Premiér Petr Fiala (ODS) na konci listopadu vyčíslil plnění programového prohlášení vlády na 93 procent. Sklidil za to v českých médiích hodně kritiky – jednak údiv nad zvláštní metodikou, hlavně ale připomínky ke skutečně splněné agendě (iROZHLAS.cz, Seznam Zprávy, Hospodářské noviny). Respekt upozornil, že mezi splněné sliby premiér počítá i digitalizaci stavebního řízení, za jejíž nedostatky jen o pár měsíců dříve z vlády vyhodil bývalého předsedu Pirátů Ivana Bartoše.

Programové prohlášení vlády totiž vedle jednoznačných formulací obsahuje také řadu nejasných, symbolických či těžko vyhodnotitelných slibů („Budeme připomínat a propagovat nejdůležitější historická výročí a osobnosti“ či „Název MPSV doplníme o tematiku rodiny“).

Datoví novináři Českého rozhlasu se pokusili zhodnotit plnění agendy jinak. Co se totiž hodnotit dá, je úspěšnost vládních návrhů zákonů. Metoda má své limity – jednak neřeší kvalitu zákonů (to ale ani ta premiérova), jednak ne všechny programové kapitoly mají odraz v podobě zákona (část má formát vládních nařízení).

Výhodou je naopak možnost sledovat, jak zákony krok po kroku procházejí Sněmovnou, Senátem a prezidentskou kanceláří a kde je úzké hrdlo systému. Díky detailním otevřeným datům můžeme také porovnávat úspěchy Fialovy vlády s dvěma předchozími premiéry: Andrejem Babišem (ANO) v letech 2017 až 2021 a Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) 2014 až 2017.

Ke konci svého třetího roku podala Fialova vláda 312 návrhů. Dvě třetiny už zahnízdily ve Sbírce zákonů, čtvrtina čeká na projednání v Poslanecké sněmovně, deset zákonů v Senátu. Sněmovní fronta roste od poloviny roku 2024, od té doby se prodloužila na víc než dvojnásobek. Zkraje roku v ní postávalo 94 vládních návrhů. Podobný vývoj ale vidíme také u vlád Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky – předposlední sněmovní rok zkrátka ministři dohánějí resty. Návrhy podané v posledním roce mají o poznání menší šanci uspět.

K plnění vládního programu mohou přispívat i návrhy koaličních – a koneckonců i opozičních – poslanců, senátorů a krajských zastupitelů. Sněmovní data ovšem ukazují, že proti těm vládním mají podstatně menší úspěšnost i hlasovací prioritu. Poslanecké návrhy úspěšně využíval premiér Babiš: jako lídr menšinové vlády tak měl větší naději prosadit svoje tisky. Současný vládní kabinet s nimi pracuje méně.

Nejnižší prioritu mají pochopitelně opoziční návrhy. Kupí se ve Sněmovně, ze 78 se pouhých devět dostalo do stavu přijato či zamítnuto. Zbylých 69 návrhů zákona čeká na první sněmovní čtení. Většina se ho do rozpuštění Sněmovny v létě 2025 nedočká. To je ostatně běžná praxe, kdy koalice s jasnou parlamentní většinou nemá důvod k tomu, aby nechala procházet opoziční návrhy.

Příkladem jednoho úspěšného je například návrh zákona o mimořádném odpuštění penále z pojistného na veřejné zdravotní pojištění s přezdívkou „milostivý podzim“, na kterém se podílel opoziční Patrik Nacher (ANO) spolu s triem vládních poslanců Marek Výborný (KDU-ČSL), Barbora Urbanová (STAN) a Jakub Michálek (Piráti).

Zaseknuto ve Sněmovně

Zmíněných 312 vládních návrhů zákona ještě nemusí být konečné číslo. Vláda nejspíš přijde ještě s několika dalšími návrhy: čeká se například nový cizinecký zákon z dílny ministerstva vnitra či zákon proti praní špinavých peněz.

Půl roku před faktickým rozpuštěním Sněmovny na letní prázdniny ale můžeme tušit, že jich nebude mnoho. Co vláda nedokázala předložit Sněmovně doteď, už bude jen těžko dohánět. Malou šanci pozdních návrhů na úspěch dokládají historická data, která ukazujeme v poslední části článku.

U návrhů, které aktuálně leží ve Sněmovně, můžeme odhadnout, zda se úspěšně probojují do Sbírky zákonů. Nejprve se pojďme podívat, kde čekají a kde je tedy úzké hrdlo zákonodárného procesu.

Sněmovní data ukazují, a platí to i pro obě předchozí vlády, že drtivá většina návrhů leží ve Sněmovně. Obvykle čekají na první nebo třetí čtení. V Senátu bývá fronta velmi krátká, podpis prezidenta je většinou bleskový.

