Křetínský: Zelená politika EU selhala. Energetik i průmysl souhlasí, expert na klima varuje
Zelená transformace v EU a v Německu postavená na filozofii „jít příkladem“ nefunguje a selhala, napsal v obsáhlém textu pro německý deník Die Zeit miliardář a majitel skupiny EP holding Daniel Křetínský. Podle něj se ukázalo, že nejde vybudovat ekonomiku s nulovými uhlíkovými emisemi a přitom si udržet prosperitu. Obzvlášť když se ostatní země světa nepřidají.
EU v zelené politice prostě upřednostnila ideologii před pragmatismem při ochraně klimatu, což ale neudělaly jiné velmoci USA a Čína, namítá v textu pro německé publikum Křetínský.
Britské úřady Křetínskému schválily převzetí Royal Mail. Jeho EPH koupil podíl ve West Burton Energy
Číst článek
Jeho komentář k zelené, průmyslové, ale i další politice EU, například v oblasti médií, vyšel na začátku týdne s titulkem „Je čas změnit přístup“. V češtině ho pak vydal i newsletter 11 a.m., jehož je Křetínský vlastníkem.
Jeden z nejbohatších Čechů, působící právě v energetice, průmyslu a médiích v Česku, Německu i dalších zemích EU, poukázal stručně řečeno na nereálné ideologické cíle Green Dealu a navrhl i řešení, která zajistí ochranu klimatu světa, ale nezničí u toho Evropu. Zmiňuje například zastropování nižších cen emisních povolenek nebo vývoz vyspělých zelených technologií s podporou EU i na jiné kontinenty.
Debata, jaké další kroky by měly zajistit zelenou transformaci EU, se nyní vede i mezi evropskými politiky a na úrovni Evropské komise. Právě Komise nyní zveřejnila novou „Dohodu pro čistý průmysl“ a také „Akční plán pro dostupnou energii“.
Obě strategie mají řešit fakticky právě dopady Green Dealu. Jeho nejambicióznější cíle, tedy snížení emisí o 90 procent do roku 2040 a o 100 procent do roku 2050, ale Komise nechává beze změn.
Vedení příkladem
Radiožurnál proto oslovil experty na energetiku i klima s dotazem, jak analýzu i návrhy vlivného českého podnikatele hodnotí.
Německo chce být do roku 2045 klimaticky neutrální. Některé regiony jsou ale na uhlí závislé
Číst článek
S Křetínského postojem souhlasí ředitel strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michael Macenauer. Podle něj miliardář vystihl podstatu. Připouští také, že sám by byl ještě více kritický.
„Rozhodnutí EU, že půjde příkladem, je základní a největší chyba strategie dekarbonizace,“ uvedl v reakci pro Český rozhlas Macenauer. Navíc varuje, že nyní EU míří svým příkladem až do záhuby, protože cíle snižování uhlíku podle něj prostě významně přestřelila. S Křetínským souhlasí i v tom, že je sporná i ochrana klimatu světa, protože jejím výsledkem je hlavně odliv energeticky náročných výrob mimo EU.
Jako „konstruktivní“ a dobrý vstup do diskuse hodnotí Křetínského text expert think-tanku Fakta o klimatu Jan Krčál. „Nesouhlasím ale s tím, že politika Evropské komise byla ideologická. Potřeba rychle dekarbonizovat vychází z širokého vědeckého konsenzu, tedy rychlá dekarbonizace je pragmatická volba z hlediska dlouhodobé prosperity lidstva,“ upozornil Krčál.
Zda „vedení příkladem“ funguje, nebo ne, se podle něj špatně hodnotí. „Protože neznáme alternativní realitu, ve které by EU příkladem nevedla,“ uvedl Krčál. Připouští ale, že pět let od uzavření evropského Green Dealu odhalilo limity rychlé dekarbonizace průmyslu a byznysu a limity společnosti tak rychlé změny přijmout.
Křetínský na začátku ve svém textu zdůraznil, že není odpůrcem ochrany klimatu ani dosavadní ambice Evropy nechce mírnit či pozastavit. „Nesouhlasím však s postupy a metodami, které uplatňujeme,“ napsal.
Pragmatismus versus ideologie
Celý koncept EU ohledně snižování emisí CO2 „jít příkladem“ je podle něj dost sporný už ve své podstatě. „Emise skleníkových plynů v sedmadvacítce zemí EU v současnosti představují méně než 7 procent celosvětových emisí,“ uvedl. Příkladu Evropy v rychlosti jejich snižování přitom nenásleduje nikdo mimo EU. A i proto nás – Evropu – válcují USA a Čína. Ty na rozdíl od EU nenahradily pragmatismus ideologií, soudí Křetínský.
EU podle něj vedle klimatických cílů neřešila, jak zachovat její prosperitu vůči mimoevropské konkurenci. Na prvním místě uvádí problém s vysokými cenami elektřiny a plynu. Velkoobchodní cena elektřiny v Německu je totiž až trojnásobná proti USA a téměř dvojnásobná než v Číně.
Úroková sazba zůstane na čtyřech procentech. Česká národní banka zastavila její snižování
Číst článek
Z toho viní Křetínský někdejší reformu systému emisních povolenek ze strany Bruselu, které poté zdražily více, než se původně plánovalo, a cenu elektřiny tak vytlačily výrazně výš. Z původních 5 eur za tunu CO2 stojí nyní povolenka 70 až 80 eur. A to je podle něj „absolutně dominantním důvodem prudkého nárůstu cen elektřiny v EU a Německu“.
Fakt, že dekarbonizace navyšuje ceny energií, což vede k odchodu energeticky náročného průmyslu do zemí jako je Čína, Indie a další rozvíjející se státy, je jasný také podle Macenauera.
„Naše výpočty ukazují, že například 25procentní přemístění průmyslu z EU do jmenovaných zemí povede průměrně místo k omezení naopak k 16procentnímu navýšení emisí. V EU sice emise zmizí, objeví se ale v oněch zemích a s mnohem vyšší intenzitou. A to nemluvím o katastrofě, kterou to způsobí ekonomice a společnosti. Mimochodem, ekvivalentem úplného odstranění emisí jen ze spalování paliv v EU představuje pouze 7,8 procenta snížení současných emisí ve zbytku světa,“ souhlasí Macenauer s Křetínským.
Přechod z uhlí na plyn
Řešením by podle miliardáře podnikajícího z velké části ve fosilní energetice bylo snížit cenu evropské povolenky tak, aby zajišťovala přechod od výroby elektřiny z uhlí k výrobě z plynu s nižšími emisemi. Ty jsou asi třetinové a povolenky jsou tak potřeba jen v třetinové hodnotě.
Japonsko má nové cíle pro redukci emisí skleníkových plynů. Tamní ekologové je kritizují
Číst článek
Křetínský upozorňuje, že náhrada uhlí plynem je také hlavní výsledek dekarbonizace. „Přechod z uhlí na plyn se již odehrává na cenách povolenky kolem 30 eur za tunu CO2, zatímco k dalšímu přechodu, tedy z plynu na zelený vodík, nedojde ani při cenách CO2 ve výši 100 nebo 200 eur za tunu. Cena CO2 ve výši 80 eur za tunu tedy významně zvyšuje cenu elektřiny pro konečného spotřebitele, ale má pouze velmi marginální přínosy pro životní prostředí ve srovnání s cenou CO2 kolem 30 eur za tunu,“ uvádí podnikatel.
Přechod od uhlí na obnovitelné zdroje, kterého jsme v EU v posledních letech svědky a které vyrábí samotnou elektřinu podstatně levněji než klasické zdroje, odbyl Křetínský tím, že jejich rozvoj byl vždy daný garantovanými výkupním cenami a není závislý na tržních cenách.
Zajímavou pasáží je pak nepochybně Křetínského rozbor důvodů vysokých cen plynu v EU, které jsou až čtyřnásobné proti USA. Hlavní důvody jsou podle něj dva – těžba břidlicových plynů v USA, která ho na tamním trhu zlevňuje, a pokles dodávek ruského plynu po napadení Ukrajiny Ruskem. Křetínský sice připouští, že pro EU „bylo strategicky zásadní se zbavit závislosti na ruském plynu“, vadí mu ale ukončení dodávek přes Ukrajinu.
Klimatická krize ovlivňuje vzdělání 242 milionů dětí. Je to jen opatrný odhad, tvrdí UNICEF
Číst článek
K tomu došlo z rozhodnutí Ukrajiny od letošního roku, kdy také vypršel její kontrakt na tranzit s Ruskem. Tento krok přitom silně zasáhl mimo jiné Slovensko a ekonomiku Eustreamu, v níž má Křetínského holding 49procentní podíl, většinu má stát.
„Ukončení již tak velmi omezených dodávek tohoto plynu do Evropy přes Ukrajinu však v kontextu zmíněného napětí na trhu, umocněného potřebou zásobovat Ukrajinu, zvýšilo cenu plynu v Evropě o cca 20 eur za MWh. To na jedné straně působí spotřebitelům v EU škodu ve výši přibližně 75 až 90 miliard eur ročně (kombinovaný efekt na náklady za plyn a elektřinu) a na druhé straně to ve skutečnosti zvyšuje celkový zisk z prodeje plynu pro Rusko,“ píše Křetínský.
Rusko totiž inkasuje vyšší ceny za plyn, který dodává do EU prostřednictvím LNG dodávek a plynovodem TurkStream. Podle něj tak krok Ukrajiny nepřinesl efekt, že Rusko přijde o příjmy z plynu. „Je sice třeba uznat, že o tomto kroku rozhodl ukrajinský prezident, nikoli EU, ale většina lídrů EU ho v tomto kroku podpořila,“ uvedl podnikatel a vyzval EU i v tomto k většímu pragmatismu.
Cena povolenek
Pasáž o plynu lze označit asi za nejkontroverznější část Křetínského textu, především z pohledu zájmů zmíněného Eustreamu, na který mělo zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu dopad. A stalo se i významným terčem kritiky slovenského premiéra Roberta Fica, s nadsázkou řečeno podnikatelova spoluakcionáře v Eustreamu.
3:29
Některým lithiovým bateriím končí životnost. Používají je úložiště sluneční energie nebo elektrokola
Číst článek
„Křetínský v tom má očividné byznysové zájmy,“ namítá Krčál z Fakt o klimatu s tím, že pokud jde o záležitosti kolem cen a dalšího využití plynu, je Křetínského argumentace „silně proplynová“.
Argument, že by stačila cena povolenek okolo 30 eur, je pak podle Krčála zavádějící. Obnovitelné zdroje totiž sice v rozvoji spoléhají na garantované výkupní ceny (Contract for Differences – pozn. red.), ale při ceně povolenky 30 eur by byla taková provozní podpora podle něj daleko od nákladové neutrality. Zásadní rozvoj obnovitelných zdrojů by tedy byl těžko politicky prosaditelný a udržitelný.
„Tato cena také není dostatečná pro čistou flexibilitu, tedy rozvoj baterií, flexibility spotřeby a další formy akumulace energie,“ upozornil Krčál. Podle něj by levná povolenka při nízké ceně plynu skutečně mohla vést k přechodu od uhlí na jeho spalování, ale nevytvářela by už dostatečnou motivaci k odchodu od plynu na čistší zdroje elektřiny.
Podle Macenauera je nicméně jasné, že se energetika bez plynu zatím neobejde. Jeho cena navýšená po ruské válce začala klesat a nyní podle něj míříme k průměrné hodnotě 35 euro za megawatthodinu.
Úplný zákaz dovozu plynu a hliníku z Ruska. Evropská unie zvažuje omezení i dalšího zboží
Číst článek
„Největší problém zemního plynu je tak nyní nejistota ohledně jeho případného dalšího zdanění, anebo rovnou administrativního regulatorního zákazu, který je neustále slibován, částečně už realizován a věrozvěsty absurdně rychlé dekarbonizace doporučován bez sebemenší stopy průkazu ekonomického dopadu, jenž by byl katastrofou,“ uvedl Macenauer.
Náklady na alternativu ve formě vodíku by i podle něj byly více než osminásobkem ceny zemního plynu. „Vodík není primární zdroj a účinnost jeho energetického cyklu je v průměru nejvýše okolo 30 procent,“ upozornil.
Pokud jde o ceny povolenek, navrhuje Macenauer, aby se EU zavázala, že je bude držet v rozumném koridoru, který se může postupně únosně zvyšovat. „Velmi výrazně by to pomohlo jakémukoliv rozhodování o investici do v podstatě jakéhokoliv energetického zdroje, protože cena povolenky určuje jejich relativní, vzájemnou rentabilitu,“ vysvětlil.
25:53
Heide: Pokud budeme pokračovat stejným tempem v Green Dealu, kde vezme EU ocel na zbraně?
Číst článek
Podle Jana Krčála přináší řešení v oblasti energií aktuální akční plán dostupných energií navržený Evropskou komisí. Počítá totiž s dalším zjednodušením povolovacích procesů pro výstavbu nových obnovitelných zdrojů, se společnými investice do přenosové soustavy a se zavedením efektivních tarifů vedoucích k flexibilnější spotřebě.
V plánu je také návrh na snížení daně na elektřinu dle možností členských států a podporu dlouhodobých kontraktů, které sníží kolísání cen zemního plynu a jejich dopady na zákazníky a státy. Posílení konkurenceschopnosti průmyslu pak navrhuje Dohoda o čistém průmyslu, rovněž z dílny Evropské komise.
Plány do budoucna
Všechny plány ale počítají se zachováním ambiciózních cílů Green Dealu, takže podle Macenauera problém zůstává. „Pro pokračování dekarbonizace musí být společnost zdravá, jinak se proces zastaví a sežere i první stopy skutečného snižování emisí,“ varuje. Nezbývá tak než „žádat mainstreamové politiky“, aby dali průchod pragmatismu a ratiu, které si dnes na jejich úkor přivlastňují jako zbraň antiliberální strany. „Nově představený Clean Industrial Deal, který je reakcí EU na kritiku Green Dealu, je jen planým pokusem a neřeší podstatné,“ dodává Macenauer.
25:22
Zelený chemický průmysl? Pětinásobná potřeba elektřiny, investice za půl bilionu a nejistota
Číst článek
Kriticky se na návrhy řešení Evropské komise dívá i tuzemský Svaz průmyslu a dopravy. „To, co jsme četli, nás příliš nepotěšilo,“ říká Petr Jonák z vedení svazu.
„Evropská komise se pokouší o perpetuum mobile. Stále plánuje zrychlit snižování emise CO2, jde o cíl poklesu o 90 procent do roku 2040. Jsme přesvědčeni, že je nereálný, protože už ten současný nižší se nedaří plnit. Zároveň Komise neukazuje jasnou změnu směru od regulace a byrokracie k podpoře průmyslu. Jsou tam nějaká dílčí opatření, která ale nepovedou k razantním změnám,“ uvedl Jonák.
Jan Krčál oproti tomu varuje, že neexistuje nic jako vhodné tempo dekarbonizace. „Dekarbonizace smysluplná z hlediska snížení klimatických dopadů bude vždy příliš rychlá pro průmysl, byznys a společnost. Dekarbonizace ‚příjemná‘ pro průmysl, byznys a společnost bude vždy příliš pomalá z hlediska fyziky změny klimatu a dlouhodobé prosperity lidstva. Budoucí náklady neaktivity jsou velmi pravděpodobně obrovské,“ uvedl Krčál s poukazem na požáry, povodně či kůrovcové kalamity.
Křetínský na závěr svého textu dodává, že pokud politici obnoví racionalitu a pragmatismus, bude Evropa silnější, globálně významnější. „A zároveň snížíme emise skleníkových plynů. Navrhuji opravdu začít jednat,“ uzavírá miliardář.
