Před bídou denně prchají tisíce Afghánců. Nový krok Tálibánu navíc ohrožuje pomoc, na které jsou závislí
Podle odhadů, na které se odvolává americký deník The New York Times, opouštějí Afghánistán každý den tisíce zbídačených lidí. Jen do Íránu jich za jediný den zamíří až 5000. Utíkají před chudobou i hladem. Jak pro iROZHLAS.cz upozorňuje Jan Šindelář z organizace Člověk v tísni, na humanitární pomoci je nyní závislých asi deset milionů Afghánců. V minulých dnech navíc Tálibán přišel s novým opatřením, který tuto podporu ohrožuje.
„Nemám jinou možnost, nemůžu se vrátit zpět,“ říká pro americký deník The New York Times 26letý Najáf Achlaki, zatímco čeká na signál pašeráků, aby mohl utíkat směrem k íránským hranicím.
Stejně jako tisíce dalších Afghánců se i Najáf rozhodl utratit veškeré úspory, aby prchnul z kolabující země za hranice, našel si práci a zajistil příjem.
‚Už jsem prodala dvě dcery, teď i ledvinu.‘ Chudoba a hlad nutí Afghánce k zoufalým činům
Číst článek
Afghánistán byl vždy do značné míry odkázán na finanční podporu ze zahraničí, po nástupu vlády Tálibánu se ale propadl do hluboké ekonomické krize.
Příliv peněz ze zahraničí se s příchodem radikálního hnutí takřka zastavil, 40milionovou zemi navíc trápí dlouhotrvající sucho, dopady pandemie covidu-19 a dramatický růst inflace, který vyústil v prudké zdražení potravin.
Situaci navíc komplikuje skutečnost, že mnoho státních zaměstnanců - vládní úředníci, učitelé nebo lékaři - už několik měsíců nedostává zaplaceno. Bez výdělku se ale ocitají také další Afghánci, kteří během minulých měsíců přišli o práci. Kvůli nedostatku financí se proto velké počty Afghánců uchylují k zoufalým činům, rozprodávají svůj majetek a někteří dokonce prodávají ve velice útlém věku vlastní děti, aby mohli živit další členy rodiny.
Koncem ledna na to upozornil také generální tajemník OSN António Guterres, podle něhož „čelí extrémní míře hladu více než polovina Afghánců“. V zemi navíc panuje tuhá zima a situace lidí se dál zhoršuje, generální tajemník proto opětovně vyzval Světovou banku a Spojené státy k uvolnění afghánského majetku zmraženého po srpnovém pádu Kábulu. „Pro Afghánce se každodenní život stal zmrzlým peklem,“ varoval před dvěma týdny Guterres.
Se zhoršující se situací roste počet těch, kteří se kvůli zoufalým životním podmínkám rozhodli pro cestu za hranice. Deník The New York Times (NYT) s odvoláním na výzkumníky v oblasti migrace píše, že jen od října do konce ledna se na jednu ze dvou hlavních migračních tras vedoucích do Íránu vydal více než jeden milion lidí. Humanitární organizace pak podle NYT odhadují, že počet Afghánců přicházejících do Íránu šplhá k 4000 až 5000 za den.
„Počet lidí, kteří po této cestě odcházejí z Afghánistánu, exponenciálně narůstá,“ tvrdí odborník na migraci David Mansfield, podle kterého letos v lednu využilo trasu vedoucí do Pákistánu a Íránu až čtyřikrát více Afghánců než ve srovnatelném období loňského roku.
Afghánci na hraně
Vážnost situace, jaké v současné době čelí miliony Afghánců, pro iROZHLAS.cz popisuje také Jan Šindelář – koordinátor projektů v Afghánistánu z humanitární a rozvojové sekce organizace Člověk v tísni, která v zemi dlouhodobě pomáhá a provozuje tam dvě kanceláře. Jednu v metropoli Kábulu a druhou ve čtvrtém největším městě Mazár-e Šarífu.
Čech, který se vrátil z Afghánistánu: Situace v zemi je hrůzná. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal
Číst článek
„Situace zůstává kritická. Afghánské rodiny se nacházejí na hraně či v jakémsi limbu. Díky intenzivní humanitární pomoci se ale daří, aby lidi nespadli do kapsy chudoby a přežili. V současné době se proto humanitární pomoc zaměřuje na zajištění základních potřeb, aby lidé měli alespoň na chleba, aby mohli pít čistou vodu a mohli si zatopit, případně si mohli zaplatit akutní zákrok či vyšetření,“ říká humanitární pracovník, který se v polovině loňského prosince vrátil z Afghánistánu, kde strávil zhruba měsíc.
„Tyto věci jsou humanitární organizace zatím schopné zajistit, momentálně proto nemáme informace o tom, že by docházelo k lokálním hladomorům nebo výskytu většího počtu náhlých úmrtí. Samozřejmě se objevují informace, že zejména u dětí dochází k úmrtím z důvodu podvýživy, zatím se ale nebavíme o vysokých číslech. Zhruba devět milionů lidí a k tomu milion dětí se nicméně nachází ve velice těžké situaci – pokud nedostanou každodenní či každotýdenní humanitární pomoc, jejich život se ocitne v přímém ohrožení,“ dodává Šindelář.
Jaká je situace na odděleních afghánských nemocnic, kde se léčí děti s akutní podvýživou, popisuje také deník The New York Times. Jednou z nich je i dětská nemocnice Indiry Gándhíové v Kábulu, kam přivážejí vyhladovělé děti každý den a někdy je situace tak zoufalá, že musí na jednu postel umístit i tři kojence naráz.
