The Stojka Family: Svědectví archivů o životě jedné skutečné olašské rodiny
Nakladatelství Karolinum vydalo v prosinci minulého roku knihu romistky Markéty Hajské s názvem The Stojka Family, tedy v překladu Rodina Stojkova. Anglicky psaná kniha podrobně rekonstruuje příběh jedné rozvětvené olašské rodiny.
„Mojí motivací bylo popsat příběh konkrétní rodiny olašských Romů, Lovárů, kteří žili na území bývalého Československa, protože mám pocit, že se historii olašských Romů na našem území historici příliš nezabývali, spíše okrajově. K této době máme k dispozici jenom nějaké lokální studie, bez snahy o zasazení do širšího kontextu,” prozrazuje autorka knihy The Stojka Family a vědecká pracovnice z Ústavu etnologie a středoevropských a balkánských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Markéta Hajská.
Publikace představuje nejpodrobnější zpracování historie jedné romské olašské rodiny v bývalém Československu a detailně popisuje její trajektorie během 20. století.
„Jejich příběh mi umožnil sledovat příběh jedné rodiny napříč generacemi, územím a také sledovat, jak na ně dopadala všechna možná zákonná opatření různých režimů. Od tzv. demokratického Československa za První republiky, přes válku, nástup komunismu a měnící se politiku v průběhu 50. let včetně zákazu kočování, který měl samozřejmě na rodinu velký dopad. Dále skrz 60. léta, kdy se rodina snažila nějakým způsobem vymanit ze soupisu polokočujících a kočujících osob. Kniha se uzavírá koncem 60. let, kdy byli poslední členové rodiny zapsáni na tzv. soupisu, tzn. v době, kdy se jim podařilo získat možnost samostatně si určit, jak budou dál žít,” popisuje Hajská.
Zkoumáním životních událostí rodiny Stojkovi nabízí kniha nový pohled na romské kočování a význam členství ve společenství během dramatických, historických změn.
„Hledat napříč územím bývalého Československa záznamy o osobách, které byly tzv. kočující, tzn. nežily na jednom místě, je opravdu hledáním jehly v kupce sena. Znamená to projít desítky archivů. Já jsem se soustředila na různá období, od té první republiky po 60. léta, takže vlastně různé složky státního aparátu, které evidovaly za první republiky přihlášky kočujících cikánů. Po válce to potom byly nejrůznější složky okresních národních výborů, které evidovaly zase osoby kočující nebo osoby cikánského původu,” uvádí autorka knihy.
23:12
Osudy popravených Romů stojí ve stínu představ o holokaustu, míní romistka
Číst článek
Výzkum usnadnila atypická jména členů rodiny.
„Jako například třeba Zaga Stojková nebo Filo Stojka. Mohla jsem v té kombinaci vědět, že to jsou vždycky oni, což mi vlastně pomohlo vystavět jejich příběh a spojovat dohromady data napříč archivy,” vysvětluje Hajská.
Uupozornuje na to , že rodina byla neustále pod dohledem a vystavená různým formám kontroly, které trvaly napříč různými obdobími a režimy.
„Ono to platí v romské historii obecně, ale tady možná ještě o to více, že skutečně to, co máme k dispozici až do těch 50. let, 60. let, je naprosto jednostranný pohled státních složek. Ty vnímaly tuto skupinu jakožto kočující cikány, jako naprosto nejvíc nepřizpůsobovou část romského obyvatelstva, takže vlastně veškerá hodnocení jsou silně negativní. A to vlastně naprosto jednostranně interpretuje život těchto Romů. Právě proto beru jako naprosto zásadní přidat do toho pohled Romů z té rodiny, kteří interpretují fakta v úplně jiném světle.”
