Ministři dokonce veřejně ocenili, že nebudou muset jako dřív absolvovat letní kolečko u ministra financí. Zkrátka slíbili, že nenastanou žádné tahanice, mediální přestřelky a všichni budou spokojeni táhnout za jeden provaz.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Tajný rozpočet? Školství je první, kdo vyšel s pravdou ven

Nikdo, kdo jen trochu sleduje politiku, tomu nemohl věřit ani na vteřinu. V praxi stačil necelý měsíc. Aktuálně tak může celé Česko sledovat nelítostnou bitvu o rozpočet ministerstva školství, které má podle prvního návrhu dostat o pár miliard méně, než má k dispozici letos.

Začalo to školstvím...

A ministr Mikuláš Bek (STAN), který chce naopak o pár desítek miliard víc než letos, se nechal slyšet, že pro žádný rozpočet, který podle něj nebude férový, tedy rozuměj daleko objemnější, hlasovat nebude. A že by považoval za riskantní, kdyby osekané finance resortu školství podpořili ostatní poslanci za STAN.

Školství je podle resortního ministra podfinancované, větší peníze si zaslouží vysoké školy a přidat potřebují i nepedagogičtí pracovníci.

Ředitelé škol, kteří při pohledu na návrh ministerstva financí jen nevěřícně lapají po dechu, pak upozorňují, že vláda naprosto rezignovala na svůj závazek, aby plat pedagogů dosahoval 130 procent průměru.

Objem peněz pro školy se sice zvyšoval, ale tarify zůstaly na úrovni roku 2021 a peníze ředitelé škol leckdy použili právě na platy extrémně podfinancovaných nepedagogických pracovníků.

Ekonom Daniel Münich všem pochybovačům připomněl, že se financování školství opět významně vzdaluje od průměru zemí Evropské unie.

Černá díra rozpočtu?

Kritici současného systému ale upozorňují na to, že školství je černou dírou: škol je až příliš mnoho a jsou extrémně neefektivní. Zkrátka není důvod, aby v každé vesnici existovala poloprázdná základní škola a navíc často i s kompletní kuchyní.

Výsledky mezinárodního srovnání 15letých žáků PISA za rok 2022 sice potvrdily, že si české děti vedly nadprůměrně dobře. Současně ale nejde opominout i dodatek České školní inspekce, podle které nadprůměrných výsledků dosahuje stále menší procento dětí než v dřívějších letech – a naopak, že podprůměrných výsledků mezi 15letými přibylo.

Dosažené vzdělání bylo a je v Česku podmíněno socioekonomickým postavením rodiny – na tom se bez ohledu na množství peněz v systému nemění vůbec nic. Naopak se rozdíly pouze prohlubují.

Argumenty obou stran jsou pravdivé a vzájemně nesmiřitelné. To, že ministr školství chce víc peněz, je pochopitelné. Navíc v situaci, kdy se školní systém setkává s vlnou velkého počtu žáků. To samé ale platí i o škrtech ministerstva financí, které se stále snaží předstírat, že chce snižovat stamiliardové rozpočtové schodky.

Ministr školství je první, kdo začal v systému utajeného rozpočtu s veřejným odbojem. Do konce vládních prázdnin pravděpodobně nebude poslední.

Dá se předpokládat, že se ozve například ministerstvo zdravotnictví kvůli platům zdravotníků, nebo resort sociálních věcí kvůli valorizaci důchodů. Ministři už nyní požadují pro své resorty o zhruba čtvrt bilionu víc, než připouští schodek ministerstva financí na příští rok. Ten má dosáhnout 235 miliard korun.

Do toho navrhuje šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová srazit deficit pod 200 miliard korun.

Přesto všechno samotný fakt, že tajná vyjednávání o rozpočtu dopadla jako vždycky a stala se z nich věc veřejná, ničemu to nevadí. Problém je v samotném rozpočtu a jeho skutečných prioritách.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít