Při nedávných zemských volbách ve východoněmeckých spolkových zemích Durynsku a Sasku dokázalo její hnutí hned napoprvé dosáhnout dvouciferných výsledků. A nejenom to. Neví vyloučeno, že v obou regionech se také, ať už přímo nebo nepřímo, bude podílet na budoucích vládách. To ale pravděpodobně ještě nějakou dobu potrvá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: Co bude chtít „rudá Sahra“ za účast ve vládě

Už před volbami v obou východoněmeckých regionech stanovila Wagenknechtová dvě podmínky, bez jejichž splnění prý mohou všichni ostatní na hlasy jejích poslanců zapomenout: Nové zemské vlády v Durynsku a Sasku se mají postavit proti další vojenské pomoci Ukrajině a stejně tak odmítnout plánované rozmístění amerických raket na německém území.

Dosud neupřesnila, jak konkrétně by si to představovala, jestli by třeba stačila nějaká obecná deklarace. Nebo zda by mělo jít o konkrétní iniciativu, například prostřednictvím Spolkové rady, druhé komory německého parlamentu, protože zahraničně-politické otázky jsou ve výlučné pravomoci celostátních orgánů. Podle všeho si to ale chce Wagenknechtová ohlídat přímo na místě, když uvedla, že se osobně plánuje účastnit povolebních jednání v Durynsku a Sasku.

Královna politických talkshow

Podobné plány přirozeně nejvíc vadí křesťanským demokratům, kteří mají v obou regionech jako jediní šanci dát dohromady parlamentní většinu bez účasti silné protimigrační Alternativy pro Německo (AfD).

Z řad křesťanských demokratů už proto zaznívá nesouhlas ohledně možné spolupráce se stranou Sahry Wagenknechtové, kterou někteří označují za „národně-bolševickou“ političku, jiní rovnou za prodlouženou ruku Kremlu, jak se píše v nejnovějším prohlášení několika desítek křesťanskodemokratických politiků.

Perspektiva, že jeho kolegové na německém východě by mohli být nějakým způsobem závislí na obratné postkomunistce, se příliš nezamlouvá ani šéfovi křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi, když prohlásil že wagenknechtovci jsou „stranou kádrového typu“.

Jako takové byly před rokem 1989 označovány komunistické strany východního bloku, včetně naší KSČ, pro něž bylo příznačné, že členství si musel zájemce zasloužit. Potřeboval k tomu doporučení dalších straníků, zároveň musel projít několikaletou kandidátskou fází.

Podobně se to má i u Spojenectví Sahry Wagenknechtové, jež má aktuálně spíš podobu uzavřeného klubu o zhruba sedmi stech členech. I tam platí, že kdo chce být jeho součástí, musí mít doporučení od už existujících členů, což má předem vyloučit nejrůznější politické konjunkturalisty nebo podivíny.

Na straně druhé, křesťanští demokraté v Durynsku a Sasku nemají – pokud jde o budoucí vládní partnery – moc na výběr. Do nedávných voleb šli se slibem, že jedině oni budou schopni po sečtení hlasů vytvořit funkční vládu a minimalizovat tak vliv politického extrému.

Z jejich pohledu úplně nejhorší by proto bylo, pokud by tomu nyní nemohli dostát a obě východoněmecké spolkové země se kvůli tomu začaly zmítat v politickém chaosu. Toho si je vědoma i Wagenknechtová a podle toho se také bude chovat. Asi nebude daleko od pravdy konstatování, že nekorunovaná královna německých politických talkshow se bude snažit vyšroubovat svou cenu na maximum.

Autor je publicista

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít