Zásobníky, plynovody, rafinerie i státní obchodník. Vláda hledá cesty k energetické infrastruktuře
Vláda chce posílit energetickou bezpečnost Česka mimo jiné nákupy některých firem, které v energetice působí. Ve hře je také opět založení státního obchodníka s plynem, který by mohl pro Českou republiku uzavřít dlouhodobé kontrakty na zkapalněný zemní plyn. Českému rozhlasu to potvrdil ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela (STAN).
Úvahy o založení nového státního obchodníka se poprvé objevily loni po vypuknutí energetické krize. Souviset mají hlavně se zájmem státu uzavřít nové dlouhodobé kontrakty na zkapalněný zemní plyn (LNG), který nahrazuje dřívější plyn z Ruska.
Jednání údajně běží se zeměmi, jako jsou Katar, Omán či Alžírsko. Tím, kdo by případně na straně státu mohl výhledově takové kontrakty uzavřít, by mohl být právě státní obchodník s plynem.
„Začíná se ukazovat, že jednání na vládní úrovni mohou být výhodou i z hlediska dosažené ceny. Já nevylučuji vznik státního obchodníka,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela s tím, že by poté mohl obchodník i menší část dodávek poskytovat státním organizacím nebo potřebným spotřebitelům. „Samozřejmě součástí by mohla být výhoda, že by se do toho dal zahrnout i nějaký sociální tarif,“ řekl Síkela.
Pokud jde o investice v energetice, zatím se vláda Petra Fialy rozhodla koupit firmu RWE Gas Storage, která vlastní většinu podzemních zásobníků na zemní plyn v tuzemsku, za téměř devět miliard korun. Kupujícím je státní provozovatel elektrické přenosové soustavy sítí ČEPS. Transakci minulý pátek schválil antimonopolní úřad.
Názory na to, jestli vlastnictví zásobníků skutečně posílí bezpečnost dodávek plynu a jestli stát vůbec má vstupovat do takového byznysu, se ale různí. Podle bývalého náměstka ministra průmyslu a dlouholetého poradce pro plynárenství Vratislava Ludvíka je návrat státu do energetické infrastruktury, kterou před dvaceti lety zprivatizoval, správný. „Bez těch zásobníků se neobejdeme,“ řekl pro pořad Peníze a vliv.
Energie zlevňují. Další poplatky ale mohou konečnou cenu na složenkách vrátit zpátky ‚ke stropu‘
Číst článek
Ukázala to podle něj situace loni, kdy si kapacitu zásobníků v Evropě pronajal ruský Gazprom, žádný plyn do nich ale nedodal. „Protože pak se klidně může stát, že si někdo pronajme naše zásobníky, a v době, kdy bude potřeba z nich čerpat, tak tam žádný náš plyn nebude,“ uvedl Ludvík.
Na druhou stranu má stát v rukou možnost upravit legislativu a donutit obchodníky, kteří plyn uskladňují, aby zásoby zvýšili. A pokud to neudělají, prázdnou kapacitu jim v kritické situaci může vzít. V tomto smyslu také vláda při loňské energetické krizi po vpádu Ruska na Ukrajinu a následném přerušení dodávek plynu z Ruska do Evropy potřebné zákony a vyhlášky upravila. Podle ekonoma a právníka Petra Koblovského jsou tak zásobníky pro stát fakticky jen „šest děr v zemi“.
Přímější cesta
Určitou změnu ale vlastnictví státu podle Martina Jiruška, experta na energetickou bezpečnost a geopolitiku z Masarykovy univerzity, může přinést. Jako majitel může stát v případě krize, kdy by někdo z dodavatelů zásobník nenaplnil, zareagovat rychleji. Může začít okamžitě vymáhat plnění smlouvy s dodavatelem anebo prázdnou kapacitu sám jako majitel hned nabídnout někomu jinému. „Cesta k řešení nějakého problému je tak pro stát přímější. Ale není to zase nějaká zásadní změna, jak stát bude se zásobníky nakládat,“ uvedl Jirušek.