V různé fázi legislativního procesu tak nyní čekají mnohé důležité tisky, které by vláda, nebo alespoň jednotliví ministři rádi do voleb stihli. Jde například o novelu trestního zákoníku z dílny resortu spravedlnosti, revizi sociálních dávek, myslivecký zákon či povinné zálohování PET lahví.

Pro odhad, jaká je šance zákonů na úspěch ke konci třetího roku vlády, můžeme využít data obou předchozích volebních období, kdy vládly oba Babišovy kabinety a předtím Bohuslav Sobotka. Předchozí vláda Petra Nečase (ODS) skončila v roce 2013 předčasnými volbami a ještě starší kabinety vycházely z červnových voleb, takže se pro srovnání nehodí.

Uspěje 83 až 90 procent

Linky v grafu ukazují šanci, že zákon, který ke konci třetího roku dospěl do daného kroku, úspěšně dopluje do Sbírky zákonů. Pokud návrh zákona Babišovy vlády v prosinci 2020 čekalo teprve první čtení, byla šance, že ho do konce období prohlasují poslanci, senátoři a podepíše prezident, jen 30 procent. Pokud už byl na hraně třetího čtení, měl šanci na úspěch dvoutřetinovou.

Sobotkova vláda byla při prosazování zákonů v posledním roce úspěšnější, třetí čtení už znamenalo stoprocentní úspěch.

S využitím těchto pravděpodobností můžeme odhadnout, jaká je šance na úspěch rozjednaných návrhů zákona z dílny současné vlády. Ze 312 návrhů 207 uspělo, 11 propadlo, ve hře je dalších 94.

Pokud by návrhy kopírovaly Babišovu vládu, ke konci volebního období by se do sbírky z 94 dostalo 51, pokud by se jim dařilo jako za Sobotky, bylo by to 74 návrhů. V prvním případě by tak vláda prosadila 83 procent, ve druhém dokonce 90 procent svých dosavadních návrhů.

Pro srovnání, Sobotkova vláda prosadila 84 procent, Babišova 69 procent. Připomínáme, že nehodnotíme jejich kvalitu, pouze počet vládních návrhů zákona a úspěšnost jejich prosazování.

Klíčem k zatím lepší schopnosti prosazovat své priority u Fialova kabinetu mohla být – ve srovnání s předchozími vládními sestavami – relativně konsenzuální nálada na koaličních jednáních. To vládě pomohlo zákony prosazovat i přes vytrvalé opoziční obstrukce.

Nutno však připodotknout, že i někdejší selanka se může během pár týdnů proměnit v koaliční zabijačku, jak ukázal podzimní konec Pirátů ve vládě.

Šance je do konce března

Následující graf ukazuje, jakou šanci dospět do sbírky měly návrhy zákonů za Sobotkovy vlády podané v posledním roce.

Vládní návrh podaný v prosinci 2016 měl šedesátiprocentní šanci, v březnu 2017 už jen třicetiprocentní a od června 2017 nulovou. Poslanecké či senátorské návrhy na tom byly ještě podstatně hůř.

Sobotkovu vládu jsme pro srovnání vybrali proto, že tempo návrhů a úspěšnost schvalování zákonů jsou Fialově vládě bližší. Za Babišových vlád byly šance na přijetí zákona nižší. Opět: i kvůli tomu, že oba jeho kabinety byly menšinové.

Závěrem: Fialových 93 procent splněného programu nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit. Metrikou vládních návrhů je ale jeho kabinet poměrně úspěšný. Ke konci svého třetího roku je na tom s úspěšností návrhů zákona podobně jako Sobotkova a lépe než Babišova vláda.

Proti Babišovi má ovšem Fiala výhodu v tom, že se mu podařilo sestavit vládu s většinou už pár týdnů po volbách a až na odchod Pirátů neprožila větší vnitřní turbulence. To předseda hnutí ANO minulé volební období prožil ve dvou menšinových vládách. 

Současný kabinet má také historicky největší oporu v Senátu. A byť se musel popasovat s válkou na Ukrajině, na rozdíl od Babišových kabinetů už ho téměř netrápila covidová pandemie.

Ať už pracujeme s Fialovými 93 procenty, či s naším odhadem 83 až 90 procent, působí to jako vysoké číslo. Americký analytický web Fivethirtyeight nicméně před časem ukázal, že vládní sliby nebývají tak vratké, jak si veřejnost představuje.

Když jeho redaktoři pročetli studie, které srovnávají plány a skutečnou agendu amerických prezidentů v celém 20. století, došli k průměru 67 procent splněných slibů.

Jan Boček, Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít