Vyšly poslední tištěné Lidové noviny. ‚Tento svět nás opouští, buduje se jiný ‘ říká historik médií Groman
31. srpna naposledy v tištěné podobě vyšly Lidové noviny, založené v roce 1893. Jejich nejslavnějším obdobím je éra meziválečné první republiky. Komunistický režim je zrušil, v roce 1989 se obnovené Lidovky staly jedním ze symbolů revoluce. „Svět, kdy si všichni přečetli několikery noviny, už zanikl. Teď litujeme pozůstatků,“ popisuje pro Český rozhlas Plus historik médií, publicista a předseda společnosti Ferdinanda Peroutky, Martin Groman.
Co pro vás znamenají, respektive už asi musíme říct „znamenaly“ Lidové noviny?
Je to jeden ze zásadních symbolů české žurnalistiky 20. století. Byly zásadní v prvorepublikové etapě a svým způsobem ještě přední pro moravské prostředí, protože vznikly v Brně a tam měly nějaký silnější hlas. Ale to, co následovalo po roce 1939, to byly až do roku 1989 spíš epizody, které nebyly asi úplně k tomu, aby se jimi Lidové noviny chlubily.
Soukromý podcast dnes dovede konkurovat nákladům největších listů. Podráží to nohy logice deníků, říká publicista a historik médií Martin Groman
Když se teď říká, že Lidové noviny přestávají vycházet v tištěné podobě po 130 letech, je korektní to tak říkat vzhledem k těm přestávkám?
Není to 130 ročníků, protože více než 30 let za komunismu nevycházely vůbec. Pak je otázka, k jaké tradici se chceme hlásit. Máte Lidové noviny rodiny Stránských, jako zakladatelů, což můžeme počítat do konce první republiky.
Pak máte Lidové noviny vycházející za protektorátu, kdy byly v rukou novinářů, kteří byli aktivističtí s režimem, s okupační mocí, takže tam těžko můžeme mluvit o nějaké kontinuitě. Tam to bylo čisté zneužití titulu, protože měl určitou popularitu a jistou loajalitu u čtenářstva.
26:04
Papírové noviny jsou pro mnohé součást rituálu. Stále více lidí ale preferuje online, říká expertka Hejlová
Číst článek
Následně tady máme poválečné Lidové noviny, a ať už to jsou přejmenované Svobodné noviny, vedené třeba Ferdinandem Peroutkou, anebo pak ty Drdovy po roce 1948 znovu pod názvem Lidové noviny – což je zase snaha komunistů vrátit značku a přiživit se na ní – tak jsou to noviny, které jsou asi někde jinde než ty prvorepublikové, třeba ve vztahu k politice a k prosazování politické agendy.
Pak se samozřejmě můžeme bavit o listopadových nebo těsně předlistopadových Lidových novinách, což je zase několik různorodých příběhů, včetně třeba poslední etapy, kdy patřily do holdingu Agrofert.
Reklamní nosič
Můžou si Lidovky udržet aspoň část svého významu ve svojí webové podobě?
Mohou si udržet, nebo spíš vybudovat úplně jiný význam právě ve webovém prostředí, ale nebude to navazování na logiku tištěných novin.
Proč ne?
Protože tento svět nás v podstatě opouští. Myslím si, že jestli se dneska bavíme o zániku tištěných Lidových novin, tak jsou to jedny z prvních, které nás takto opouštějí, ale nebude to u deníků rozhodně poslední zastávka v tomto příběhu. Tištěné noviny se už nevyplatí jako reklamní nosič.
Takže k tomu smutku, který teď nad koncem tištěných Lidovek vyjadřují někteří novináři, vy nevidíte důvod, protože to je přirozený vývoj?
Je to nějaká zastávka vývoje médií jako takového. Nevím, jestli můžeme predikovat to, že už se nikdy tištěné deníky nevrátí. Jsem k tomu poměrně skeptický v dohledném horizontu, protože, jak říkám, není to žádným způsobem rentabilní.
Čím je publikum mladší, tím je víc zvyklé používat digitální technologie. Jde o vybudování jiné loajality, jiného světa. Velké deníky 20. století měly integrační charakter. Nějakým způsobem shlukovaly sladěné publikum, ať už politicky, národnostně nebo jakkoliv jinak.
Dneska máte atomizaci mediálního prostředí. Když se podíváte na náklady největších deníků, tomu dovede dneska konkurovat soukromý podcast. Což je zvláštní prostředí. Dělá to mnohem levněji mnohem menší skupina lidí, s velmi podobným efektem. To podráží nohy logice vydávání velkého deníku.
Ostatně, vy sám to potvrzujete, jakožto spoluautor podcastu Přepište dějiny.
My zase nemůžeme konkurovat tak velkým deníkům. My ne.
24:00
Svět bude bez tištěných novin chudší, míní Peňás. Dotovat je z nostalgie nemá smysl, namítá Zelenka
Číst článek
Není to pro demokracie do budoucna trochu problém, že mizí integrační role velkých deníků?
Je to problém pro pojetí demokracie, jak jsme si ho ustavili a jak ho známe. Já to jako problém vidím. Myslím si, že to ale není otázka jen role deníku. Je to otázka i vysílacích médií a tak dále. Atomizace, rozdělování na různé segmenty, skupiny – a teď budu asi trochu přísný – ale i vyčleňování lidí.
Vy sledujete sport, tak máte svůj kanál. Vy jste matka na mateřské dovolené, máte svá periodika. Vy jste senior, vy jste junior a tak dále. Tohle všechno, přestože to velí marketingová logika a logika reklamy, způsobuje to, že lidé mají různá média, která konzumují, ze kterých přijímají informace nebo názory a nepotkávají se.
Ten svět, kdy si všichni přečetli několikery noviny nebo všichni společně viděli jeden televizní seriál večer, už zanikl. Teď litujeme pozůstatků, takových rekvizit, které k tomu světu patřily. Jako je třeba velký tištěný deník.
Celý rozhovor si můžete poslechnout také v audiu v úvodu článku.
