Do rizikové kategorie patří ženy a lidé s nadváhou, říká britský lékař o long covidu
S postcovidovým syndromem se setká jeden z deseti lidí, kteří prodělali nákazu covidem-19. Obtíže mají zhruba 200 příznaků a některé lidi zcela vyřadí z pracovního a společenského života. „Jeden z pacientů mi popisoval, že není schopný dát prádlo do pračky bez toho, aniž by si přitom dával pauzy,“ popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál britský lékař a vědec Luke Daines z Univerzity v Edinburghu.
Zkoumal jste, proč někteří lidé mají dlouhodobé postcovidové problémy a jiní ne. Na co jste přišel?
Analyzovali jsme zdravotní data dospělých napříč Skotskem, tedy 4,6 milionu lidí. Měli jsme k dispozici zdravotní údaje od obvodních lékařů a údaje o pacientech z nemocnic. Naším cílem bylo identifikovat rizikové faktory, které mohou přispět k vývoji postcovidového syndromu.
Luke Daines
- Luke Daines je praktický lékař a výzkumník se zaměřením na informatiku v primární péči, respirační onemocnění a long covid.
- V září 2017 získal stipendium Chief Scientist Office Clinical Academic Fellowship a v současnosti působí v Ústavu populačních zdravotních věd a informatiky (The Usher Institute of Population Health Sciences and Informatics) na Univerzitě v Edinburghu.
- Vede výzkum v oblasti respirační medicíny, primární péče a veřejného zdraví. Vedle svých akademických závazků pracuje jako praktický lékař v Murieston Medical Practice a pořádá vzdělávací semináře pro lékaře.
Z naší analýzy vyplývá, že do obzvlášť rizikové kategorie patří ženy, lidé ve věku 38 až 67 let, lidé, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní, lidé, kteří mají jednu či více chronických nemocí, a lidé, kteří berou léky na potlačení imunity.
Naopak ti, kteří byli očkovaní, měli menší riziko postcovidových problémů. Menší riziko hrozilo také u lidí, kteří se nakazili variantou omikron oproti jiným variantám covidu-19.
Zmiňoval jste, že u žen je větší riziko long covidu. Ví se proč?
Důvod zatím neznáme, ale ke stejnému závěru došly i další studie.
Kromě vědce jste také lékař. S postcovidovými pacienty jste se setkával i v klinické praxi. Zaznamenal jste zmiňované rizikové faktory u pacientů, kteří za vámi docházeli do ordinace?
Ano, obzvlášť v době, kdy bylo více infekcí, tedy v letech 2020 až 2023, jsem si všímal, že za mnou docházelo více žen a lidí, kteří spadali do zmiňovaných rizikových skupin.
Chodila za mnou ale i celá řada pacientů, kteří do těchto kategorií nespadali, což odpovídá tomu, že jde o rizikové faktory, které k vývoji postcovidových problémů přispívají, ale neurčují, zda long covid dostanete, nebo ne.
Podle amerického výzkumníka Ziyada Al-Alyho má long covid zhruba 200 příznaků, od neurologických až po problémy s dýcháním, pohybem a dalšími. Někteří lidé si problémů nevšimnou, jiné zcela vyřadí ze života. S jakými problémy se na vás pacienti nejčastěji obracejí?
V klinické praxi se spíše setkáváte s těmi vážnějšími případy, protože když někomu není dostatečně špatně, většinou k lékaři nejde. Mezi nejčastější symptomy patří vyčerpání.
Lidé popisují, že nemají energii, že nezvládají fungovat stejným způsobem jako před nákazou. Jeden z pacientů mi popisoval, že není schopný dát prádlo do pračky bez toho, aniž by si přitom dával pauzy.
Lidé měli často problém s kognicí, tedy nebyli schopni pracovat, protože se nezvládli soustředit nebo dotahovat myšlenky. Řada pacientů si stěžovala na bolesti kloubů a svalů.
Často se objevovaly problémy s dýcháním. Pacienti se potýkali s dušností, kvůli které nebyli schopni déle chodit nebo se jinak pohybovat. Někteří si stěžovali na chronický kašel, ten ale většinou po několika měsících přešel. Z neurologických potíží si pacienti stěžovali na různé brnění, šimrání a točení hlavy.
