Josef Aul byl asi první Čech, který projel Afghánistán. Jedna z knih o jeho cestách vychází v novém vydání
Před sto lety začal publikovat své neuvěřitelné zážitky ze Střední Asie pražský lékař Josef Aul. V uzbecké Buchaře působil po útěku z Ruska, a když i tam se blížili bolševici, vyrazil na strastiplnou cestu přes Himaláje do Indie. Byl to zřejmě první Čech, který projel Afghánistán, a o svých cestách napsal pět knih. Jednu z nich, Derviš na poušti, vydává v reedici Nakladatelství 65.pole a to s přispěním dcery Josefa Aula, Marty Škárové.
„Otec nebyl dobrodruh. To psaly noviny. Nechci říct, že byl zbabělec, ale nebyl hrdina. On se do ruského zajetí dostal tak, že ho jako dvacetiletého kluka po atentátu na císaře Františka Ferdinanda mobilizovali a poslali na frontu,“ vypráví Marta Škárová.
26:58
Postsovětským Orientem. Jak se vyznat ve Střední Asii?
Číst článek
Josef Aul padl do zajetí dobrovolně v Haliči, a díky svým znalostem z několika semestrů medicíny na Karlově univerzitě se stal dokonce lékařem posledního bucharského vládce Mir Sajid Alim Chána. Díky tomu si mohl otevřít praxi na Muškátovém bazaru, kde působil tři roky. V Orientu se seznámil s chudými i bohatými, a načerpal na tu dobu výjimečné znalosti a zkušenosti.
Knihy Josefa Aula četl od mládí i znalec Blízkého východu a Střední Asie z Metropolitní univerzity Břetislav Tureček.
„Od střední školy jsem se zabýval touto oblastí, a když jsem v Afghánistánu ta místa viděl, stejnou vesnici, stejnou roklinu, o které Aul píše, hned mi začalo v hlavě šrotovat, jak se to asi změnilo. No, moc ne,“ směje se Tureček a dodává, že v tehdejší době byl po informacích z orientálních zemí velký hlad. „Jeho pohled na Střední Asii byl velmi autentický. Byl to jeden z lidí, kteří mě výrazně ovlivnili.“
Derviš na poušti
‚Derviš na poušti‘ je historicko-filozofický román o středoasijské islámské mystice, a s nápadem knihu vydat, přišel biolog a filozof Stanislav Komárek. Také na její vydání finančně přispěl a veřejnou sbírku doprovodil svým komentářem. „Je to zřejmě nejlepší pojednání o islámské mystice, které v češtině vyšlo. Kniha je koncipována ve formě románu s trochu romantickou zápletkou, ale je to kniha naprosto strhující.“
‚Pokud je to v ruštině, nenabízíme.‘ Ševčenkův knír je první ryze ukrajinské knihkupectví v Česku
Číst článek
Vydání ‚Derviše na poušti‘ se prakticky se zhostil redaktor Adam Folta. Originál ale nejdříve musel najít v antikvariátu, což se mu po měsíci pátrání podařilo. „Přišlo mi jako dobré dobrodružství se do toho pustit, a převést knihu do současné řeči, aby oslovila publikum v roce 2024. Některá slova by čtenář neznal, třeba fištáškové oříšky, to jsou pistácie. Aul píše, že ‚měla černé jiskrné oči, nepokojně těkající v šikmých očních štěrbinách, úzkých jako slupky fištáškových oříšků‘.“
Josef Aul o svých cestách po návratu do Prahy vyprávěl na různých besedách. Knihy se u čtenářů setkávaly s úspěchem a byl považovaný za znalého orientalistu. O této oblasti psalo vícero autorů tehdejší doby, ale málokdo měl podle Břetislava Turečka osobní zkušenost. „Patřil k těm známým jménům a nebyl to suchý akademik, který psal z dálky. V tomto ohledu poznatky Josefa Aula měly velkou váhu.“
Aul si vybudoval v Buchaře solidní živnost a byl by tam i zůstal, kdyby se do oblasti netlačili bolševici, ze kterých měl po zkušenostech z Ruska strach. „Jemu se tam líbilo," říká dcera Marta Škárová, bývalá předsedkyně senátu Nejvyššího soudu v Brně.
„Otec byl blonďák s modrýma očima, na jejich poměry exotický člověk, a jmenoval se Aul. To jméno znamená v tamních jazycích něco jako vesnice, osada, to bylo těm lidem blízké. Otec se netoužil vrátit do Evropy, on ani nevěděl, že vzniklo Československo. O svých cestách rád vyprávěl buď nám, nebo když přišli přátelé, a že k nám chodili často.“
Vydání i dalších Aulových knih
‚Derviš na poušti‘ vychází v nízkém nákladu, a finančně ji podpořila veřejná sbírka, do které výrazně přispěli jak různí dárci, tak především biolog Komárek a dcera Josefa Aula. Proto ji také mohl nakladatel Tomáš Brandejs vydat. „Ta knížka je jedinečná, krásně ukazuje rozdíl mezi východem a západem. My jsme řekněme západ, mně se líbí, jak východ dává vědu na úroveň poezie. Je to úplně jiná kniha než ostatní, je to takový krásný úlet.“
24:22
Češi a Slováci se vzdalují natolik, že už potřebujeme překlady knih, popisuje spisovatelka Sakmárová
Číst článek
Jestli se najdou zájemci o podobný druh literatury, nakladatel možná vydá i další knihu Josefa Aula. Jeho dcera Marta Škárová by si přála ‚Karavanou do Indie‘ z roku 1946, ve které popisuje náročnou, rok trvající cestu přes afghánská kmenová území a zasněžené Himaláje až do Indie.
„Cesta do Indie byla krušná, nakoupil na radu místních zboží, aby ho mohl prodat, zaplatit velbloudy a nosiče, nakonec na tom ale prodělal. Jela s ním i jeho první žena, která byla těhotná. Měl nabídku jet s jinou karavanou, o které se později dozvěděl, že ji přepadli a povraždili.“
Kniha ‚Karavanou do Indie‘ vyšla v roce 1946 a Josef Aul ji musel přepracovat, protože její první verzi komunistický režim v Československu stáhl z oběhu. „Oni si ho předvolali, to bylo někdy o Velikonocích a vyčítali mu, co tam napsal,“ vzpomíná Marta Škárová. Kniha totiž obsahovala nepohodlné pasáže o chování vojáků Rudé armády ve Střední Asii. „Otec měl problémy i za války, protože jako lékař pomáhal lidem vyhnout se nucenému nasazení v Německu.“
Josef Aul se celoživotně zajímal o orientalistiku, publikoval odborné články a překládal ze středoasijské literatury. Kvůli své lékařské praxi v pražském Podolí ale neměl moc času, ‚Karavanou do Indie“ psal patnáct let.