Nové elektrárny a sítě za 4 biliony korun. Podnikatelé vyzvali vládu ke strategickým investicím
Číst článek
Upozornil také na to, že loňská krize vznikla událostmi zvenku, tedy chováním Ruska jako důležitého dodavatele energií pro Evropu, nikoliv selháním tržního modelu v energetice.
Řada zemí ale i proto změnila pohled na svůj vliv v tomto oboru. „Spousta států včetně Česka si pod vlivem událostí, jako byl ruský útok na Ukrajinu, uvědomuje, že není od věci mít větší kontrolu na to, co se s energetickou strukturou děje, případně jak se staví. To znamená, že chtějí mít větší kontrolu nad strategickými rozhodnutími. Do toho mi vlastně zapadá i zájem státu mít větší kontrolu nad zásobníky, možná i nad infrastrukturou pro tranzit plynu,“ uvedl Jirušek.
Tranzitní plynovody nyní vlastní také soukromá společnost Net4Gas a podle neoficiálních informací se o možnost její koupě stát také zajímá. Důvodem je navíc i nejistá finanční situace firmy, která v minulosti hodně investovala do tuzemských plynovodů na ruský plyn napojených na systém Nord Stream z Ruska do Německa. Ty jsou ale mimo provoz.
Podle Martina Jiruška mohlo jít v případě Net4Gas o zhruba 20 miliard korun do rozšíření vnitrostátní infrastruktury. „Firma očekávala, že přes nás bude proudit větší množství plynu ze severojižního směru, to znamená Nord Stream 1 a 2, což se nestalo. Dá se to tedy považovat za zmařenou investici,“ upozornil.
Ruská státní plynárenská firma Gazprom také zřejmě přestala platit poplatky Net4Gasu a plnit další smluvní závazky. Letos na jaře tak společnost uvedla, že zahájí arbitrážní řízení. Nic dalšího k tomu na dotaz Českého rozhlasu nesdělila, nekomentovala ani svoji finanční situaci. Odkázala pouze na výroční zprávy, které zveřejňuje až za celý rok.
Česko hledá náhrady za ruskou ropu. Zajímá se o část rafinerie v německém Karlsruhe
Číst článek
Podle poslední loňské zprávy tíží firmu vysoké úvěry, kterých má za 33 miliard korun. Při propadu příjmů, a pokud by jí regulátor nezvýšil platby za přepravu plynu, by tak mohla mít výhledově finanční potíže. Podle Vratislava Ludvíka je to nebezpečná situace pro stát. „Veškerý plyn, který sem přichází, jde přes tuto soustavu. Kdyby se systém Net4Gas omezil, tak to znamená konec plynu v ČR,“ říká Ludvík.
Vláda svoje další plány v této věci nekomentuje.
Podíl v rafinerii?
V minulých dnech Český rozhlas také informoval, že se stát zajímá i o podíl v německé rafinerii ropy MiRO v Karlsruhe. Na prodej je podle neoficiálních informací třetinový podíl firmy Shell. Síkela k tomu pouze řekl, že se stát obecně snaží zvýšit energetickou bezpečnost.
V Česku jsou dvě rafinerie, které ovládá soukromý subjekt Orlen Unipetrol s polskými majiteli. Jedna z nich zpracovává hlavně ruskou ropu, od níž se ale chce Evropa včetně Česka odstřihnout. Výroba pohonných hmot v tuzemsku navíc nestačí pokrýt celou spotřebu a část se musí dovážet.
Rafinerie v Německu má pro stát výhodu, že je napojená na ropovod TAL, v němž má tuzemská státní firma Mero podíl a který dodává právě neruskou ropu. Podle Jiruška by podíl v německé rafinerii mohl být pro stát jakousi pojistkou pro krizové situace, kdy by bylo potřeba „trh uklidnit nějakou dodávkou“ pohonných hmot.
„Podobně je to třeba v případě strategických ropných rezerv, jak to mají Spojené státy americké. Nikdo nepředpokládá, že uvolnění těchto rezerv by spasilo celý trh. Ale je to jakýsi signál, který ten trh může uklidnit. Podle mě by to mohlo fungovat podobně i v případě, kdy by stát měl přímou páku na dodávky nějakých ropných produktů. Máme k tomu ale zatím omezené informace,“ vysvětlil Jirušek.
