V Trumpově kabinetu se zabydlují lidé, kteří by nemohli na dveře Evropské komise ani zaklepat. Antivaxeři, nadšení příznivci uhlí a frakování, popírači klimatické změny.
O tom, co a jak bude dělat Írán doma i v zahraničí, rozhoduje jediný muž, ajatolláh Alí Chámenejí, a to už 35 let. Podle některých indicií se zdá, že právě v těchto dnech to přestalo platit.
V Česku mluvíme o 2,3 násobku průměrného platu, v Německu a Rakousku je to trojnásobek, podobně v Polsku mají poslanci trojnásobek průměrného platu v zemi. V Dánsku pouze dvojnásobek.
Musk si nově vytvořené takzvané Ministerstvo vládní efektivity pojmenoval tak, aby zkratka dávala slovo DOGE, což je jeho oblíbená kryptoměna se značkou psa.
Emoce z dotačního boje odvádí pozornost od toho, o co jde – tedy o téměř dva biliony korun, které tuzemský daňový poplatník odvede státní pokladně v různém typu daní.
Na bydlení, jednu ze základních jistot, dáváme stále víc peněz. Svou roli v tom hraje i energetická krize – a opět se ukazuje, že nájemníci patří ke zranitelným skupinám společnosti.
V pouhých 44 letech, jako žena nigerijského původu a bez zázemí v privilegovaných vrstvách společnosti, se Kemi Badenochová stala vůdkyní strany, jejíž členstvo reprezentují především bílí muži.
Někteří učitelé, hlavně ti starší, si myslí, že je nutné žákům předat zprávu o tom, jaký byl komunismus či socialismus a jak jsme prožívali pád totality. Aby se žáci poučili.
Od Bartoše se čekalo hodně. Kdo jiný než guru přes IT mohl nastartovat elektronizaci státní správy a pohnout se zamrzlým stavebním řízením, věřili pirátští voliči. Dál ten příběh všichni známe.
Když se před devíti lety podepisovala v Paříži dohoda o ochraně klimatu, nad závazky panovala, dá se říci všeobecná shoda. Kritika byla spíš proto, že se dělá málo.
Probíhající globální konference v Baku přinese okamžik pravdy o pařížském závazku, prohlásil v úvodu zástupce hostitelské země. Každopádně karty se odkrývají.
Rasistická hesla nebo strhávání vlajek je nepřijatelné, ať se ho dopustí kdokoli. Jenže pokusy o propojení mezi tím, co dělali na zápase Izraelci, a tím, co se pak dělo jim, mohou vyvolat rozpaky.
Vládní většina ve Sněmovně – přes odpor opozice i bývalých koaličních partnerů – prosadila svoji, nutno dodat, že přísnější než původně navrhovanou, verzi důchodové reformy.
Trump sliboval plošná cla na dovoz 10 procent, v závěru kampaně 20 procent, to by se dotklo jistě i evropského importu do Ameriky. Vůči Číně pak chce dokonce 60procentní tarify.
Známý odborník na evropské a americké otázky Dominik Tolksdorf v reakci na jasné náznaky Trumpova okolí upozorňuje, že jakékoli krácení americké pomoci se pro Ukrajinu může vyvinout velmi dramaticky.
V současných USA alespoň podle úterních výsledků žije více trumpistů. A ti svého lídra zbožňují, visí mu doslova na rtech a zcela se ztotožňují s jeho vizí.
Žádný šampus, žádné vlajky, žádná družba. Rusko vystupuje jako světová velmoc, které je jedno, co se děje v druhořadé zemi jako USA, která je beztak protiruská ať s Trumpem, nebo bez něj.
Nejde přitom o žádné válečné štvaní. Jak věděli už staří Římané: „Chceš-li mír, připravuj se na válku“. Neznamená to, že cílem je válčit. Naopak. Cílem je věrohodně odstrašit agresora.
Nejvíce dopomohl Trumpovi k vítězství – ač to zní poněkud paradoxně –, současný prezident Joe Biden. Tedy politik, který Trumpa v minulých volbách porazil.
Z různých prohlášení premiéra vyplývá, že jeho plánem je mobilizovat tyto voliče představou návratu Andreje Babiše k moci, tak jako se mu před třemi lety podařilo získat většinu ve sněmovně.
