Nikdo asi nepochybuje, že KDU-ČSL s aktuálními preferencemi kolem tří procent potápějící se stranou je. Jak tedy splnila na sjezdu uvedené nutné podmínky, které jsou předpokladem k tomu, aby nešla zcela ke dnu?

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Tohle miss nezachrání. Lidovci na sjezdu své vyhlídky vylepšili méně než málo

Pokud jde o výměnu vedení, lidovci sice mají nového předsedu, kterým se stal ministr zemědělství Marek Výborný, a také úplně nové vedení. Jenže nový v tomto případě neznamená čerstvý.

Dva první muži KDU-ČSL (Výborného doplnil jako první místopředseda Pavel Bělobrádek) už v minulosti stranickými předsedy byli, takže zlí jazykové by mohli říci, že nejužší vedení je asi tak čerstvé jako čerstvá vykopávka.

Posty dalších místopředsedů, mezi kterými pozornost veřejnosti přitahuje jen bývalá miss České republiky a starostka Kravař Monika Brzesková, to nevyváží.

Nabídka jen negativní?

Lidovcům prostě chybí opravdu silný nový impuls, který by je mohl představit jinak než dosud.

Měli přitom jednoznačnou a jednoduchou možnost, jak si ho pořídit. Stačilo zvolit předsedou, nebo aspoň umístit do vedení, nejúspěšnějšího a nyní nejznámějšího politika, jihomoravského hejtmana Jana Grolicha, který svým vyzařováním bourá všechny předsudky, které veřejnost o straně lidové má. Jenže Grolich nechtěl, a na sjezdu dokonce ani pořádně nevystoupil.

Těžko říci, na co čeká. Nechce mít nic společného s potápějící se lidoveckou lodí? Myslí si, že až klesne ke dnu, přijde a zázračně ji vyloví? Nebo vidí svou kariéru ve skutečnosti jinde? Do hlavy mu nevidíme, ale lze spolu s Rudolfem Hrušínským říci, že pokud byl jediný, kdo stranu zachránit mohl, tak to udělat měl.

Pokud jde o vnitřní jednotu, která je další podmínkou záchrany, tak se lidovci také moc nepředvedli. Marek Výborný dostal jen 55 procent hlasů, což je velmi slabý mandát a sjezd mu „zařízl“ jeho nejbližšího spolupracovníka ministra životního prostředí Petra Hladíka, se kterým chtěl vytvořit tandem.

Na sjezdu byly silně slyšet ultrakonzervativní hlasy, zastupované Jiřím Čunkem a poslancem Hellerem, že by se strana neměla montovat do liberálních témat, ale hlavně jet hlasitě a tvrdě linku kulturní války – zejména proti zrovnoprávnění homosexuálů, války, kterou nazývají obrana tradiční rodiny.

Konzervativci, kterým se v samotné straně přezdívá Katoliban, jsou sice jen stranickou menšinou, ale velmi hlasitou, takže mohou vytvářet dojem, že lidová strana je rozhádanou partou, která neví, co se sebou.

S tím souvisí poslední bod – program. Lidovci historicky vždy byli stranou venkova a rodiny. Teď jim nezbývá nic jiného, než se pokusit tyto voličské skupiny přesvědčit, že mají nabídku, kterou nikdo jiný nemá. I kdyby to mělo být podle marketingového hesla „nikdo jiný vám nedá to, co já vám můžu slíbit“.

Ze sjezdu žádné silné pozitivní konkrétní body, které by mohly fungovat jako unikátní voličská vábnička, nevypadly. Ne že by nebyla snaha, ale lidovci nevymysleli nic, co by voličům nedokázalo nabídnout třeba Babišovo ANO nebo komunistické Stačilo!

Zbyla tak vlastně jen nabídka negativní, tedy hlavně odpor k manželství pro všechny, což ale také už není unikátní, protože stejnou nabídku najdou voliči třeba u SPD.

Unikátní důvod volit KDU-ČSL je tedy jediný: Slovo „křesťanská“ v názvu. A to v Česku, kde skutečných křesťanů moc není a kde navíc podobně jako jinde ve světě probíhá souboj o to, jaké by vlastně křesťanství mělo být, zda spíše přísné a ultrakonzervativní, nebo otevřené a chápající, opravdu nestačí.

Pro lidovce zkrátka nemůže mít pozorovatel hladiny české politiky dobré zprávy. Jejich loď se po sjezdu nevynořila ani o píď. A v politice je to tak, že pokud se nevynořujete, tak se potápíte.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít