Historik Kyncl: Odbojová činnost v okolí Ležáků zabránila výrobě plynových vozů českými firmami
V pondělí to bude 82 let ode dne, kdy nacističtí okupanti vypálili osadu Ležáky na Chrudimsku. Konce války se z tamních obyvatel dožily jen dvě děti. V obou případech šlo o pomstu okupantů za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. „Odbojová činnost v této oblasti zabránila výrobě plynových vozů ve Vysokém Mýtě,“ říká historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd v rozhovoru pro Radiožurnál..
Proč si nacisti vybrali k likvidaci právě Ležáky?
Historie v Ležákách protinacistického odboje začala už na počátku roku 1942 a to byl ten hlavní důvod, proč došlo k těm drastickým opatřením potom v červnu. Šest měsíců se dařilo udržovat mimořádně intenzivní odbojovou aktivitu v této malé osadě a v tom nejbližším okolí. Vznikla zde odbojová organizace Čenda, tak si říkala místní skupina 15 až 20 lidí, kteří byli zapojeni do různého sbírání informací, sbírání zbraní, a protože se jedná o oblast, kde jsou také lomy, tak sbírali trhaviny.
„Nepřežily jenom zmiňované dvě děti, ale byli tady tři dospělí muži, kteří se vrátili do vyhlazené vesnice, kde nezůstalo vůbec nic,“ připomíná Vojtěch Kyncl
Na počátku roku 1942 se podařilo nakontaktovat tuto skupinu se zahraničním odbojem, a sice s paravýsadkem Silver A, který sebou přivezl z Londýna do protektorátu vysílací stanici s krytým označením Libuše. A právě tato Libuše fungovala v Ležákách téměř 6 měsíců. Dařilo se jí předávat informace výsadku do Velké Británie. Bohužel těsně před tím vypálením po zradě Karla Čurdy, který se přihlásil na gestapu 16. června 1942, právě pár dní potom atentátu, po úmrtí Reinharda Heydricha, se tady podařilo tuto odbojovou organizaci rozkrýt.
Nacisti tu osadu vypálili a zcela tedy srovnali se zemí, tak ten osud jejich obyvatel byl jaký? A ještě k tomu musíme připomenout, že přežily jen dvě děti.
Celkem to bylo 55 obyvatel, kteří zde žili. Osada byla ve velmi chudých poměrech, nebyla napojená ani na elektrickou energii těch 8 až 9 domů, které zde stály, tak to byly obydlí velmi chudých kameníků. Všichni tito civilisté byli zatčeni 24. června ráno, už předtím tedy docházelo k zatýkání jednotlivců, ale ta hlavní část přišla 24. června ráno a byly převezeni do Pardubic.
Neproběhl s nimi žádný soud, žádné dokazování. Večer 24. června byli všichni, včetně žen popraveni na pardubickém Zámečku, kde vzniklo jedno z 11 exekučních míst z celého protektorátu. I tady je teď vytvořený nový památník, kde se můžete nejenom o obyvatelích z Ležáků dozvědět, ale protože zde umřelo 194 lidí z celých východních Čech, tak zde máme zachycené jednotlivé příběhy a širokou souvislost.
Jak jste řekl, přežily dvě děti. Ještě zde byli další tři muži z Ležáků, ale v dané době byli na totálním nasazení v Říši. Ti zběhli a do konce války se pohybovali buď v bezprostředním okolí Ležáků, anebo se snažili dostat ze západního Německa přes Švýcarsko, například do protektorátu. Takže nejsou to jenom dvě děti, ale ještě tady byli tři dospělí muži, kteří se vrátili, ale vrátili se do vyhlazené osady, kde nezůstalo vůbec nic.
Proč nebyly Ležáky na rozdíl od Lidic po válce obnoveny? Bylo to z toho důvody, že komunisté nechtěli udělat pietní místo, kam by lidé chodili? Hrál v tom roli ten zahraniční odboj?
To je jeden z důvodů. Ten hlavní můžeme vidět v tom, že nebyl nikdo, kdo by se do osady vrátil. Na rozdíl od Lidic, kde přišlo zpět 143 žen a vrátilo se alespoň těch 17 dětí, tak v Ležákách nepřišel nikdo, kromě těch dvou dívek. Obnova neproběhla přímo v Ležákách, ale alespoň tyto dvě děti dostaly po válce postavené dva domky, které jsou v nedalekém Včelákově, v sousední vesnici. Jsou stejné, jako jsou ty lidické, takže dostali alespoň určitou finanční kompenzaci, alespoň možnost do toho života dál nastartovat.
‚Musíš dětem připomínat, co se stalo s námi.‘ Před 82 lety vypálili nacisté obec Lidice
Číst článek
Ale, jak jste řekl, hlavně v 50. letech šlo o to, že zahraniční odboj neměl být připomínán. Atentát Heydricha byl vždy spojován s tím, že zbytečně umírali civilisté, že to byl zahraniční odboj, který měl záměrně vyprovokovat nacisty k nějaké akci a že samotná smrt Heydricha nic neřešila.
Dnes díky výzkumu víme, že naopak ten atentát vyvolal v nejvyšším nacistickém vedení a teď mluvím opravdu o tom nejvyšším, tedy Hitler, Himmler, Goebbels, doslova paniku, protože se ukázalo, že zahraniční odboj, a teď nemluvíme jenom o tom československém, ale obecně, je schopen jednotlivé nacistické pohlaváry likvidovat. Z toho měli opravdu panickou hrůzu, takže následně se velmi zpřísnila opatření ochrany jednotlivých nacistických představitelů. To je samozřejmě velmi limitovalo. Takže najednou pocítili, že i oni jsou dostižitelní a že můžou být velmi snadno a rychle zlikvidováni.
A ještě bych připomněl jednu věc. V nedalekém Vysokém Mýtě fungovala karoserie Sodomka. A díky následné odbojové aktivitě v oblasti nedošlo k tomu, co nacisté chtěli udělat. A sice zahájit zde výrobu takzvaných plynových vozů, to byly automobily, které sloužily k hromadnému vraždění civilistů. Celkem jsme dohledali, že jich bylo vyrobeno za války 35. Některé z těch vozů byly nasazeny k likvidaci židovských obyvatel v prvním vyhlazovacím táboře v Chelmnu. Ale díky tomu, že probíhala aktivita v této oblasti, gestapo ji sice rozkrylo, ale podařilo se zabránit tomu, že by tuhle výrobu přenesli sem do protektorátu a museli by se na tom podílet české firmy. K tomu naštěstí nedošlo.
