‚Pošeptala mi, abych předstírala, že jsem starší.‘ Přeživší holokaustu vydala knihu nejen o životní radě
Přežila Terezín i Osvětim, přišla o oba milované rodiče a jen zázrakem unikla pochodu smrti. Přeživší holokaustu Eva Erbenová přijela z Izraele do Česka, aby tu představila svoji novou knihu vzpomínek nazvanou Cesta. Vrací se v ní do šťastného dětství, které násilně přerušila druhá světová válka.
„Já myslím, že to je tím, že člověk vzpomíná na své dětství. A moje dětství bylo skutečně krásné. A čím jsem starší, tak vidím, jak katastrofálně a rychle se to zničilo, rozbilo a ztratilo,“ vzpomíná Eva Erbenová, rozená Löwidtová.
Narodila se v Děčíně v říjnu 1930 do asimilované židovské rodiny. Její otec Jindřich Löwidt pracoval jako chemik, matka Marta byla v domácnosti. Ještě před válkou se rodina přestěhovala do pražských Strašnic. Až do nacistické okupace prožívala Eva šťastné dětství.
„Touha to zaznamenat a sdělit hlavně mým dětem, ale taky světu. Protože svět se tak mění a svět už není dávno tak noblesní a tak slušný, jak my jsme mysleli, že je. Ale tak nějak se zase chci vrátit a vrátit to hezké, co v našem životě bylo a v čem jsme žili a co vlastně nám, mé generaci, zůstalo,“ říká.
24:00
‚Do koncentračních táborů nepatří ani ti, co kradou a prodávají sex.‘ Hájkové vychází kniha o Terezínu
Číst článek
V prosinci 1941 nacisté rodinu Löwidtových deportovali do Terezína. Otec Jindřich odjel v září 1944 do Osvětimi. Eva Erbenová tehdy netušila, že ho na nádraží viděla naposledy. Ona a její matka dostaly povolání do transportu jen o pár týdnů později.
Své vzpomínky na to zachytila v knize takto: „Chtěla jsem se na to podívat zblízka, a tak jsem to nadzvedla a viděla, že dospod někdo napsal německy: Jedeme do Osvětimi.“
Jedna životní rada
Evě Erbenové bylo pouhých čtrnáct let, když vystoupila v Osvětimi z vlaku a musela projít selekcí. Děti ale nacisté rodičům odebírali a posílali je rovnou do plynu. Život jí tehdy zachránila rodinná přítelkyně.
„Beze slova mě popadla a strčila mě do jedné ze zadních řad. A pošeptala mi, abych předstírala, že jsem starší, než skutečně jsem. Budou-li se mě ptát na věk, abych řekla osmnáct. Zachovala jsem se tedy podle Juliiny rady a ta mi pomohla přežít,“ popsala situaci v knize.
Obrovskou oporou byla Evě její matka Marta. Starala se o ni po celou dobu v Osvětimi a povzbuzovala ji i psychicky.
2:14
Za dva dny 3500 mrtvých mužů, žen a dětí. Před 78 lety nacisté zlikvidovali Terezínský rodinný tábor
Číst článek
„Neustálým povídání, co bude, až se vrátíme, nebo nějakou pohádkou. A vlastně mě vytáhla z té hrozné situace, ve které jsme byly. To bylo ohromné hrdinství, to vidím dneska,“ uznává.
‚Máma zavřela oči‘
Marta Löwidtová zemřela v dubnu 1945 během pochodu smrti.
I to Erbenová popisuje ve svých vzpomínkách: „Máma zavřela oči, přivinula mě k sobě a zašeptala: ‚Je mi to líto, Evo, ale musím tě opustit. Už nejsem schopná jít.‘ Pak mě políbila a podívala se na mne. A já si myslím, že mě už neviděla. Když jsem se jí podívala do očí, které jsem tolik milovala, viděla jsem jen smrt.“
Věří Erbenová v Boha? „Já nejsem nábožný člověk, ale já říkám – co nechceš, aby ti dělali, nedělej jinému. A v tom je celý můj bůh.“
„Česko je určitě stále můj domov. Já sem přijedu a já jsem doma. Moje vlastní já je tady,“ říká a dodává: „Já tady jsem nějak mnohem zdravější, v Izraeli jsem sama, tak mě bolí tady a tam. A tady mě nic nebolí teď těch pár dní!“
Cesta je čtvrtou knihou, kterou Eva Erbenová o zážitcích z holokaustu napsala. Letos v březnu jí prezident republiky udělil medaili Za zásluhy o stát I. stupně v oblasti kultury a umění.
