‚Pokud je to v ruštině, nenabízíme.‘ Ševčenkův knír je první ryze ukrajinské knihkupectví v Česku
Ševčenkův knír. Tak nazvali dva ukrajinští dvacátníci nové knihkupectví, které otevřeli na pražském Žižkově. Jedná se o vůbec první ryze ukrajinské knihkupectví v Česku, při otevření tam stálo frontu několik set lidí. Název odkazuje na nejvýznamnějšího ukrajinského básníka Tarase Ševčenka. Knihkupectví založili Oleksandr Salfetnikov a Andrii Nosach. Zaměřují se na ukrajinskou beletrii a dětskou literaturu, nabízejí také překlady do ukrajinštiny.
„Jsem moc ráda, že tu máme ukrajinské knihy. Já sice čtu česky, ale víte, když myslím ukrajinsky, mluvím ukrajinsky, tak je mi to lepší,“ říká s drobnými gramatickými vadami Jaroslava, mladá dívka ze Zakarpatí. Vystudovala floristiku, ale v Praze vyrábí jahodovou čokoládu a v Ševčenkově kníru si kupuje překlad knihy o managementu.
Knihkupectví ale založili oba mladí muži především kvůli ukrajinské próze. „Sovětský svaz zničil velkou část ukrajinské inteligence a i to chceme připomínat. Tohle je třeba kniha o Alle Horske, což byla disidentka, autorka monumentálních mozaik a tvář ukrajinského uměleckého undergroundu,“ říká raději ukrajinsky Andrii Nosach.
„Tohle je první ukrajinské knihkupectví v Česku,“ dodává čistou češtinou druhý zakladatel Oleksandr Salfetnikov. „Lidi to potřebují, potřebují číst ukrajinsky. Pro nás to je nejen komerční podnik, ale i kulturní místo, kde se lidé mohou cítit jako Ukrajinci.“
Velký zájem
Kvůli ukrajinské próze sem přišla i rodačka z Kyjeva, studentka psychologie Anastasia. Svoji vytouženou knihu kvůli velkému zájmu už nenašla, tak se rozhlíží a přemýšlí, jestli si koupí něco jiného.
„Něco si vyberu, protože mi ukrajinské knihy strašně chybí,“ říká bezchybnou češtinou s nepatrným přízvukem mladá žena. „Čtu si ukrajinské knihy online, ale občas člověk potřebuje držet v ruce papírovou knihu.“
Otevření knihkupectví bylo monumentální a ani spolumajitel Alexandr nečekal, kolik přijde lidí. „Já myslel tak sto, a ono jich bylo snad čtyři sta. V tom horku jsme lidem rozdávali vodu a první stovka dostala i sušenky s obrázkem Ševčenkova kníru. Lidi skoro všechno vykoupili, ale začátkem srpna dovezeme dalších 1800 knih,“ popisuje.
Alexander vystudoval gastronomii, což na první pohled nejde s knihkupectvím moc dohromady, ale pro další plány se to hodí. „Máme tu kavárenský koutek, v pátek 26. července chystáme první prezentaci knihy Nůž v rybě autorky Anastasie Evstratenko. Plánujeme na jiném místě otevřít i komerční kavárnu, ale to je v začátcích.“
Postmoderní název
Oleksandrův parťák Andrii má na Ukrajině nakladatelství Prometei a doposud vydal asi třicet knih. On je motorem knihkupectví a vymyslel i název Ševčenkův knír. „Je to takový postmoderní název. Je dobré zmínit, že Ševčenko prosazoval literaturu, která byla blízko lidem, aby nestála někde vzdáleně na piedestalu. V knížkách se zároveň fixuje naše národní historická paměť.“
V knihkupectví je i několik českých knih, pár anglických, ovšem žádná v ruštině. Tady má ruská literatura přísný zákaz. Nenajdete tu ani současného a za hranicemi zřejmě nejčtenějšího ukrajinského spisovatele Andreje Kurkova.
Píše totiž rusky. „To je dlouhá literární polemika, kterou stále na Ukrajině vedeme. Je populární za hranicemi víc než doma. To ale není ten hlavní důvod. Já jsem ze zřejmých důvodů proti literatuře v ruštině,“ říká Andrii a Oleksandr ho s úsměvem doplňuje. „Pokud je to v ruštině, nenabízíme. Ukrajinci docela hrozně reagují na rusky psanou literaturu a já tomu rozumím.“
