Větší pozornost byla zapříčiněna celostátním politickým dosahem, vyšetřován byl ministr, vicepremiér a nakonec i premiér. Ale i krajský hejtman je funkce značně exponovaná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Radko Kubičko: Politická presumpce viny i neviny

Obecně stále platí, že demokratický politik, pokud je vyšetřován nebo dokonce už souzen, měl by rezignovat na všechny své funkce a vyčkat na očištění nebo odsouzení. Pokud očištěn je, může se do politiky vrátit. Pokud je pravomocně odsouzen, může se teoreticky též vrátit, ale je to už na rozhodnutí jeho politické strany nebo pak voličů, jestli dají znovu důvěru člověku, kterého soud uznal vinným z trestného činu.

A pokud je to trestný čin, související s jeho politickou činností, měli by být voliči velmi obezřetní. Jenže v případě Půty i Babiše do toho vstupuje zvláštní fenomén, případy se táhnou neúměrně dlouho a jsou vydávána velmi rozporuplná rozhodnutí. Volič se už v tom přestává vyznat, což podtrhává jednu z hlavních právních zásad, že spravedlnost má smysl jen tehdy, pokud přichází včas.

Pochybení soudů?

Oba politikové tím ostatně zhusta argumentují, jak se mají očistit, když se řízení stále prodlužuje a rozhoduje se pokaždé nějak jinak. Andrej Babiš byl už zbavován poslanecké imunity několikrát, nakolik ji po dalších volbách zase nabyl.

Martin Půta už jednou rezignoval na post předsedy hnutí STAN a už je to zase jedno volební období. Hlavní odpovědnost tu opravdu padá na justici, ne proto, že jde o významné politiky, ale proto, že o každém občanu má být rozhodnuto včas.

Přitom oba případy jsou sice složité i citlivé, ale v zásadě všechno v nich už bylo řečeno a vysvětleno. Jde jen o to definitivně rozhodnout, což by teoreticky mohl i odvolací soud a nikoli věc zase vracet na začátek, takže i nyní se hovoří v Půtově případu, že se věc může táhnout další roky.

Otázka zní, proč. Přitom nejde vůbec o to zlehčovat práci justice, ale jen a jen o zásadu pokud možno rychlého rozhodnutí. Případy, táhnoucí se sedm a více let, by neměly být její vizitkou. 

V případě obou politiků jde sice o nejednoznačnou věc, přesto je prostě nutno rozhodnout, jestli jejich jednání nese znaky trestného činu nebo ne. Více se už nevyšetří. Takže je možné pro oba užít další argument, který je v zásadě věcný. Totiž, že jejich voliči u volební urny dobře vědí, bohužel už poněkolikáté, že jejich kandidát je stíhán nebo souzen a za co. Rozhodují se proto už s tímto vědomím.

Politik tak paradoxně může z toho ještě pro sebe udělat výhodu a hrát roli mučedníka. Babiš navíc obviňuje své protivníky, že to je jejich kampaň proti němu. A docela mu to i vychází.

Oba pak také užili argument, který je běžně v soudní síni slyšet, že se ničeho nedopustili, Půta dokonce, že rozsudku nechtěl věřit. Na něj má jistě každý právo, ale u veřejného činitele a politika je přesto na pováženou, říká tím totiž, že dochází vlastně k justičním omylům. A když jsou možné v případě vlivných lidí, pak jak jsou na tom ti méně vlivní.

To by si politikové též měli asi rozmyslet. I když pochybení není vyloučeno a ani soud v demokracii není chráněn před kritikou, například právě za průtahy, jeho rozhodnutí by se mělo respektovat. A příkladem by měly být právě osoby veřejně činné.

Tím spíš, že oba zmínění politikové disponují velkou voličskou podporou a vlivem, navzdory svým právním případům.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít