Prožila jsem tematickou krizi v souvislosti s pravidelným každotýdenním článkem. Jsou témata, která se svým rozsahem do rubriky nevejdou, jsou témata, která by mohla hrozit reklamou, za což je okamžitá poprava, myslím gastroglosy. Dále jsou témata, která baví snad jenom mě, i témata, která by bavila dost čtenářů, ale třeba ingredience pro přidaný recept jsou nedostupné.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Praha 9:00 12. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Sežeňte si třeba rozříznutou uvařenou ovčí hlavu s kůží, na níž je srst opálená nad ohněm, na přípravu tradičního islandského pokrmu Svið. Prostřednictvím klávesnice jsem raději sáhla po mrkvi, na „vlnách“ iROZHLASU.cz jsem už o ní sice psala, ale mrkev je tematicky věčná a vděčná. Navíc si uvaříme vynikající podzimní pochoutku.

Historie mrkve

Mrkev patří mezi nejoblíbenější zeleninu, například 75 procent Britů tvrdí, že mrkev jí pravidelně, a opravdu to tak vypadá, neboť se jí ve Spojeném království zkonzumuje ročně více než deset miliard kusů. Což znamená, že celá britská populace sní každý druhý den minimálně jednu mrkev. Jsem ráda, že k této statistice zdárně přispívám, hlavně proto, že mrkev je v britských supermarketech vždy skvělá a v široké nabídce.

Mrkev je dnes k dostání po celý rok a je to zelenina, kterou všichni známe a milujeme – ne vždy ale byla tak snadno dostupná. V minulosti byla mrkev považována za exotickou!

V původní podobě ji znali Řekové i Římané, a právě Řekové mrkev nazývali „filtron“, což je „nápoj lásky“, a používali ji jako lék právě na lásku. Díky ní byli muži náruživější a ženy poddajnější. Možná by stálo za výzkum, jakou to tehdy mrkev ve starověkém Řecku chroupali.

Římský císař Caligula, který těmto historkám věřil, nutil celý římský senát jíst mrkev, aby je viděl „v říji jako divokou zvěř“.

Indie, Čína a Japonsko využívaly mrkev jako potravinářskou plodinu již ve 13. století. Do Evropy však „vkráčela“ už vyšlechtěná mrkev až hluboko ve středověku. V té době ji lékaři předepisovali na všechno možné, od sexuálních potíží až po hadí uštknutí.

Předpokládá se, že oranžová mrkev vznikla v 16. století v Holandsku, kde byly původní červené, fialové, černé, žluté a bílé odrůdy kříženy do dnešní zářivě oranžové barvy se silnou dávkou beta karotenu. Do Anglie se mrkev dostala v alžbětinské době (okolo roku 1600). V té době jedli Angličané mrkev jako potravu, ale také si jejími stonky zdobili vlasy, klobouky, šaty a kabáty.

Jablko, sex, politika a tiramisu

Číst článek

Mrkev je nesmírně všestranná, chutná syrová i vařená a je nedílnou součástí mnoha receptů z celého světa: například v Indii se z mrkve vyrábí lahodný moučník podobný fondánu zvaný Gajar ka Halwa.

Mrkev je také důležitou ingrediencí mnoha židovských receptů, jako je třeba tzimmes, což je sladký guláš, který má obvykle oranžovou barvu.

Musím zmínit i jednu francouzskou specialitu, která se nachází na jídelníčku mnoha hotelů ve Vichy a je součástí „léčby“ přetíženého trávicího systému. Odtud pochází tradiční recept na „karotka à la Vichy“.

Jak mrkev napálila Němce

Psal se rok 1940 a německá Luftwaffe podnikala pravidelné nálety na Spojené království. Ačkoli britské královské letectvo bylo úspěšné při sestřelení mnoha německých letadel, celá země trpěla i tím, že se skoro každou noc vypínal elektrický proud, aby byl Londýn zatemněný a nebyl snadným cílem. Britská vláda vyhlásila jednoduché řešení, jak německé letecké útoky zastavit.

Vydala následné prohlášení: „Pokud budete jíst mrkev, pomůže vám vidět ve tmě, stejně jako poručíku RAF Johnu ‚Cat's Eyes‘ Cunninghamovi. Dokázal sestřelit 20 německých letadel a to díky své lásce k mrkvi, která zlepšuje noční vidění.“

Otázka zní, proč takový nesmyslný mýtus britská vláda propagovala a vypustila do éteru.

Faktem je, že mrkev v tom zase až tak nevinně není. Obsahuje betakaroten, který je tělem přeměňován na vitamín A. No a vitamín A je dobrý pro náš zrak. Pomáhá oku měnit světlo na signál, který lze přenést do mozku, a tím umožňuje lidem lépe vidět při slabém osvětlení. Bylo by však extrémně obtížné sníst bez následků tolik mrkve, aby se výrazně zlepšilo vaše noční vidění.

Proč tedy šla ven tato dezinformace? Britští piloti totiž používali Airborne Interception Radar, což byla nová, přísně tajná letecká radarová technologie, a nárůst úspěšných sestřelů německých letadel měla zakrýt konzumace mrkve, respektive odvést pozornost od hledání úspěchu britských pilotů.

Gastroglosa Dagmar Heřtové: Nastala doba fíků

Číst článek

Není také známo, jak moc tomu Němci věřili, ale existují historky, že začali krmit mrkví své vlastní piloty.

Gastronomie, a mrkev zvlášť, měla svá chapadla až v německé Luftwaffe a britské Royal Air Force a pomohla k vítězství v bitvě o Británii.

Do celého gastro špionážního příběhu mi tak zapadá i anglická fráze „carrot and stick policy“ (mrkev nebo bič), což má po našem význam „politika cukru a biče“.

Mrkvová dieta

Abych završila cestu „válečného účinkování mrkve“, dám k dobru malou kuriozitu. Věděli jste, že v roce 2005 byla v Anglii vytvořena „mrkvová dieta“, která tvrdila, že pokud člověk jí pouze mrkev, úspěšně zhubne a může mít oranžově zbarvenou kůži na dlaních, chodidlech a okolo nosíku?

Ačkoliv to zní jako mýtus, jde o skutečný jev zvaný karotenémie, kdy vysoký příjem betakarotenu způsobí změnu barvy kůže. Ač to není nebezpečné, oranžový nádech pokožky je zajímavou vizuální připomínkou toho, jak tato zelenina může mít doslova barvicí účinek na lidský organismus.

Lasagne, skvělý pokrm jasně nejasného původu

Číst článek

Co k tomu dodat? Po dietě opravdu zhubnete, ale dodám malou radu: „Dámy, opatrně s mrkvovou dietou, oranžový nos není nic atraktivního.“

Závěrem lze říci, že mrkev není jen obyčejnou zeleninou. Je to symbol království, válečné propagandy, umělecké pokory i výživové vynalézavosti. Když příště sáhnete po mrkvi, možná si vzpomenete na její pestrou historii a úlohu, kterou hrála nejen na talíři, ale i v politice a kultuře po celá staletí.

Pokud jste nikdy nezkoušeli tzimmes – aškenázský židovský guláš obvykle připravovaný z mrkve a sušeným ovocem – je čas představit vám tuto snadnou přílohu. Tradičně se podává na Roš ha-šana a Pesach a dokonale se hodí ke klasickému pečenému hrudí a bramborovému kugelu. Co znamená „tzimmes“?

Slovo tzimmes má svůj původ v jidiš. „Dělat o něčem velký tzimmes“ v podstatě znamená dělat velký povyk. V tomto receptu není třeba žádného povyku: mrkev a datle se rychle podusí v pomerančové omáčce, než se dochutí čerstvou petrželkou. Velmi dobrá pochoutka.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít