných informací už v Mali v únoru letošního roku převzali kontrolu nad zlatým dolem Intahaka. U Nigeru to pak je zcela jednoznačně uran,“ říká Laryš s tím, že po vojenském puči v Nigeru vojenská junta pozastavila nové licence na těžbu uranu, ze kterých dříve těžila Francie.
Niger je přitom jedním z největších producentů uranu na světě a Francie byla do značné míry na dodávkách nigerského uranu závislá. „Spekuluje se o tom, že by nové licence na těžbu mohly převzít struktury, které jsou spojené s Afrika Corps, což je vlastně ruské ministerstvo obrany,“ dodává odborník pro iROZHLAS.cz.
O dopadech ruského vlivu v Africe píše mimo jiné také analýza neziskové organizace Rada pro mezinárodní vztahy. Podle ní Moskva prostřednictvím svého vlivu posiluje v Africe autoritářství, vyvolává konflikty o zdroje a ohrožuje lidská práva.
„Tam, kde je Rusko přítomno více, což jsou tři zmíněné státy plus Středoafrická republika a například i Súdán, vidíme masivní zhoršování bezpečnostní situace. Rusko nemá ekonomickou sílu a využívá momentů, kdy dojde ke zhoršení bezpečnostní situace, aby mohlo samo sebe prezentovat jako řešení na úkor Francie nebo Západu obecně. Nemá ale kapacity situaci zlepšit,“ míní politický geograf z Fakulty sociálních věd.
„Například situace v Súdánu je katastrofická. Je tam přes deset milionů vysídlených za jeden rok konfliktu. Libyi, kde Rusko také působí, se nepodařilo stabilizovat od roku 2013. Působení Ruska v zemích, kde je hodně vidět, je opravdu destruktivní,“ uzavírá Bohumil Doboš.
