SOUTĚŽ: Když se klukovské sny změní ve skutečnost. Vyhrajte Strelu, knihu o jednom vlakovém zázraku
Nasedat a vzhůru vstříc dobrodružství! V červeném vlaku na trati Praha–Bratislava nahlédnou čtenáři do historie a dozví se, co je zlavec nebo zgarboviště. A taky třeba to, kdy u nás jezdil první hybridní elektromobil. O Strelu, ilustrovanou knihu pro malé i velké, hrajeme tento týden v pravidelné soutěži webu iROZHLAS.cz.
Když na trať roku 1936 vyjel poprvé, platil za nejrychlejší vlak v Československu. Mechanický elektrický vůz známý jako Slovenská strela představoval světovou špičku po stránce designu i techniky. Celková doba jeho jízdy – čtyři hodiny a 18 minut – byla překonána až počátkem nového milénia.
Otcem unikátního elektromechanického pohonu vlaku byl vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík. Jeho život připomíná oblíbené historky o lidech, kteří se z ničeho vypracovali až na vrchol. Chlapec z chudé rodiny od mala něco vylepšoval a vynalézal, vyučil se strojním zámečníkem, založil prosperující firmu, stal se starostou a výrazně přispěl k rozvoji města.
Skoro až pohádkový příběh předčasně ukončilo v roce 1944 gestapo, které Sousedíka pro účast v odboji zavraždilo.
„Dobovým tiskem byl označován jako Edison z Moravy. Z chudých poměrů spousty vynálezů. Konkrétně měl 222 světových a evropských vynálezů,“ popsal pro Radiožurnál elektrotechnik a spisovatel Jiří Kohutka.
Knihu inspirovanou životem zapomenutého génia Josefa Sousedíka, který své klukovské sny dokázal proměnit ve skutečnost, napsala rozhlasová redaktorka a autorka reportážních pohádek Michaela Vetešková.
Za vypravěče si tentokrát zvolila dva kluky: trochu znuděného introverta jménem Teo a Mariana, který jakoby vypadl z jiného světa – a to nejen proto, že mluví valašským nářečím.
Pravidla soutěže
Přečtěte si Obecná pravidla soutěže o knihy se zpravodajským serverem iROZHLAS.cz
Jednomu Marianovi je také celá kniha věnována. Marian Veteška, zesnulý bratr autorky, se totiž osobně zasloužil o zachování odkazu Josefa Sousedíka i jeho mimozemsky vzhlížejícího výtvoru.
„Marian se vyučil strojním zámečníkem u jednoho z jeho potomků. Navíc byl patriot, přál si, aby lidé znali významného vsetínského rodáka. Pobízel mě, abych o něm natočila reportáž,“ vysvětluje Vetešková inspiraci za knihou. Nakonec trvalo léta, než se k příběhu dostala.
Čím hlouběji se pak ale do Sousedíkova osudu nořila, tím víc ji fascinoval. „Na Valašsku se říká: Pod laviců sa narodíš, pod laviců zdechneš. Josef Sousedík je důkazem, že to tak není. Dokázal fantastické věci. Je naše ostuda, že jsme na něj zapomněli,“ říká Vetešková.
Knihu Strela vydalo nakladatelství Verzone ke kulatým výročím Sousedíkova narození a smrti. O bohaté ilustrace se postarala Lenka Jasanská.
UKÁZKA Z KNIHY
Jsem unavený. Na chvíli zakloním hlavu a zavřu oči. Nechci nad ničím přemýšlet, chci být jinde.
„Haló, haló, haló, ještě pár minut a odjíždíme,“ křiknul mi náhle někdo do ucha. Otevřu oči. Do obličeje se mi šklebí cizí kluk.
„Nechrápej, škoda každého dne, který prospíme!“
Zívnu. Všimnu si, že u stropu visí model nějakého červeného vagonu nebo lokomotivy. Nevím přesně. Bliká modrým a zeleným světlem.
„Krásná, co? Vagon a mašina zároveň, uveze až sedmdesát lidí a může jet 150 kilometrů v hodině, ale dovolili jí nejvýš 130. To já bych to rozpálil pěkně fryško,“ pokračuje dál ten kluk, jako by mě to mělo zajímat, a nepřestává se smát. Má bílé zuby, pruhované triko a světlé vlasy.
„Nehleď na mňa jako žaba z kýšky, svezu ťa, chceš?!“
Pozoruji ho.
„Na co čučíš? Myslíš, že tady něco zažiješ?“ trvá na svém ten kluk a skepticky si prohlíží čekárnu našeho vsetínského nádraží.
Zatímco nad jeho nabídkou přemýšlím, odrazí se od podlahy, vznese se k vozu, zmáčkne kliku u dveří a po dvou schůdcích vyskočí dovnitř.
„Ogare, nebuď máčka a včil pojeď!“
„To jako lítá, nebo jezdí po kolejích?“ řeknu, a i když tomu klukovi trochu nerozumím, ten vůz mě začíná docela zajímat.
„Nedělaj ciráty, když nasedneš, řeknu ti to.“
Pak se ozve zapískání a já vím, že se musím odrazit od země, vznést se ke stropu nádražní haly a nasednout do Slovenské strely. Chci to.
„Já su Marian a pojedeme za chlapíkem, který může za toto kouzlo.“
„Já jsem Teo,“ říkám tomu klukovi, když jsem za sebou zabouchl dveře. Ve voze jsme byli sami.
Naše cesta začala.
Pokud se chcete zapojit do soutěže o 4 podepsané knihy Strela, napište nám až do tohoto pátku 20. prosince do 18.00 na e-mailovou adresu soutez.irozhlas@rozhlas.cz odpověď na následující otázku:
Ke kterému americkému vynálezci byl Josef Sousedík ve své době přirovnáván?
Do odpovědi uveďte:
- Jméno a příjmení
- Adresu pro případ výhry
- Telefon, případně e-mail
Výherce bude server iROZHLAS.cz losovat ze správných odpovědí, každý se může v daném kole účastnit pouze jednou. Více se dočtete v pravidlech.