„Nikdy jsem něco takového neviděl. A představte si, že se stejná situace odehrává v každé z afghánských nemocnic,“ upozorňuje dětský lékař Mohamed Sadik.
Krize přitom doléhá i na samotná zdravotnická zařízení, z nichž velká část musela kvůli nedostatku financí zavřít a další zřejmě čeká stejný osud. Podle Mezinárodního záchranného výboru hrozí, že v následujících měsících bude uzavřeno až 90 procent zdravotních středisek Afghánistánu.
Nové omezení Tálibánu
„Situaci nepomáhá, že některé věci stále zůstávají nevyřešené. Například to, jak budou fungovat služby, které mají humanitární pomoc nahradit, jako jsou veřejné, zdravotní nebo školské instituce. Také je ale důležité, aby se rozjela ekonomika a lidé mohli začít generovat alespoň základní příjem. Nyní probíhají jednání, která mají zajistit takzvanou tranzitní dohodu s OSN a došlo tak k nalití peněz ne přímo novým institucím (pod vládou Tálibánu), ale zprostředkovatelům pomoci,“ popisuje Šindelář.
Krize v Afghánistánu sílí, podvyživených dětí přibývá. Paradoxně trpí hlavně lidé ve městech
Číst článek
V posledních dnech se podle něj ale situace ještě zkomplikovala. „Vláda vydala nové nařízení, nebo spíš doporučení, které velice ohrožuje nezávislé postavení neziskových humanitárních organizací, jejich nakládání s humanitární pomocí a přístup k pomoci ze strany příjemců podpory. Ohrožuje totiž základní principy poskytování pomoci, jako je transparentnost, nestrannost, objektivita a neutrálnost. Za aktuální situace v Afghánistánu by naplnění takovéto direktivy bylo – nechci říct fatální, ale určitě by situaci ještě zhoršilo,“ varuje pro iROZHLAS.cz.
Podle koordinátora projektů pro Afghánistán se zpráva o novém opatření k organizaci dostala během uplynulého víkendu, a to bez jakýchkoliv předchozích konzultací. Momentálně se proto vedou jednání nejen na úrovni neziskových organizací, které v Afghánistánu působí, kromě toho Člověk v tísni komunikuje také se zástupci OSN. Po těchto rozhovorech mají organizace zaujmout společné stanovisko, se kterým pak budou vyjednávat s autoritami tálibánské vlády.
Podle Šindeláře ale aktuální krok Tálibánu k odchodu Člověka v tísni z Afghánistánu s největší pravděpodobností nepovede.
„To by bylo fatální řešení. Je to jeden ze scénářů, myslím si ale, že je to velmi nepravděpodobné. Musíme přiznat, že to není poprvé, co se to stalo. K něčemu takovému docházelo už za různých vlád od roku 2001, jde tedy o pokračování určitého trendu, který občas vyskočí na povrch. Naším cílem je pomáhat v rámci humanitárních standardů, zároveň ale nejednáme ukvapeně – jsme součástí širší diskuse a takhle daleko zatím nepřemýšlíme. Momentálně panuje v Afghánistánu velice tuhá zima a do toho zemi pravděpodobně zasáhne další sucho, potřeby Afghánců proto opět vzrostou a objeví se další rizika,“ předpovídá.
Podle pracovníka Člověka v tísni je proto odchod organizace z Afghánistánu velice nepravděpodobný, nové opatření tálibánské vlády „ale je určitě něčím, co organizacím přidá práci navíc“.
Obavy z migrace
Krize v Afghánistánu dolehla na miliony Afghánců včetně Najáfa Achlakiho, který se rozhodl ze země uprchnout. Do bezvýchodné situace se totiž dostal ihned po srpnovém nástupu vlády Tálibánu, před kterým pracoval jako policista.
Nebezpečná cesta za svobodou. Afghánci musí zdolat tisíce kilometrů, před Tálibánem jich prchá stále víc
Číst článek
Jako příslušník bezpečnostních sil bývalé vlády podporované Západem měl strach z odplaty radikálů, ukryl se proto v domě příbuzných. Krátce na to mu ale došly úspory, začal se proto stěhovat z místa na místo a sháněl novou práci. Úspěšný ale nebyl, koncem listopadu proto oslovil pašeráky, aby ho dostali do sousedního Íránu. To se mu podařilo už celkem 19krát, íránští policisté ho ale pokaždé zatkli a poslali zpět do Afghánistánu.
Své štěstí denně zkoušejí i tisíce dalších Afghánců, podle NYT proto v některých evropských zemích rostou obavy z posílení migrace do Evropy, ke kterému by mohlo dojít na jaře, až se oteplí a opadne sníh. Narůstajícímu počtu běženců se ale snaží bránit také samotný Írán a Pákistán. Obě země varují, že jejich křehké ekonomiky nejsou na příliv běženců připravené a snaží se co nejvíce Afghánců deportovat zpět.
O nastartování nového života v Íránu se pokusila také 35letá Negar, která se do sousední země vydala se svými šesti dětmi. Několik měsíců se v Afghánistánu snažila vyjít se skromnými úsporami, kupovala jen minimum jídla i dříví na zátop tak, aby s dětmi přežili. Když jim ale došly všechny peníze, prodala jejich jedinou kozu a vydali se na cestu.
Jakmile se ale ocitli na íránské půdě, ozvala se střelba pohraničníků a dva její synové ve zmatku uprchli. Po dvou dnech jí pašeráci přivedly oba syny zpět, otřesená zkušeností s přechodem hranic si ale není jistá, jestli se má o život v Íránu znovu pokoušet. „Mám strach. Co když se do Íránu nikdy nedostanu?“ ptá se matka šesti dětí.