Řada pacientů, se kterými jsem mluvila, zmiňovala také problémy s duševním zdravím. Pacienti často zmiňovali úzkosti a depresivní symptomy.
Je těžké říci, co je způsobeno pandemií a jinými okolnosti a co je přímý důsledek long covidu. Nebývá to však ten primární symptom, se kterým se pacienti dostavují do ordinace.
Jaká je prognóza u pacientů s long covidem?
Začátkem pandemie jsem měl o dost více pacientů s long covidem než teď, tedy kolem roku 2020. Teprve koncem roku 2020 začali lékaři lépe chápat, o co jde.
Řada pacientů za mnou docházela několik měsíců až roků. Většina těch, kteří za mnou chodili s postcovidovými problémy, za mnou chodit přestala. V klinické praxi si nikdy nemůžete být jistí, zda je lidem skutečně lépe, ale usuzuji, že jim lépe je. Řadu pacientů jsem podporoval při návratu do práce, většinou šlo o částečný návrat, který jsme fázovali přes několik měsíců.
Na long covid neexistuje žádný univerzální lék, který by byl plošně předepisován. Existuje však řada experimentálních léčiv, která některým pacientům pomáhají. V Česku si ale pacienti často stěžovali na to, že si léky musí hradit sami. Jak je to s léky na long covid ve Velké Británii a jaká je vaše zkušenost s účinností předepisované medikace?
Ve Skotsku, na rozdíl od zbytku Velké Británie, jsou všechny předepsané léky zdarma, pacienti za ně neplatí. S medikací na long covid je to náročné, protože neexistuje lék s jasně prokázanou účinností, takže jsem pacientům často předepisoval to, co se zdálo být účinné na základě různých experimentálních studií.
Četl jsem názory jiných expertů, studoval nejnovější literaturu a snažil se pacientům pomoci, co nejlépe jsem mohl. Pamatuji si například jednu pacientku, která chtěla zkusit famotidin (lék ze skupiny antihistaminik – pozn. red.).
Několik měsíců jí to pomáhalo, takže jsme v léčbě pokračovali. U většiny pacientů jsme však léčili jednotlivé symptomy. Když měli bolesti svalů, zaměřovali jsme se na tlumení bolesti, když měli neurologické potíže, dostali léky na to, co je zrovna trápilo.
V poslední době se hodně mluví o lécích na ředění krve v souvislosti s long covidem a zdá se, že pacientům pomáhají.
Někdy si připadám jako na úplném konci sil a života, popisuje long covid osmadvacetiletá pacientka
Číst článek
Jak pomáhá zdravotní systém v Británii pacientům s long covidem? Tedy kam se mohu obrátit v případě, že jsem pacientkou ve Spojeném království a mám postcovidové problémy?
Prvním krokem bývá návštěva obvodního lékaře. V několika případech byly problémy tak závažné, že jsme pacienty museli okamžitě poslat do nemocnice. Typicky šlo o pacienty, kterým se nedostatečně okysličovala krev, většinou po nějaké fyzické námaze.
Začátkem pandemie platilo, že pokud přišel do ordinace pacient s postcovidovými problémy, měl být zaslán ke specialistovi na dané potíže. Tedy někdo s neurologickými problémy byl poslán k neurologovi, někdo s kardiovaskulárními problémy ke kardiologovi a tak dále.
Lidé, kteří trpěli vyčerpáním, byli většinou odkázáni ke specialistům na chronický únavový syndrom, protože ty nejzávažnější případy long covidu jsou často velmi podobné chronickému únavovému syndromu.
V některých regionech pak byly různé pilotní programy pro pacienty s long covidem. Já pracoval v Lothianském regionu (region hlavního skotského města Edinburgh – pozn. red.), kde se lékařka Amy Smallová, která sama měla long covid, spojila s charitativní organizací Chest and Heart Stroke a společně vyvinuli pilotní program pro longcovidové pacienty.
Po nějaké době přibylo financování na výzkum, takže například neurologové mohli s pacienty s long covidem účinněji pracovat než jiná odvětví. Od konce roku 2020 měli všichni lékaři k dispozici vzdělávací kurzy o long covidu a byl zřízen oficiální postup, tzv. guidelines, jak v případě pacientů s long covidem postupovat.
Tyto postupy jsou pravidelně aktualizovány, aby odpovídaly nejnovějším medicínským poznatkům. Takto to vypadalo a stále vypadá ve Skotsku. Hodně záleží na regionu, kde jste a jaké příležitosti tamní lékaři a specialisté mají.
Nyní je ve Skotsku tuším pět longcovidových center, kde se pacientům věnují multidisciplinární týmy specialistů z různých odvětví, včetně například psychologů.
Tato centra byla zřízena regionálně, ne na základě oficiálního vládního mandátu, který by nařizoval, že má být zřízeno tolik a tolik postcovidových center. O takovém mandátu se ve Skotsku mluvilo, ale nakonec byl zavržen s tím, že je na každém regionu, aby zvážil, jak postcovidovým pacientům nejlépe pomoci.
V Anglii však oficiální nařízení o zřizování longcovidových center platí a celý systém péče o longcovidové pacienty je více strukturovaný. Nevím, který systém je lepší, ale vím, že řada pacientů s long covidem by oficiální mandát a jasnější postup ze strany vlády uvítala.
Jako první stadium demence, líčí muž život s postcovidovým syndromem, který potká 10 procent pacientů
Číst článek
Jedna z věcí, na kterou si čeští pacienti často stěžují, je nedostatek finanční podpory ze strany státu v době, kdy je jim špatně. Jaké možnosti finanční podpory mají longcovidoví pacienti ve Velké Británii?
Lidé, kteří jsou zaměstnaní, mají nárok na nemocenskou. Ta se po půl roce sníží a pacienti mohou přejít na jiný druh sociálních dávek. Ti, kteří pracují na sebe, to mají těžší a často musí nadále pracovat, ale všichni mají nárok na Universal Credit (sociální dávky – pozn. red.).
Kromě dospělých s long covidem se čím dál častěji začíná mluvit o dětech s podobnými problémy. Setkal jste se i s dětskými pacienty?
Několik dětských pacientů jsem měl. Jejich problémy byly podobné problémům dospělých, obzvlášť problémy s vyčerpáním a soustředěním, což je pro děti ve školním věku obzvlášť náročné. Děti také častěji než dospělí měly problémy s úzkostmi.
O long covidu toho víme stále málo. Co jsou klíčové oblasti, kterým se věnuje výzkum?
Potřebujeme se zaměřit na léčbu. Myslím, že jsme se posunuli například v oblasti rehabilitace – lépe rozumíme tomu, že long covidu nutně nepomáhá fyzická námaha. Nemáme však účinnou léčbu ani lék, který by po infekci covidem-19 zabránil vývoji postcovidových problémů.
Populární je také výzkum mikrosraženin krve. Existují studie, které poukazují na to, že mikrosraženiny krve mohou být zodpovědné za řadu postcovidových problémů. Právě proto by mohly pomoci léky na ředění krve.
V Británii byla u některých pacientů s long covidem populární alternativní léčba zvaná Lightning Therapy, v rámci které dostanete instrukci se odpojit od svých negativních myšlenek. Tento proces má několik fází a je údajně léčebný. Podle kritiků jde o pseudovědu a nástroj dezinformátorů. Můžete popsat, jakou roli hrají dezinformace v diagnostice a léčbě long covidu obecně?
U pacientů s long covidem často panují obavy, že je ostatní nebudou brát vážně. Některé tyto obavy jsou bohužel opodstatněné, protože veřejnost long covidu dostatečně nerozumí, koluje tak řada dezinformací a pacienti se cítí nerespektovaní. Většinou jde o dezinformace týkající se závažnosti nemoci nebo osočování z toho, že si to pacienti vymysleli. To je jedna věc.
Druhá věc je, že z pohledu léčby je to podobné jako u jiných těžko léčitelných nemocí, když je lidem mizerně a mají špatnou zkušenost s lékaři nebo jinou veřejnou službou, získávají často nedůvěru k mainstreamovému systému a začnou hledat alternativy. To je samozřejmě výborná příležitost pro byznys a různé podvodníky.
Ale je to těžké, protože s léčbou long covidu experimentujeme tak trochu všichni. Tím, že není dán jasný postup a nemoc má mnoho různých projevů, nemůžeme říct, že něco jednoznačně pomáhá, zatímco něco jiného ne. Jako lékař chcete pomoci a jako pacient chcete, aby vám bylo lépe.
