Fakt je ten, že jednoznačným vítězem voleb je formace Andreje Babiše, která potvrdila, že je na cestě do výšin, o kterých se jí ještě nedávno ani nezdálo.  

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Petr Fiala volebně interpretačním kreativcem

Hnutí ANO především vůbec poprvé prolomilo to, co se dá nazvat senátním prokletím. Ze sedmadvaceti křesel, které byly ve hře, jich získalo celou třetinu. Zatímco v minulosti to bývalo tak, že se proti kandidátům hnutí ANO, kteří prošli do druhého kola úspěšně, spojovali voliči všech liberálních stran, takže ANO ve finále jen paběrkovalo, tentokrát jim to zjevně už tolik nestálo za to. 

Do jaké míry se na tom podílí obecná nespokojenost s vládou a jak k tomu přispěla vládní krize, kterou si Petr Fiala ne zcela moudře pořídil odvoláním Pirátského předsedy Ivana Bartoše právě před druhým kolem senátních voleb, se lze dohadovat. Faktem je, že ANO poprvé získalo nejvíce mandátů ze všech partají, v senátu nejvíce posílilo a musí se s ním počítat už i v horní parlamentní komoře, kde má nově třetí nejsilnější klub. 

Situace je zlá

Skutečnost, že si vláda udržela senátní většinu, je pro ni opravdu hodně slabá útěcha. Před volbami měla koalice v senátu takovou převahu, že by většinu udržela, i kdyby do letošních voleb do třetiny horní komory její strany vůbec nenastoupily. ANO zaznamenalo skutečný průlom; úspěch populistů v senátních volbách je kvalitativní změnou v české politice, ať si Petr Fiala a spol. říkají, co chtějí. 

Jsou tu jen dvě drobná pozitiva, které snad můžou vládní strany reálně vidět. Zaprvé převaha ANO ještě není plošná. Babišovi kandidáti a kandidátky vítězili převážně v chudších a strukturálně postižených regionech – na severu Čech, na Ostravsku, v pohraničí. Tam kde se žije lépe, v největších městech, v Brně v Praze a v prstenci kolem ní, si koalice udržela převahu.

Zadruhé je vidět, že strany, které je možné bez obav nazvat demokratickými, postaví opravdu silnou osobnost, mohou populisty porazit i v chudších oblastech. Je to vidět například na vítězství politologa Stanislava Balíka na Šumpersku či Přemysla Rabase na Chomutovsku. 

Ale to je z drobných plusů pro vládní strany tak všechno. Možná bychom mohli přidat ještě neúspěch extrémnějších formací, KSČM a SPD nezískaly ani jeden mandát, ale to není nic překvapivého. Jejich voliči k senátním volbám většinou nechodí a dvoukolový většinový systém jim extrémně nepřeje. Takže z jejich standardního senátního neúspěchu nelze vyvozovat vlastně nic.

Pro Petra Fialu a spol. je situace zlá především proto, že senátní volby potvrdily, že vládní strany ztrácejí na úkor ANO napříč všemi volbami, které se v Česku za dobu existence Fialova kabinetu konaly. Andrej Babiš posílil postupně v obcích, europarlamentu, krajích a nyní i v senátu.

Dynamika vývoje nálad voličů je jednoznačně na jeho straně. A co to znamená pro budoucnost, to je zcela jasné. Když se nestane něco neočekávaného, přidá ke čtyřem posledním volebním vítězstvím i to klíčové – a po říjnu 2025 nakráčí triumfálně zpět do Strakovy akademie. A potom už Petru Fialovi ani výjimečná kreativita při interpretaci volebních výsledků pranic nepomůže.   

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít