Karlovy Vary dělají festivalovou atmosféru. Jejich velikost nám ale dává hranice, říká výkonný ředitel
V pátek 28. června začíná 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (MFFKV). K této příležitosti přináší Český rozhlas rozhovory s hlavními organizátory akce. Druhým z nich je výkonný ředitel MFFKV Kryštof Mucha. „Přípravy na nový ročník začínáme už na podzim. V říjnu podnikáme velkou cestu do Ameriky kvůli komunikaci s partnery,“ popisuje v rozhovoru.
Jste součástí týmu, který na festivalu pracuje už 30 let. Jaká byla vaše očekávání, když jste se do toho pouštěl. Dají se ty pocity srovnat s dneškem?
Ty pocity jsou do určité míry zaplaťpánbůh stejné. A to je asi to, proč festival pořád dělám, protože atmosféra a nadšení zůstávají, což je fantastické.
Samozřejmě z pohledu člověka, který v roce 1997 měl první rok měsíční brigádu na festivalu, tak ten posun je obrovský. To byla doba, kdy nebyly mobilní telefony, kdy neexistoval internet, kdy nebyly e-maily, a tudíž nebyl ani síťově propojený Pupp a Thermal.
Byl jsem asistentem VIP Guest servisu pro partnery. Takže to vypadalo tak, že oni přišli v Puppu k hosteskám, řekli: „My bychom chtěli jít na ten a ten film.“ – ta holka zvedla telefon, zavolala nám do Thermalu, my jsme to zvedli, řekli: „OK, my se jdeme zeptat.“, šli jsme do pokladny, řekli: „Chceme ty dva lístky!“, oni řekli: „Už nemáme!“, já na to: „Aha.“.
Tak jsme se vrátili, volali jsme zpátky a oni říkali: „Ale já už tady ty lidi nemám! Já nevím, co mám udělat! Tak já je jdu zkusit najít na snídani.“ Tak za nimi šla a říkala jim: „Tak bohužel ty lístky nejsou.“ A oni: „Aha, tak na co jinýho máme jít. Tak třeba tohle….“ A takhle se ten proces opakoval.
Karlovarský festival chystá kafkovskou tematiku. Divákům nabídne i dokumentární portrét Janžurka
Číst článek
Takže to opravdu nebyl moc moderní způsob organizace, ale i tak to mělo svůj půvab a ty filmy, které se už tehdy na festivalu hrály, byly skvělé a to naštěstí zůstalo.
Kdy se to překlopilo do té roviny, že se festival stal vaším živobytím?
Většina z nás dělala festival proto, že jsme to milovali. Strašně se nám to líbilo a nikdy nás nenapadlo, že nás to bude živit. A vlastně se to tak přirozeně vyvinulo. Začínali jsme jako studenti na vysokých školách.
V mém případě, když jsem končil univerzitu, tak mi na festivalu nabídli, abych šel pro ně pracovat celoročně, protože mě už znali z dvouměsíčních brigád. Vymysleli věci, které jsem začal dělat. To byl pro mě úplný sen.
Říkal jsem si: „Ty bláho! To je parádní, protože já budu dělat to, co miluju, to, co mě naplňuje!“ Takže já jsem měl štěstí. A se mnou potom kolegové Karel Och a Petr Lintimer a další, kteří už s námi jsou celoročně taky díky stále rozšířenějším aktivitám.
Komunikace s partnery
Jak vypadá váš pracovní den třeba v prosinci?
Hodně věcí na další ročníky děláte už během festivalu především z pohledu financování, protože vám partneři řeknou: „Můžeme zůstat, nemůžeme zůstat. Budeme pokračovat, nebo nebudeme.“
Přijíždějí lidé, který mají třeba zájem, chtějí se podívat na festival, jestli by to nebylo něco, co by do budoucna rádi podpořili. A samozřejmě už komunikujete s hosty. Většina hostů odjíždí nadšená a ptá se: „Jak můžeme pomoct.“ A my říkáme: „Pro nás je důležité, abyste nás představili těm správným lidem. Popsali, co jste na festivalu zažili, a jak je důležité na festival jet.“
‚Velkolepý film plný lidskosti.‘ Zlatou palmu v Cannes získalo drama Anora režiséra Seana Bakera
Číst článek
Vlastně nejklidnější období pro nás bývá srpen, protože jsou prázdniny, lidi jsou na dovolených a tak dále. Do konce července doděláme věci spojené s aktuálním ročníkem a jen si domlouváme další schůzky. Na podzim pak máme vždycky v říjnu první velkou cestu do Ameriky, protože se ukazuje, že lidi musí být průběžně v obraze. Byť vám nikdo neřekne, co se bude dít v létě, ale musí vědět, že tam ten zájem festivalu pořád trvá.
V prosinci je už většinou druhá cesta z mnou. Některé absolvuji sám, ale tyhle velké se snažím dělat s Karlem Ochem. Ve dvojici o všem můžeme mluvit a dávat to do kontextu s programem, který chystáme.
A samozřejmě v té době se snažíme finalizovat partnerské smlouvy, abychom se pak od nového roku vždycky mohli už věnovat věcem, které už jsou spojené přímo s aktuálním ročníkem. Ale to se stejně nikdy dokonale nepodaří, takže pak uzavíráte smlouvy někdy na konci dubna. Ale v ideálním případě by to gró toho financování mělo být hotové do konce roku.
Partneři se v průběhu let měnili. Jak těžké je navázat s nimi spolupráci?
Je to složitá věc a letos se to ještě umocnilo. Já jsem byl na festivalu v Berlíně na večeři s ředitelkou tamního festivalu.
Oni mají rozpočet mnohonásobně vyšší, ten festival je taky mnohonásobně větší než karlovarský – ale mají rozpočet 33 milionů eur (téměř 821 milionů korun, pozn. red.) a jen 15 procent je od sponzorů. Zbytek jsou veřejné peníze. U nás je to plus mínus v obráceném gardu. My jako festival máme podporu od ministerstva kultury, od města Karlovy Vary a Karlovarského kraje.
Ale ta podpora, kterou dostáváme od města a kraje, je vlastně taková pobídka, protože za deset dní tam lidi utratí stovky milionů korun. Neříkám, že ta podpora je malá, vím, že se ti lidé snaží – vztahy máme mimořádně dobré po těch letech – ale když to porovnáte se světem, tak ten poměr je úplně jiný.
Svět je často brutální místo k životu. Umění má reflektovat celou šíři reality, míní režisér Hátle
Číst článek
Samozřejmě to město samotné má taky své limity. Vy máte sál, kde je 1200 míst, nemáte sál, kde je 3000 míst jako v Cannes, abyste mohl přibrat další sponzory. Nemáte ani tolik hotelů, abyste se mohl starat o násobně víc hostů.
Takže to musíme balancovat tak, aby to nebyla už jen přehlídka partnerů a aby i pro ty partnery to dávalo smysl a bylo to udržitelné. Za poslední čtyři roky se také vše strašně zdražilo, což všichni vědí. Náš rozpočet skočil o 25 až 30 milionů korun jen kvůli ubytování, letenkám, lidem. Ale ani ti partneři nemůžou hned zvednout svůj příspěvek na festival. Tak to jsou věci, se kterými se potýkáme.
Město dělá festivalovou atmosféru
Karlovy Vary jsou lázeňské město – nemají tedy dostatek ubytovacích kapacit?
Vary jsou nejkrásnější místo na pořádání filmového festivalu nebo jakýkoli podobný event. To město je fantastické, ale jeho velikost nám dává hranice. Možná je to ale taky dobře, protože člověk pak neblázní a nevymýšlí věci, které nebudou funkční. A určitá intimita Varů je klíčová pro tu atmosféru festivalu, pro to, co tam lidé zažívají.
Samozřejmě pro nás by bylo ideální, aby všichni partneři dali víc, včetně ministerstva kultury, města a kraje, ale atmosféra v Čechách vůči tomuto typu akcí je nastavená negativně.
Filmový magnát Miloš Havel se snažil uhrát, co mohl. Kolaborantem ale určitě nebyl, tvrdí publicistka
Číst článek
Začalo to od politiky, protože se říká, že filmaři jsou lehkoživky, a že ve Varech se jenom chlastá, a proč do toho máme dávat peníze. Ale když si uvědomíte, že to je v kontextu tak málo peněz, které festival dostává, ale zaplaťpánbůh za to. Velmi si vážíme podpory, kterou dostáváme.
A i kdybychom nakrásně mohli dostat víc, tak stejně někteří lidé budou říkat, že to jsou vyhozené peníze. Ale to jsou lidé, kteří nevědí, co všechno se ve Varech odehrává, neznají třeba tu celou festivalovou část industry (průmyslu), která je důležitá pro český film.
Vůbec to, že v takhle malé zemi uprostřed střední Evropy je filmový festival, který je druhý nejstarší na světě, který přežil komunisty, který přežil 70. léta – normalizaci, který přežil 90. léta – to je zcela mimořádná věc.
A to, že máme 30. ročník pod vedením Jiřího Bartošky je i výsledkem toho, že se stát v 90. letech vzdal pořádání karlovarského festivalu. On s Evou Zaoralovou tehdy řekli: „Ne – pojďme ho zachránit!“
Funkce prezidenta festivalu taky není politická, není to něco, co by někdo dostával za nějakou podporu. A i díky tomu jsou filmové Vary jednou z mála akcí, která ve svém kontextu a významu funguje do dnešních dní.
