Mezinárodní den památky obětí holokaustu si připomínají lidé ve světě i v Česku. Například v Terezíně tradičním průvodem světel nebo vystoupením Dismanova rozhlasového dětského souboru.
47:06
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Jiří Pradáč onemocněl v Terezíně úplavicí, trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a průjmy. Po několika dnech na ošetřovně se zesláblý vrátil do pracovní jednotky.
50:44
Praha||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
Před šesti lety zemřel Jiří Brady. V Česku známý především kvůli kauze se státním vyznamenáním. Tento článek se ale zaměřuje na jeho dětství, zatčení rodičů a následný život v internačních táborech.
47:36
Terezín/Osvětim||Adam Drda|Historie|Příběhy 20. století
Transport měl označení Ev, mířil do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, bylo v něm 2038 lidí. Právě tímto transportem vyvrcholila likvidační akce, kterou nacisté prováděli od konce září.
Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155 000 Židů z celé Evropy. Odhaduje se, že v důsledku stresu, hladu a špatných ubytovacích podmínek zemřelo v ghettu 35 000 lidí.
„Táta šel do Osvětimi, ale náhodou si zachránil život. Čekali na selekci a někdo do něj prý drcnul a řekl mu: ‚Zahoď brejle!‘ Protože, kdo měl brýle, tak šel hned do plynu!“ vzpomíná Jiří Hála.
„Ráno jsme se dověděli, že všichni vyletěli komínem. Dodnes slyším a cítím zvuky aut, řev esesáků a tu hrůzu, protože to trvalo celou noc,“ vzpomínala pro Paměť národa Kamila Sieglová.
V roce 1943 přijel do Bohušovic nad Ohří transport z Německa. Byli v něm staří Židé, zničení dlouhou cestou a ve velmi špatném stavu, posbíraní pravděpodobně po různých starobincích.
Na pietním setkání vystoupil i Petr Haimann, který jako dítě strávil tři roky v terezínském ghettu. Svou vzpomínkou řeč zakončil přáním. „Doufám, že už toto nikdy nebude.“
49:32
Praha||Adam Drda, Andrea Jelínková|Historie|Příběhy 20. století
V červenci 1942 musela Eva nastoupit spolu s rodiči do transportu a odjet do ghetta v Terezíně. Jejího muže Viléma poslali na práci do tábora Mořina, později zemřel v Terezíně při tyfové epidemii.
Hana Lustigová přišla na svět 20. června 1924 v židovské rodině v Praze. Vyrůstala s o dva roky mladším bratrem Arnoštem (pozdějším spisovatelem) v Libni.
Hana Hnátová prošla koncentračním táborem v Osvětimi i v Mathausenu. Tam ji osvobodila americká armáda. Po válce se živila jako korespondentka u obchodní firmy a vychovala dvě děti.
V prosinci 1941 nacisté rodinu Löwidtových deportovali do Terezína. Otec Jindřich odjel v září 1944 do Osvětimi. Eva Erbenová tehdy netušila, že ho na nádraží viděla naposledy.
Milada Horáková byla jedinou popravenou ženou v politických procesech 50. let. Rozsudky byly zrušeny v roce 1968, všichni obžalovaní ale byli rehabilitováni až po sametové revoluci v roce 1989.
Společnost je zvyklá na ctnostné vypravěče historie, říká Anna Hájková: „A když vypravěč ctnostný není, tak se musí kát. Mám často pocit, že lidé nemají rádi ambivalentní a komplexní dějiny.“
Terezínská tryzna odkazuje na prohlášení, ve kterém osvobození vězni z koncentračního tábora Buchenwald přísahali, že budou připomínat válečné události, dokud nezmizí všechny kořeny nacismu.
Pro generaci dnešních padesátníků bylo nacistické vyhlazování Židů ještě živým zločinem: přímo se týkal našich rodičů a prarodičů, mohli jsme se setkávat se svědky, s nečetnými přeživšími.
První židovský transport vezl 342 mužů. Tvořili Aufbaukommando (neboli komando výstavby) a měli za úkol začít připravovat nové ghetto v protektorátu Čechy a Morava na brzký příjezd tisíců lidí.
„Přišla jsem jedním z prvních transportů. Bylo mi 12,“ Helga Hošková Weissová strávila v terezínském ghettu téměř tři roky. Na podzim 1944 ji spolu s rodiči nacisté deportovali do tábora Osvětim.
Pamětníci, politici, a s nimi i skauti v Terezíně uctili památku obětí nacistické perzekuce. Při příležitosti 76. výročí osvobození je Památník Terezín celou neděli zdarma přístupný taky veřejnosti.