Byla bych smutná, kdybychom odešli bez Lva. Vlny jsou film na velké plátno, říká oceněná producentka
Nejlepší scénář, režie, herec a herečka ve vedlejší roli, zvuk a nejlepší celovečerní film. Všechny tyto České lvy v sobotu získal snímek Vlny režiséra Jiřího Mádla. Popisuje rok 1968 v zahraniční redakci Českého rozhlasu, čas nadějí a velkého zklamání. Co film čeká dál? „Putuje dál po festivalech a zároveň začínají premiéry v jednotlivých zemích, kde se film dostal do kin, za což jsme moc rádi,“ říká pro Radiožurnál producentka Monika Kristl.
Proměnili jste 6 nominací ze 14. Sázkové kanceláře měly o nejlepším filmu jasno. Kurz byl 1 ku 1,06. Vy jste si v týmu vsadili nebo tipovali jste, kolik proměněných nominací nakonec bude?
Já jsem teprve letos zjistila, že se sází na Lvy.
A odhadovali jste, že by to mohlo být šest nebo i víc?
Říkala jsem, že když budeme bez Lvů, tak budu smutná. To jsem veřejně řekla. Takže když je hnedka na začátku dostali Táňa Pauhofová a Standa Majer, tak už se mi ulevilo.
Film Vlny je pořád v českých kinech k vidění, co ho čeká dál?
Film putuje dál po festivalech a zároveň začínají premiéry v jednotlivých zemích, kde se dostal do distribuce do kin, za což jsme moc rádi. Ten film jsme dělali na velké plátno.
I u nás v Česku je stále film v kinech. Pokud si někdo může dovolit jít do kina, tak jděte. Zážitek z toho vidět ten příběh na plátně je hodně jiný než na obrazovce. Máme radost, že i v zahraničí se dostává do kin.
V minulosti jste říkala, že jste film točili primárně pro české publikum. Jak je v zahraničí přijímán? Co na něm diváci oceňují?
Myslím, že diváci v zahraničí asi nejdou do takového detailu historie roku 1968 jako tady u nás. Ale oceňují podle mě to, co mladí, kteří se třeba úplně o dějepis nezajímají. A to je ten příběh samotný a to, jak se dotýká určitý moment a rozhodování v našem životě každého z nás.
Vlnobití na Českých lvech. Mádlova ‚dobovka‘ je filmem roku, získala šest cen
Číst článek
Pro vás jako pro producentku je to první Český lev, i když nominace už jste měla. Co na tomhle filmu bylo složité z hlediska produkce? Kromě shánění peněz? Protože to je asi složité vždycky.
Myslím si, že nejnáročnější byl čas. Udržet koncentraci a víru tak dlouhou dobu, když vám hodně lidí zvenčí říká, že to nemá smysl a koho bude takový film dneska zajímat, tak to chce opravdu vnitřní odhodlání. A to jsme s Jiřím Mádlem měli. Takže za to jsem zpětně ráda a vděčná Jiřímu i sobě, že jsme prostě vydrželi.
A prozradíte už teď nějakou největší krizi během natáčení?
Nějakou konkrétní velkou krizi jsme neměli. Ale přišla jsem si trochu jako v počítačové hře, kde když nezareagujete okamžitě, tak jste mrtví. Tak jsme to s Jirkou trošku měli. Bylo potřeba jednat rychle.
Na závěr se vás zeptám trochu osobně. Všichni známe Jiřího Mádla jako herce, ale jaký je režisér?
Myslím, že jako režisér je skvělý a sám za sebe, za Jiřího Mádla. Jako herec se vždycky dostává do nějaké role a teď najednou je sám sebou.