Tradiční čaj o páté na tenisovém Wimbledonu
Tento týden jsem zašla na druhý den zahájení britského tenisového svátku ve Wimbledonu. Počasí bylo nejisté. Zataženo, trochu chladno a občas mírně mrholilo, což vedlo až k přerušení některých zápasů.
V minulosti jsem sem chodila na finálový víkend, a snad proto jsem byla překvapená, kolik lidí tenisový svátek navštívilo.
Krevety jsou součástí naší stravy po tisíciletí
Číst článek
Lidově řečeno zde byla hlava na hlavě, jako gastroglosařka bych řekla krk na krku, neboť odhaduji, že každý návštěvník začal být brzy hladový a hledal, jak a kde se najíst. Nasytit tolik krků není jistě nic lehkého.
Jen pro ujasnění
Počet návštěvníků tenisového Wimbledonu rok co rok roste. Nedivím se, je to svátek, je to tradice, jaká nemá obdoby a sjíždí se sem tenisová elita z celého světa. Tradičně se hraje na trávě, tenistky jsou v bílém s tradiční sukýnkou a i tenisté musí dodržet bílý sportovní úbor a stejně jako oni, pořadatelé a návštěvníci mají hlad.
Za loňský rok navštívilo Wimbledon ve 14 dnech 532 651 diváků. Průměrná denní návštěvnost byla 38 047 milovníků tenisu. V prvních dnech je návštěvnost nejvyšší a dosahuje asi 40 000 lidí. Pro představu to znamená jako by se skoro celá Mladá Boleslav, případně většina obyvatel Karlových Varů vydala v jeden den někam na jídlo.
Skoro nepředstavitelné.
Ovšem ne pro organizátory tenisového Wimbledonu.
Jak na věc
Organizátoři mají své zkušenosti, letošní ročník už je 137., neboť turnaj byl založen roku 1877 a byl přerušen jenom kvůli dvěma světovým válkám.
Na tenisovém Wimbledonu je k dispozici široká škála restaurací a rychlého občerstvení. Návštěvníci si mohou vybrat z několika variant stolování, včetně sezení v restauracích a možnosti „takeaway“. Mezi hlavní restaurace patří Centenary Brasserie, Centenary Seafood Bar, The Wingfield Café a další, které nabízejí jak formální, tak i neformální stravování.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Kromě těchto restaurací je na místě také mnoho stánků a pop-up restaurací, které poskytují rychlé občerstvení, jako jsou sendviče, saláty, teplé jídlo na cestu (např. fish and chips, pizza, wok pokrmy) a samozřejmě tradiční jahody se smetanou. Tyto možnosti jsou rozmístěny po celém areálu, včetně oblastí kolem centrálního a kurtu číslo 1 (Green and Purple).
Celkově je na Wimbledonu k dispozici více než 20 různých možností stravování, což zajišťuje, že si každý návštěvník najde něco podle svého gusta.
Pokud se vám číslo 20 zdá malé, tak ho snižte ještě o restaurace, kam je „nemožné“ se dostat a přeze všechno vás ujišťuji, že se nasytí všichni, kdo o to stojí. Do toho počítám i nezbytné jahody se smetanou a všudypřítomné francouzské šampaňské.
Já zašla na čaj o páté
Odpolední čaj o páté je zvyk, se kterým se můžete setkat v Anglii. Five o'clock tea je tradice, jejíž počátek sahá do období renesance. Kromě čaje nesmí chybět ani malé chuťovky, nejčastěji okurkové sendviče.
Dlouho předem jsem si rezervovala místo na venkovní terase v The Wingfield Café. Pro škarohlídy dodám, že nepršelo a zrovna bylo příjemně, dokonce se oteplilo a i slunce občas nahlédlo, jak si užívám.
Ale upřesním, čaj o páté byl v 15.30 hod, což znamenalo, že jsem na tabuli sledovala zápas Vít Kopřiva vs. Novak Djokovič, kdy se sice zázrak nekonal, náš tenista prohrál ve třech setech, ale bojoval skvěle.
Tím výsledkem mi jahody se smetanou nezhořkly, protože měly takovou chuť, jaká se dá nazvat jenom jako „nebeská“. Kdo má zahrádku, ví o čem mluvím, kdo si pochutnává na jahodách z obchodů, nemůže vědět o čem je řeč. To je celoročně i můj případ, ale wimbledonské jahody jsou úplně jinou ligou.
Můj čaj o půl čtvrté byl klasikou se vzpomínanými jahodami, sklenkou šampaňského a nechyběl ani třípatrový Afternoon Tea Stand.
Britský král Karel III. a ikonický korunovační kuřecí salát
Číst článek
Postrádala jsem okurkový sendvič, který má sice spravit chuť, ale strávník se nemá moc najíst, vždyť ho za chvilku obvykle čeká večeře. V tomto případě byla naopak snaha, abychom se nasytili, a dostali jsme vaječné sendviče a další byly plněné korunovačním kuřecím salátem, který si můžete dle mého receptu také dopřát.
Ve spodním patře vedle sendvičů byla ještě rolka s klobáskou a sýrový quiche.
V prostředním patře nechyběla klasika klasik, tedy scones a džem z wimbledonských jahod a hustá smetana z Cornwallu. Nastalo samozřejmě dilema, co dříve – máslo z Cornwallu, nebo jahodový džem? Nakonec jsme se shodli, že nejdříve máslo a pak džem. Na vrcholu třetího patra stojanu byly sladkosti jako Victoria sponge, rose and raspberry cheesecake a čokoládové brownie.
Přiznám se, že horní patro zůstalo při našem odchodu skoro netknuté.
Proč bez sladkostí?
Protože toho bylo nějak moc a protože za pár chvil začínal na kurtu číslo 1 tenisový zápas, který jsem chtěla vidět.
Konečně, přišla jsem sem kvůli tenisu a ne kvůli jídlu, že!
Nebo se pletu?
