Je to samozřejmě smutné, ale dává nám to alespoň příležitost na modelových příkladech ukázat, jak kulturní války na Západě fungují, jaká mají „pravidla” a komu se hodí do krámu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Kulturní válka na olympiádě v Paříži a kdo z ní profituje

První pravidlo kulturní války zní: Nikdy nevynechat příležitost k útoku. Výborně jsme to viděli zejména při zahájení olympiády. Bylo zajisté možné užívat si nádherně zrežírované představení s barvitými odkazy na historii a těšit se na neméně nádherné sportovní výkony. Ovšem kulturní válečníci místo toho číhali na moment, kdy zaútočit na údajnou „prohnilost liberálního Západu”.

A spatřili ho v jednom jediném obrazu z tříhodinového představení, který si poměrně bizarně vyložili jako urážku křesťanství. A strhla se mela, ve které byla každá rána dovolená a která zastínila všechno ostatní. Prostě, když se kulturně bojuje, není čas na cokoli jiného. Ani na sport, ani na kulturu samou, prostě na nic.

K čertu s fakty

Na bitvě o interpretaci zahájení olympiády byla krásně vidět i druhá zákonitost kulturní války: Nikdy se nezabývat fakty a za všech okolností trvat na svém. I když režisér ceremoniálu opakovaně prohlašoval, že mu o žádnou urážku křesťanství nešlo a že inspiraci pro živý obraz s drag queens nehledal v Leonardově Poslední večeři, ale v antice, kulturní válečníci si vedli svou a historku o údajném důkazu úpadku západních hodnot dál rozvíjeli. Politruci kulturní války se zkrátka řídí zásadou: Když fakta odporují příběhu, k čertu s fakty.

Podobné to bylo v kulturní bitvě o boxerský turnaj žen. Do něj nastoupila Alžířanka, která je pravděpodobně „od přírody” intersex. Tedy má ženské pohlavní orgány, ale mužské chromozomy a mužskou hladinu testosteronu.

Do turnaje se dostala následkem komplikovaného sporu, kdy Mezinárodní olympijský výbor přestal uznávat kvůli podezření z korupce mezinárodní boxerskou federaci a zkoumání „pohlavní příslušnosti” de facto nechal na federacích národních. A alžírská federace si logicky řekla – proč dotyčnou na hry nepustit, když může se svou „mužnou” výhodou vyhrát.

Kulturní válečníci ovšem tento poměrně prozaický příběh okamžitě přebásnili a začali tvrdit, že na hrách nastupují v ženských soutěžích transgender osoby. Tedy muži, kteří se prohlásí za ženy. A že to prý olympijský výbor podporuje. A že to je další důkaz liberální dekadence, ničení tradičních hodnot, postupující smrti Západu.

A tvrdili to a tvrdí vesele dál, i když už je dávno jasné, že to je nesmysl, a opakovaně se všude možně objevila vysvětlení, jak to ve skutečnosti je. Zjevně spoléhají na univerzální platnost goebelsovského pravidla, že stokrát opakovaný nesmysl se stává pravdou.

Skutečná negace našich hodnot

Je to celé smutný příběh. Nejsmutnější na něm je ale to, kdo ze západních kulturních válek profituje. Je to samozřejmě hlavně putinovské Rusko. Kremelský vládce může skrze ně poukazovat na údajnou slabost a zkaženost Západu a získávat tak body u domácího publika. Proto není divu, že Rusko západní kulturní války nejen podporuje, ale často je i vyvolává.

Na sociálních sítích vidíme, jak ruské účty, ať už obsluhované živými lidmi nebo umělou inteligencí, vášnivě diskutují na obou stranách konfliktu s jediným cílem. Kulturní válku co nejvíc eskalovat, západní společnosti co nejvíc rozdělit a rozeštvat, protože rozděleným se, jak známo, nakonec nejlépe panuje.

To je to, co bychom si, ať už jsme na jakékoli straně kulturní války, měli uvědomit zejména. Zatímco se dohadujeme o zahájení olympiády, o boxerském turnaji žen nebo o dalších víceméně margináliích, vydávajíce to za svatý boj za „hodnoty”, často nám uniká to podstatné – tedy že na Východě se nebezpečně rozpíná barbarský režim, který je skutečnou negací našich hodnot.

Jak hodnot křesťanských, vycházejících z lásky a respektu k bližnímu, tak i hodnot vycházejících z myšlenek francouzské revoluce: svobody myšlení, svobody slova, solidarity, svobod politických. Prostě hodnot stojících na přesvědčení o důstojnosti a autonomii každého člověka.

Což nás vede k neveselému závěru: Západní kulturní válečníci, kteří se opět projevili v událostech kolem olympiských her, sice mohou být zapálení, přesvědčiví, intelektuálně zdatní. Ale řečeno slovy Milana Kundery, ve finále jsou jen duchaplnými spojenci vlastních hrobníků.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít