Začněme u východních sousedů, už jen kvůli žhavé půdě, která na Slovensku je. Loni si 65 procent Slováků myslelo, že je čeká stejně dobrý nebo lepší rok, než byl ten předchozí. Nemuselo jít nutně o naděje vkládané do tehdy čerstvého Ficova kabinetu, stačit mohla i pouhá vyhlídka na změnu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Češi jsou na rozdíl od Slováků optimisty. Ale na jak dlouho?

Slováci a jejich otazníky

Směrem k roku 2025 se však stejně vyjádřilo už jen 44 procent respondentů. Vinu na tom vedle politické nestability a nekončící ukrajinské války může mít i úsporný vládní balíček.

Zatímco pravicoví voliči pohlížejí na Fica skrz prsty z principu, ty levicové mohly rozladit ekonomické recepty, které by spíš slušely protilehlému táboru.

Slovákům není co závidět. Rozdíly v životní úrovni různých skupin a regionů se nesmazávají. Hospodářské potíže jsou lemovány pokusy politiků destruovat kulturu či ochranu přírody. Otazníky se vznášejí i nad zahraničněpolitickým směřováním Slovenska.

Tamní demokratický právní stát prochází zatěžkávací zkouškou, ve které ne každá transformující se společnost uspěje.

A co u nás?

Údaje z České republiky jsou téměř zrcadlově obrácené. Že bude rok 2024 stejně dobrý nebo lepší než rok 2023, se domnívalo 47 procent z nás. Ve vztahu k roku 2025 jsme ale optimističtější, aspoň to vyplývá z reakcí 55 procent dotázaných.

A opět můžeme zvesela spekulovat, zda je to zvládnutím problémů s cenami energií a inflací, stabilním postavením země v globálním měřítku nebo těšením se na volby, v nichž je favoritem Babišovo hnutí ANO.

Jako vysvětlení se nabízí také akcenty, které se objevily ve vánočních a novoročních vystoupeních premiéra Fialy i prezidenta Pavla, a sice to, že jsme národ sebevědomý, šikovný, schopný vypořádávat se s problémy.

Jenže ani my nemusíme být imunní před slovenským scénářem. Konspirátoři a dezinformátoři jsou u nás na koni stejně jako v zemi pod Tatrami. Rovněž my se necháváme unášet kulturními válkami zastiňujícími reálné starosti s poloprázdnou státní kasou, rozvojem regionů či stavem veřejných služeb.

Podobně jako Slováci jsme unaveni i ze situace na Putinem válcované Ukrajině. Stačí, aby nějaký politik ztratil zábrany, nebo někdo jiný škrtnul pomyslnou zápalkou – a barikády vyrostou raz dva.

Pozor na izolaci Babiše

Hodně záleží na tom, jestli partaje budou dál přilévat olej do ohně a v oponentech vidět satanáše, nebo jestli si uvědomí, že kdyby se ani příští vláda nedočkala konstruktivního parlamentního prostředí, může na posouvání Česka kupředu zapomenout.

Na Slovensku se nejsilnější strana Směr už nedokáže spolehnout ani na všechny druhdy koaliční poslance. Zbytek demokratického spektra si s ní nehodlá zadat ani náhodou. U nás existuje tendence ostrakizovat Andreje Babiše a hnutí ANO.

Kdo nadhodí variantu, že by s ním mohla spolupracovat některá z vládních stran, dočká se jen rozbouřených reakcí: Cože? S oligarchou? S bývalým komunistou? S estébákem? Spousta výhrad k lídrovi opozice má racionální základ, další jsou nafouknuté a jiné falešné. O to ale nejde.

Chceme, aby ANO zůstalo součástí hlavního demokratického proudu, chránilo instituce a respektovalo české členství v Evropské unii a NATO? Pak se nesmíme tvářit, že je na protějším břehu, kam nelze doplavat ani dokřiknout.

Kdyby tomu tak skutečně bylo, izolovaný Babiš se dál radikalizoval a partnerství navazoval výhradně s extrémními silami u nás i za hranicemi, mohl by nás optimismus přejít jako Slováky. Ještě tomu ale můžeme chladnými hlavami předejít.

Autor je politolog

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít