V pozitivní odpovědi na otázku „Pokud se dostanete do problémů, můžete se spolehnout na to, že vám pomůže někdo z rodiny, nebo z přátel“ jsme světově na 9. místě.
První instinktivní reakce cynického pozorovatele české politiky zní: Voličům hnutí ANO se bude sprostý výlev Aleny Schillerové líbit. Ocení, že politička mluví jako oni v hospodě.
Na billboardech Babišova hnutí se chmuří Petr Fiala (ODS) a Vít Rakušan (STAN), coby zákeřní nepřátelé lidu a texty uvádějí, co všechno zlého a škodičského našim lidem provedli.
Babiš si jako terč nenávisti nevybírá vzdálené polomytické osobnosti, či abstraktní entity, ale zcela konkrétní lidi. V obstrukčním projevu k mediální novele ve sněmovně napadl skupinu byznysmenů.
Ač premiér nikoho nejmenoval, poznala se v šiřitelích blbé nálady a prodavačích strachu opozice, která hned začala protestovat, že nic takového nedělá. To je samozřejmě legrační reakce.
Zastánci pozice „máme se skvěle“ mají výborné argumenty. Když se na podíváme na naše životy z globální perspektivy, vidíme, že žijeme v jedné z nejšťastnějších zemí světa.
Vládní marketéři najeli na metodu prodeje iluzí. Poté, co premiér ohlásil, že když dostane ještě čtyři roky, budeme mít mzdy jako v Německu, říká vláda, že splnila 93 % programového prohlášení.
Současná vláda tvrdí, že všestranně podporuje Ukrajinu napadenou agresivním Ruskem, a na druhou stranu odběrem ruského plynu Česko pomáhá ruskou agresi financovat.
Nikdo nepochybuje, že KDU-ČSL s aktuálními preferencemi kolem tří procent potápějící se stranou je. Jak tedy splnila na sjezdu nutné podmínky, které jsou předpokladem k tomu, aby nešla zcela ke dnu?
Fakt je ten, že jednoznačným vítězem voleb je formace Andreje Babiše, která potvrdila, že je na cestě do výšin, o kterých se jí ještě nedávno ani nezdálo.
V hitparádě letních kauziček se vyšvihl případ, který bychom mohli nazvat „hajlování influencerek“. Dívka, kterou na instagramu sledují statisíce lidí, si zahajlovala.
Nejvíce samozřejmě naříkají ti, kdo se sami označují za bojovníky za svobodu slova a zdravý rozum. Pokud by tedy právě oni nebyli paradoxně těmi, kdo racionální debatu ničí a svobodu slova nesnášejí.
Těžko může mít dobrou náladu společnost, která si vzájemně nevěří, kde je většina lidí přesvědčena, že na instituce není spoleh a že se je velká část jejich okolí pokouší tak či onak podfouknout.