Proč jste cítil potřebu vyprávět příběh židovské dívky Anne Frankové právě dnes? Máte například pocit, že posiluje popírání holokaustu?
Řekl bych k tomu dvě věci. Zaprvé, můj film není adaptací příběhu Anne Frankové. Její deníková kniha poskytla platformu příběhu, který vyprávíme, ale není to příběh samotné Anne. Zadruhé, hodně jsem o tom přemýšlel a nechci vůbec komentovat samotné popírání holokaustu. To jsou takové nesmysly, že diskutovat s nimi znamená dát prostor radikální blbosti.

Vytváříme něčemu zlému zdání legitimity. Je potřeba tohle popíračství úplně odstavit z veřejné diskuse. Asi jako když Donaldu Trumpovi prostě jednou zrušili kvůli dezinformacím jeho twitter. Je třeba popírače zcela odstřihnout. Diskutovat s nimi nemá smysl.

Jak jste postupoval při psaní scénáře a při tvorbě filmu Kde je Anne Franková? Byl to její příběh, nebo ne?
Ano, to byl. Oslovila mě nadace Anne Frankové, abych udělal animovaný film o jejím osudu. Pro děti. A já věděl, že to dělat nechci. Hledal jsem v jejích denících raději něco, co by pro mě bylo kódem k nové dimenzi toho příběhu. Našel jsem ho ve fiktivní dívce Kitty, které Anne adresovala svoje psaní. A když jsme Kitty ve studiu vdechli život, stala se hlavní hrdinkou celého filmu.

A jak se do filmu dostala soudobá migrační krize?
Uprchlická krize se dostala do filmu až později. První sekvence filmu jsme udělali už v roce 2014, kdy žádná taková krize ještě neexistovala. Film vypadal jinak a závěr byl úplně jiný. Nebyl jsem s tím spokojený, ale neměl jsem žádné řešení. Po eskalaci uprchlické krize jsem si pomalu uvědomoval, že to je něco, co musím do filmu promítnout.

A patrně se podle vás tedy neumíme poučit z minulosti? Film je takovým mostem mezi současností a druhou světovou válkou.
Ano, to je hlavní myšlenka filmu. Deník je odkazem Anne a rodiny Frankových lidstvu. Otto Frank jako jediný přeživší prožil velmi skromný život a výdělek ze 17 milionů prodaných knih nechtěl věnovat na nic jiného než na podporu dětí v různých krizových oblastech. To jsou přece největší nevinné oběti jakýchkoliv válek, diktátorů nebo radikálním náboženských skupin kdekoli na světě. Děti si nemůžou vybírat, kde budou žít.

Na konci filmu odhalujeme, že příběh Anne Frankové je i pro vás velmi osobní záležitostí. Chcete o tom mluvit?
Ano, moji rodiče přežili holokaust, jsou z lodžského ghetta, kde se seznámili a v 19 letech vzali. Dvanáct hodin po svatbě bylo ghetto zlikvidováno a oni se ocitli v transportu do Osvětimi. Moje maminka přežila pochod smrti a mého otce vysvobodila až na úplném konci války z tábora smrti v Německu americká armáda. Ale nevěděl jsem přesně, kdy se to stalo. Teprve v průběhu rešerší jsem zjistil, kdy se rodiče ocitli v transportech. Není to možná klíčová věc, ale přišlo mi to pro film zajímavé.

Je váš film pro děti?
Ano, rozhodně. Je pro desetileté děti. Děti jsou mnohem chytřejší, než si myslíme. Zvlášť současná generace. Málo ale čtou, to je pravda. Přečíst 360stránkové deníky Anne Frankové je, myslím, nad jejich síly. Ale je to dílo literárního génia. Pokud se nám podaří animovaným filmem aspoň některé děti ke knize přitáhnout, tak jsem splnil svůj úkol a nežil nadarmo.

Rozhovor vznikl na festivalu v Cannes.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít