Pane Navrátile, nejde tento návrh na úkor zaměstnavatelů?
Navrátil: Určitě ne. Když jsme hovořili s některými zaměstnavateli a s odbory, bylo řečeno, že dnešní zaměstnavatelé si váží práce svých zaměstnanců v rizikovém prostředí, ať už ve zdravotnictví, v chladu či v jiných náročných podmínkách. A již dnes přispívají.

Jen chceme zaměstnancům potvrdit, že tato povinnost bude platit pro všechny zaměstnavatele, aby zaměstnanci mohli odcházet do předdůchodu.

Pane Minčiči, jak vnímáte, že předdůchody – dřívější důchody – v důchodové reformě nakonec zůstaly pouze pro rizikové zaměstnance čtvrté kategorie? Třetí kategorii řeší tento poslanecký návrh.
Minčič: Za Hospodářskou komoru chci říct, že rozumíme, že existují rizikovější profese, v nichž jsou lidé více zdravotně exponováni a trpí více nemocemi z povolání. Nechci znít morbidně, ale statisticky lze podložit, že řada lidí z těchto povolání v seniorním věku se nedožívá tolika let jako lidé pracující v méně rizikových povoláních. Penzi tedy pobírají kratší čas.

Vláda to chce řešit, což je logické. Kdo ale má tento předčasný odchod do důchodu financovat? Tento návrh je k tíži zaměstnavatelům. Už dnes přece tito lidé dostávají nějakou formu rizikového příplatku.

Pane Navrátile, nekompenzuje vláda slib důchodové reformy z kapsy zaměstnavatelů?
Navrátil: Náročná profese je pro zaměstnavatele výnosná, a proto je třeba zaměstnance adekvátně ohodnotit. K tomu, co bude přispívat zaměstnavatel, se připočte i státní podpora, která se vyplácí díky penzijnímu spoření a penzijnímu připojištění.

Uvědomme si také, že pokud dotyčný zaměstnanec nastoupí do předdůchodu, stát za něj bude nadále platit zdravotní pojištění jako za státního pojištěnce. Takže náklady nenese pouze zaměstnavatel.

Dotyčný si také může sám spořit určitou částku a následně získat od státu bonus v rámci příspěvku.

Dobrý kompromis?

Neměl by tedy zaměstnanec přispívat jedním procentem na penzijní spoření
Navrátil: Uvažovali jsme o tom, že bychom tuto povinnost zavedli i pro zaměstnance. Šli jsme ale cestou, že chceme podpořit zaměstnance vykonávající náročné profese a zároveň stanovit určitou povinnost pro zaměstnavatele.

Pane Minčiči, odbory tento návrh také kritizují – jim se naopak zdá nedostatečný. Není z tohoto úhlu pohledu opravdu dobrým kompromisem?
Minčič: Nedomnívám se, že jde o dobrý kompromis. Mnozí zaměstnavatelé lidí pracujících v podmínkách, kde působí rizikové faktory – hluk, vibrace, zápach, fyzická zátěž – si uvědomují, že je třeba tuto situaci řešit.

Nezdá se však férové přenášet veškerou odpovědnost pouze na zaměstnavatele. Kromě toho není zaměstnavatel jako zaměstnavatel. Co si může dovolit velká korporace, si nemusí dovolit malá firma zaměstnávající pět lidí.

Uvědomme si také, že spoření na předdůchod předpokládá, že takový zaměstnanec odejde dříve z trhu práce. V některých odvětvích, jako je například stavebnictví, to může znamenat, že zaměstnanci budou odcházet dříve, aniž by za ně zaměstnavatelé našli adekvátní náhradu.

Pane Navrátile, zaměstnavatelé se obávají zvýšených nákladů, nedostatku pracovní síly, zvýšené administrativy a dopadů na jejich konkurenceschopnost. Zohlednili jste tyto dopady?
Navrátil: Předdůchod je právě o tom, že si při něm člověk může ještě přivydělávat. Může dále pracovat, přejít na méně náročnou profesi, nebo zůstat u zaměstnavatele a být přeřazen na vhodnější pracovní pozici v rámci firmy. Může například pracovat jen tři dny v týdnu namísto pěti.

Záleží na tom, jak se zaměstnavatel ke svým zaměstnancům chová a jak s nimi dále pracuje. Tímto způsobem můžeme lidi udržet v pracovním procesu co nejdéle. K návrhu, tak jak je naformulovaný, jsme přistoupili po poradě s některými zaměstnavateli.

Má vládní koalice plán B, pokud novelu neprosadí? Poslechněte si celý pořad Pro a proti. Audio je nahoře v článku.

Karolína Koubová, ano Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít