Tajně podporovali radikály, pravou tvář odhalili až letos. Jak infiltrace Tálibánu pomohla k pádu Kábulu
Přestože podporovali radikální hnutí Tálibán, roky chodili v džínách či v obleku a dohladka oholení. Právě toto falešné vzezření jim po mnoho let pomáhalo, aby se úspěšně infiltrovali do afghánských úřadů, univerzit a dalších institucí. Během srpnového pádu Kábulu ale ze stínu nakonec vystoupili. Vytáhli schované zbraně a za obrovského překvapení svých kolegů a sousedů dopomohli Tálibánu k rychlému převzetí kontroly nad hlavním městem.
Jak klíčová byla role tajných tálibánských buněk uvnitř afghánských úřadů, se podle amerického deníku The Wall Street Journal ukazuje až nyní, více než tři měsíce po dobytí Kábulu Tálibánem a definitivním stažení západních sil z Afghánistánu.
Islámský stát se stává sílící hrozbou pro Tálibán i Západ. Rekruty nabírá také mezi afghánskými vojáky
Číst článek
Už během několika týdnů, které předcházely pádu Kábulu, Tálibán získával jedno město za druhým. Afghánské jednotky vycvičené americkými vojáky radikálům mnohdy kladly jen omezený odpor a samotný Kábul se nakonec zhroutil během několika hodin bez jediného výstřelu.
Média se tehdy často ptala, čím je překotné dobytí Kábulu způsobené. Bezpečnostní analytici to mimo jiné připisovali špatné morálce afghánských vojáků, kteří nemají k Afghánistánu jako takovému příliš silné vazby a mnozí z nich navíc nedostávali za svou práci zaplaceno. Velká část z nich proto složila zbraně výměnou za příslib Talibánců, že je nechají odejít živé.
Podobných vysvětlení se během srpna vyrojilo hned několik. Už tehdy nicméně někteří odborníci upozorňovali, že radikálnímu hnutí zřejmě dopomohla k pádu Kábulu také úspěšná infiltrace tálibánských agentů, kteří v předešlých letech tajně obsazovali afghánské instituce. Dnes je přitom zjevné, že právě tato strategie zřejmě sehrála velmi důležitou roli.
Potvrzují to i samotní představitelé Tálibánu, kteří jsou na úspěch akce náležitě pyšní.
„Měli jsme agenty v každé organizaci a oddělení,“ chlubí se pro deník The Wall Street Journal (WSJ) vysoce postavený vůdce Tálibánu Maulaví Mohamed Salim Saad, který řídil útoky a sebevražedné atentáty v hlavním městě Afghánistánu, ještě než padlo do rukou radikálů.
Saad i jeho muži patří k takzvané jednotce Badri, která je úzce napojená na obávanou síť Hakkání – odnož Tálibánu, kterou Spojené státy považují za teroristickou organizaci. Kromě Tálibánu totiž Hakkání spolupracuje i s teroristickou organizací Al-Káida.
Právě tato jednotka během srpna pomohla Tálibánu s převzetím strategických pozic, které si radikálové chrání dodnes. „Měli jsme své lidi i v kanceláři, kde dnes pracuji,“ dodává Saad od stolu velitelského střediska na letišti v Kábulu.
Náborář Tálibánu
Jedním z infiltrovaných agentů se stal také Kamran, třicátník z provincie Vardak v centrální části Afghánistánu, který nechtěl zveřejnit své příjmení.
Dostali se do dluhů, neschopnost platit je nutí prodat vlastní dítě. Chudoba vede k tragédiím Afghánců
Číst článek
Když se schylovalo k dobytí Kábulu, dostal od nadřízených úkol: velitelé ho pověřili převzetím kontroly nad ministerstvem vyššího vzdělávání a univerzitou v Kábulu, která byla kdysi jeho alma mater.
Podobné úkoly, které nakonec dopomohly k rychlému pádu afghánské metropole, přitom dostávali všichni infiltrovaní podporovatelé Tálibánu.
Kamran byl radikálnímu hnutí věrný řadu let. Už v době magisterského studia arabštiny se tak stal tálibánským náborářem, který měl radikálnímu hnutí přilákat nové stoupence. Nyní odhaduje, že se mu od roku 2017 podařilo přesvědčit asi 500 lidí, většinou studentů.
Dopomohlo mu k tomu i jeho krytí, které mu zajistilo splynutí s davem a klid na práci. Plnovous dal pryč, místo něj nosil sluneční brýle a často se oblékal do džínů nebo do společenského obleku.
„Mnoho mých přátel, kteří měli vousy, se stávalo terčem. Já jsem byl ale mimo podezření. Řada našich přátel byla zatčená, já ne, přestože jsem byl jejich vůdcem,“ pochvaluje si krycí strategii mladý Afghánec.
Že je členem Tálibánu, si jeho okolí, včetně učitelů a spolužáků, poprvé uvědomilo až během letošního 15. srpna. V den, kdy Kábul padl do rukou radikálního hnutí, totiž vyšel s puškou v ruce i Kamran.
