Nadšený atlantista Merz míří do čela Německa v době ‚nové epochy‘. Dokáže Berlínu vrátit roli lídra?
Jako největší a nejbohatší národ Evropy bylo Německo vždy vnímáno jako klíčový lídr Evropské unie. V době kancléřství Olafa Scholze se ale Berlín, ochromený spory uvnitř koalice, dostal na druhou kolej a zadrhl se i dlouholetý německo-francouzský motor, který Unii udával směr. Dokáže Friedrich Merz vrátit Německu jeho vůdčí pozici v době, kdy je silná role Evropy důležitá? „Stručná odpověď by byla, že musí,“ říká odborník Vladimír Handl.
„Mojí absolutní prioritou bude co nejrychleji posílit Evropu, abychom byli schopní krok po kroku skutečně dosáhnout nezávislosti na Spojených státech,“ prohlásil po nedělních parlamentních volbách šéf konzervativní unie CDU/CSU Friedrich Merz, jehož strana volby s 28,6 procenta hlasů vyhrála a usiluje o vytvoření takzvané velké koalice se sociální demokracií současného kancléře Olafa Scholze.
Vítězové a poražení voleb v Německu: Merz se dočkal, socialisté jsou nejslabší za 150 let a AfD dvojnásobná
Číst článek
Šéf konzervativní unie CDU/CSU, který nyní míří do funkce německého kancléře, byl vždy považován za nadšeného podporovatele Spojených států a transatlantických vztahů. Například server Politico upozorňuje, že Merz navštívil USA více než stokrát a Německo nikdy nemělo ve svém vedení člověka, který by byl Spojeným státům tak nakloněn.
Když ale americký prezident Donald Trump minulý týden nazval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského diktátorem a uvedl, že Ukrajina válku s Ruskem začala, Merz označil Trumpovy výroky za šokující. Odklon současné americké administrativy nejen od Ukrajiny, ale také od Evropy, tak Merze přiměl k přehodnocení vlastních postojů.
„Nikdy bych nevěřil, že budu muset něco takového v televizi říct. Ale přinejmenším po prohlášeních Donalda Trumpa z minulého týdne je jasné, že Američanům, přinejmenším Američanům v této administrativě, je osud Evropy do značné míry lhostejný,“ uvedl v nedělní povolební debatě Merz.
Německé parlamentní volby se odehrály v turbulentní době, kdy řada politiků mluví o tom, že je zapotřebí, aby Evropa byla silná a v jejím čele stál silný lídr. Rozbíhají se jednání o mírovém řešení na Ukrajině, kdy se Spojené státy rétoricky odklonily od Evropy a naopak se přiklonily k ruské interpretaci války, kterou Moskva proti Ukrajině před třemi lety rozpoutala.
Kromě toho musí Merz řešit i další problémy spojené s migrací a špatnou ekonomickou situací, ale také posílení krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), která s 20,8 procenta hlasů skončila druhá a zdvojnásobila svůj výsledek z předchozích voleb v roce 2021.
Merz přitom už před volbami sliboval, že německé vedení v Evropě obnoví. Může být pravděpodobný nový kancléř a šéf CDU/CSU tím, kdo Německu tuto pozici vrátí?
„Stručná odpověď by byla, že musí a že ví, že musí. Německo a zejména CDU/CSU jsou v existenčním tlaku, a pokud se během čtyř let tohoto funkčního období nepodaří vyřešit hlavní problémy, které má Německo i Evropa, příští volby vyhraje AfD, která změní Německo a Evropu. Bude se to týkat přímo CDU/CSU, protože tlak AfD a Trumpa i Elona Muska je teď orientován především proti CDU/CSU a snaží se je dotlačit ke spolupráci s AfD,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník na Německo z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vladimír Handl.
Podle analytika Merzův tým toto existenční ohrožení Německa a Evropy v jejich tradiční podobě dobře chápe, je ale otázkou, jestli se mu to podaří a jestli na to má. „Schopný politik to určitě je. Chybí mu sice exekutivní zkušenost, ale je třeba říct, že na straně Olafa Scholze exekutivní zkušenost byla, výkon ale z různých důvodů nebyl takový,“ říká Handl s nadějí, že by z nové koalice měla vzejít „efektivní energická politika, která má čtyři roky na to, aby přesvědčila voliče“.
V době, kdy sledujeme obrat americké politiky, ale Německo i Evropa potřebují podle Handla silného lídra co nejdřív.
Francouzsko-německý tandem
Po únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci se chopila iniciativy Francie. Právě v Mnichově zazněla z úst amerických představitelů řada prohlášení, která způsobila nervozitu na Ukrajině i v Evropě. Už zkraje konference vyvolaly pozdvižení americké výroky o tom, že je nereálné, aby Ukrajina získala zpět veškeré Ruskem obsazené území a vstoupila do NATO. Další pobouření pak způsobila slova zvláštního vyslance USA pro Ukrajinu a Rusko Keitha Kellogga, který odpověděl záporně na dotaz, zda se Evropa zúčastní plánovaných rozhovorů o nastolení klidu zbraní na Ukrajině.
25:59
Scholz kolem problémů mlžil a neříkal voličům tvrdou pravdu, Merz je daleko přímější, soudí novinář
Číst článek
Poté, co americká administrativa dala najevo, že chystá jednání o příměří přímo s Ruskem bez účasti Evropanů, svolal francouzský prezident Emanuel Macron do Paříže lídry Evropské unie a představitele velkých evropských zemí, kteří se shodli na tom, že jsou připraveni vynahradit Ukrajině americkou pomoc. O dva dny později pak byli k pařížskému jednání přizváni i lídři dalších zemí EU a NATO, mimo jiné České republiky, pobaltských států či Kanady.
Macronovo úsilí se soustředí především na to dát dohromady země ochotné vyslat na Ukrajinu síly, které by po podpisu mírové dohody chránily napadenou zemi před další ruskou agresí. V pondělí Macron odletěl do Spojených států, kde s Trumpem o této možnosti hovořil. Americký prezident s plánem podle svých slov souhlasí.
Role evropského lídra se tak chopila Francie, která podle vyjádření jejích představitelů nyní doufá, že po třech letech vlády Olafa Scholze dostane francouzsko-německý tandem nový impuls. „(Oba) sdílejí přesvědčení, že Evropa potřebuje tento francouzsko-německý vztah, aby se něco změnilo,“ uvedl v lednovém rozhovoru francouzský ministr pro EU Benjamin Haddad.
7:16
Merz bude silně angažovaný v evropské politice. Nebude se nám to ale nutně vždy líbit, míní odborník
Číst článek
Jak podotýká server EurActiv.cz, Scholz neměl k Macronovi nikdy blízko a na rozdíl od francouzského prezidenta se o Evropu zvlášť nezajímal. Paříž proto nyní spoléhá na to, že s Merzovými zkušenostmi z Evropského parlamentu a kariérou ve světě financí by vztahy obou státníků mohly fungovat o poznání lépe.
„Merz se o to už pokouší. Už loni v březnu byl v Paříži a našli s Macronem dobrou společnou řeč. Myslím, že ve vztazích se zahraničními partnery, jak Francií, tak i Polskem, Velkou Británií, je daleko angažovanější než Scholz, který šel solidním středem, hluboké a důvěryhodné vztahy ale navázat neuměl. S Macronem to navíc není jednoduché. Macron a Scholz byly úplně jiné politické typy. Macron neustále nadhazoval zajímavé, strhující ideje, ale nedotáhl je do politického, strategického konce,“ říká Handl.
Mezi Scholzem a Macronem to podle něj nefungovalo ani osobně. „To bude problém i s Merzem. Macron samozřejmě chce být vůdčí. Nevíme, nakolik je Merz ochotný a schopný mu nechat tuto vůdčí roli a sám spíš hrát druhé housle nebo být v tandemu. To uvidíme, zatím se ale zdá, že je na spolupráci připraven. Naopak je plný kritiky toho, že to dodneška nefungovalo,“ podotýká odborník Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Německá pomoc Ukrajině
Pravděpodobný příští německý kancléř dlouhodobě vystupuje jako velký podporovatel Ukrajiny a byl to právě Merz, kdo se jako první vysoce postavený německý politik vypravil v květnu 2022 do Kyjeva.
Nutno podotknout, že Německo je druhým největším dodavatelem vojenské pomoci Kyjevu po Spojených státech. Scholz ale vždy zdůrazňoval, že dodávky pomoci musejí být schvalovány s opatrností, aby se Německo nestalo součástí konfliktu. Merz přitom Scholze dlouhodobě kritizuje za to, že Ukrajině dodává pomoc příliš pomalu a v nedostatečném množství. Největší rozkol mezi oběma politiky pak vyvolalo Scholzovo odmítnutí dodat Kyjevu střely s plochou dráhou letu Taurus.
‚Útok německé rakety na Moskvu je nemyslitelný.‘ Expert objasňuje váhání s dodáním střel na Ukrajinu
Číst článek
Merz stejně jako Scholz však bude čelit výzvám, aby se Německo zapojilo do vyslání vojáků na Ukrajinu, kteří by tam dohlíželi na dodržování míru, podotýká britský deník The Guardian. Scholz tuto debatu označil „za zcela předčasnou“, stejně tak to ale bude komplikovaná otázka i pro Merze.
„Pokud jde o vojáky na Ukrajině, to je pro Německo obrovský problém, týkající se kapacity. Lidově řečeno na to v tuto chvíli nemají, určitě ne v nějakém větším rozsahu. Poslat někam 5000 vojáků je pro Německo gigantický problém. Sotva budou schopní postavit brigádu v Litvě – dostojí tomuto závazku, ale vidíme, jak to dnes Bundeswehr namáhá. Takže poslat někam další tisíce vojáků, a na Ukrajině půjde o desítky tisíc vojáků, to si neumím představit, jak by realizovali,“ varuje odborník.
„Jsou tam limity, ale Merz určitě chce Ukrajinu podpořit. Zřejmě zbrojními systémy a tím, že budou Ukrajinu vyzbrojovat jako vojenského ježka, na kterého si Rusko netroufne, spíš než vysláním velkých jednotek. Merz proto tyto debaty odmítá a stejně jako Scholz říká, že to je až čtvrtý krok a ještě nemáme jasno o tom prvním,“ říká odborník, podle kterého v Německu není žádný spor o tom, že Ukrajina je pro zemi existenční záležitost a nesmí ji nechat padnout.
Vyjednávání o ‚velké koalici‘ bude složité. Spolupráce s CDU/CSU není automatická, zní z SPD
Číst článek
Podle vedoucí berlínské pobočky think-tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) Jany Puglierinové mezi německými mainstreamovými stranami sice panuje shoda, že není možné „hodit Ukrajinu pod autobus“, otázkou ale zůstává, jak tuto pomoc Kyjevu financovat. Pro deník The Guardian proto předpovídá „tvrdá koaliční jednání“, která „samozřejmě mohou pomoc Ukrajině paralyzovat“.
Nutnost zvýšit výdaje na obranu totiž naráží na takzvanou dluhovou brzdu, která omezuje německý deficit na 0,35 procenta hrubého domácího produktu. Dluhová brzda je zakotvena i v německé ústavě, k jejíž změně je nutná dvoutřetinová většina ve Spolkovém sněmu, a tedy i hlasy Zelených a Levice. Navzdory svému fiskálně konzervativnímu postoji Merz naznačuje, že je této debatě otevřený, odborník Janis Emmanouilidis ale pro The Guardian upozorňuje na omezený manévrovací prostor, který Merz v otázce dluhové brzdy má.
Merzovy vztahy s USA
Kromě jiného bude pro Merze jednou z klíčových otázek to, jak po rozčarování z Trumpa zajistit Evropě bezpečnost a nastavit vztahy se současnou americkou administrativou.
Ještě v lednu Merz tvrdil, že je Trump „velmi předvídatelný“ a že jeho „jestřábí přístup by měl být vnímán jako příležitost“. Po velmi překotném minulém týdnu, kdy Trump zaujal vůči Ukrajině i Evropě velmi příkrý postoj, ale Merz začal být vůči Trumpovi značně skeptický a volá po „nezávislosti“ Evropy na Spojených státech, kterým je podle Merze osud Evropy lhostejný.
Postkomunistická Die Linke se změnila. I díky své lídryni ovládla Berlín a ulovila mladé voliče
Číst článek
Podle BBC by tento tón byl od Německa a konkrétně od Merze, který je považován za „nadšeného atlantistu“, ještě před pár měsíci nepředstavitelný. „Je to seismický posun. Může to znít jako nadsázka, ale to, co nyní v transatlantických vztazích sledujeme, je 80 let od konce druhé světové války bezprecedentní,“ píše britská stanice BBC. Evropské mocnosti jsou podle ní „do morku kostí šokovány“ Trumpovou administrativou, která naznačuje, že by mohla upustit od bezpečnostních záruk pro Evropu platných od roku 1945. To platí i v případě Německa.
„Trump je šok pro celé Německo kromě AfD, která ho vítá. Je to celková změna poválečné politické kultury. Tady se tvoří základy německé bezpečnostní existence v Evropě, protože Německo je a v nejbližší době bude závislé na amerických garancích. Merz říkal, že Trump je předvídatelný ve své nepředvídatelnosti. Teď se ale potvrdilo, že tato nepředvídatelnost má dimenze, které si ani Merz neuměl představit, že Trump zpochybní i hodnotové základy transatlantismu,“ podotýká Handl.
„Tohle všechno se zásadně mění. Transakční způsob americké politiky úplně mění situaci a signál je jasný. Evropa se o sebe musí postarat sama. Budou se hledat cesty, aby tento vztah alespoň rámcově dál fungoval, ale paralelně s tím Merz a všichni v německém politickém středu vědí, že nastává jiná epocha. Otázkou bude spíš to, jak to zaplatit, protože to bude předpokládat úplně jiné prostředky,“ říká Handl. „To bude hořké i pro CDU, která chtěla zůstávat u dluhové brzdy nebo ji reformovat, tohle ale bude úplně jiný svět.“
Čtyři scénáře konce ruské války proti Ukrajině. Bez silných záruk se z ní musí stát ‚Izrael na steroidech‘
Číst článek
Podle vedoucí berlínské pobočky ECFR je tak celoživotní podporovatel transatlantických vztahů Merz méně optimistický, pokud jde o uzavírání jakýchkoliv dohod s americkou administrativou. To vše i kvůli tomu, že ze strany amerického viceprezidenta J. D. Vance či miliardáře Elona Muska přichází aktivní podpora pro německé pravicové extremisty.
O „zásahu Elona Muska do německé volební kampaně“ se Merz zmínil také v nedělním televizním rozhovoru. „Intervence z Washingtonu nebyly o nic méně dramatické a drastické a nakonec i pobuřující než intervence, které jsme viděli z Moskvy,“ řekl Merz během povolební debaty. „Jsme pod tak masivním tlakem ze dvou stran, že mou nejvyšší prioritou je vytvořit jednotu v Evropě.“
Handl k tomu uvádí, že jeho vztahy s Trumpem byly doposud korektní. Útok Muska a J. D. Vance je podle něj ale primárně útokem na Merzovu konzervativní unii CDU/CSU.
„Tím, že chtějí Německo dotlačit k tomu akceptovat, že se v politice bude etablovat AfD, což znamená, že by v CDU/CSU měly převládnout síly nakloněné spolupráci s AfD, chtějí překreslit politickou mapu v Německu. Tlak na CDU/CSU bude podle mého po volbách narůstat a AfD bude neustále podporována z Washingtonu, jehož záměrem je, aby v Evropě převzaly vládní pozice pravicoví populisté a antiliberální síly,“ míní Handl.
To vše dělá současná americká administrativa s cílem rozložit Evropskou unii na společenství států, se kterými budou jednat a uzavírat dohody jednotlivě, míní odborník na Německo. „Vztah s USA se tedy bude určitě měnit, ale bude snaha ho udržet, i ve vztahu k Ukrajině, k bezpečnosti i v ekonomických otázkách. Zároveň ale Merz bude mít snahu budovat Evropu jako svébytného aktéra, který se o sebe dokáže postarat,“ říká.