„Znalo mě hodně zaměstnanců ministerstva a celý personál univerzity. Když mě uviděli, byli z toho překvapení,“ vzpomíná tálibánský bojovník, který se po dobytí hlavního města stal šéfem bezpečnosti na několika kábulských univerzitách.
Po pádu hlavního města se však Kamran mohl vrátit ke svému „přirozenému“ vzezření. Začal nosit dlouhý plnovous, černý turban a tradiční oděv šalvar kamíz, tedy dlouhou košili a volné kalhoty. Obleky a džíny zastrčil do skříně, kde na ně sedá prach. „Není to náš tradiční oděv. Nemyslím si, že to někdy budu muset obléct,“ říká pro americký deník.
Posílení sítě Hakkání
Na svou příležitost čekal i Mohamed Rahím Omari, příslušník jednotek Badri, který v době bývalé afghánské vlády pracoval v rodinném obchodě v Kábulu. V polovině srpna ho ale povolali do akce. Spolu s dalšími 12 muži ho velitelé poslali do střediska afghánské zpravodajské služby, nařídili jim odzbrojit tamní pracovníky a zabránit jim ve zničení počítačů a dalších dokumentů.
Strach, slídění v mobilech, náboženské pořady místo telenovel. S Tálibánem zavládly nové pořádky
Číst článek
Podle Omariho byla jednotka Badri před pádem Kábulu rozdělená na kolik buněk a každá z nich měla jiný úkol. Někteří byli ozbrojenými bojovníky, další pracovali na propagandě a náboru nových stoupenců, jiní zase sháněli peníze. „Nyní se tyto tři druhy mudžahedínů znovu spojily,“ popisuje Omari, který dnes působí jako zástupce policejního velitele 12. okrsku v Kábulu.
Podle amerického deníku tak úspěch jednotky Badri dopomohl nejen k rychlému dobytí hlavního města, ale také k posílení vlivu sítě Hakkání uvnitř Tálibánu. Síly Badri založil Badruddin Hakkání, který byl zabit po zásahu americkým dronem v Pákistánu v roce 2012. Nyní proto jednotku řídí jeho bratr Siradžuddín Hakkání, který má jako nový ministr vnitra na starost oblast vnitřní bezpečnosti Afghánistánu.
Tajné buňky Tálibánu nicméně nepracovaly jen v samotném Kábulu, ale také v dalších městech. Ve druhém největším městě Kandaháru působil například univerzitní pedagog Ahmad Vali Hakmal, který po dokončení bakalářského studia opakovaně žádal vůdce Tálibánu, aby mu dovolili připojit se k ozbrojenému boji proti vládě podporované americkými silami.
„Byl jsem připraven vzít AK-47 a jít. Žádný Afgánec nemůže tolerovat invazi do vlastní země,“ vysvětluje ještě do nedávna skrytý tálibánský bojovník. „Naši starší nám ale řekli ne, nechoďte sem a zůstaňte, kde jste. Pracujte na univerzitách, protože i tam jsou naši lidé, kterým o nás média a svět lžou,“ vzpomíná Hakmal.
Po bakalářském studiu ho Tálibán poslal do Indie, kde získal magisterský titul v oblasti lidských práv. Následně se vrátil do Kandaháru a pomáhal Tálibánu s propagandou a náborem nových členů. Po pádu Kábulu si ale polepšil a stal se hlavním mluvčím ministerstva financí.
Ženy na útěku
Během srpnového nástupu Tálibánu k moci odhalil pravou tvář také Asad Masúd Kohistání, se kterým dříve pracovala afghánská právnička Ferešta Abbásiová. Poznali se během práce v přísně střeženém středisku nedaleko kábulského letiště, kde sídlily kanceláře lidí podílejících se na rozvojových projektech financovaných americkou vládou a dalšími západními zeměmi.
Polka evakuovaná českým speciálem z Afghánistánu: Když mi řekli, že může jet i manžel, plakala jsem
Číst článek
Až po pádu Kábulu zjistila, co je její kolega vlastně zač. „Byla jsem v šoku,“ říká Abbásiová při vzpomínce na televizní záběr Kohistáního s puškou v ruce, který byl pořízen den po dobytí hlavního města.
Pro afghánskou právničku je přitom jen těžko představitelné, jak se skrytý člen Tálibánu musel cítit při pohledu na Abbásiovou a její kolegyně, které v práci často nosily jen šátek nebo neměly hlavu zakrytou vůbec. „Nedovedu si představit, jak naštvaný musel být,“ říká v rozhovoru pro WSJ.
Stejně tak byl ale šokovaný Maulaví Mohamed Salim Saad, když 16. srpna dorazil do Kábulu a spatřil ženy podobného ražení jako Ferešta Abbásiová. Mnohé z nich u kábulského letiště křičely na příslušníky Tálibánu, že přinášejí smrt, a snažily se co nejrychleji dostat ze země pryč.
„Bylo bolestivé vidět, jak afghánské ženy za sebou nechávají i zavazadla a snaží se o útěk do zahraničí. Generace posledních 20 let nás vůbec neviděla a bála se nás,“ říká na závěr velitel jednotky Badri.
