Už zbývají jen dva týdny do konce výstavy Yoko Ono: Music of the Mind v galerii Tate Modern. Umělkyni je 91 let a výstava mapuje její tvůrčí dráhu, i když se zaměřuje především na její tvorbu ze sedmdesátých let. Hledala jsem i spojení s gastronomií a zdálo se mi, že se její umělecké prsty do této oblasti nedostaly, ale mýlila jsem se. I když Yoko zjevně nedávala na gastronomii velký důraz, nakonec jsem na výstavě našla, co jsem hledala.

Gastroglosa Dagmar Heřtové Londýn 9:00 17. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hlad a Yoko Ono

Yoko Ono prožila druhou světovou válku jako dítě v Japonsku, což výrazně ovlivnilo její život a pohled na svět. Tyto zkušenosti se v jejím díle a myšlení objevují po celou dobu tvorby.

Během války a poválečného období zažila nedostatek jídla, což pravděpodobně ovlivnilo její vztah k jídlu a vděčnost za něj. V pozdějších rozhovorech občas zmiňovala, jaké to bylo trpět hladem a jak to ovlivnilo její životní postoj. Nicméně jasně uvedla, že její rodina nikdy nežebrala o jídlo.

Doslova řekla: „Já a moje rodina jsme nikdy nežebrali o jídlo. Nebyla jsem ani v pubertě, ale kvůli jídlu jsem musela uzavírat dohody, jako třeba vyměnit krásné hedvábné kimono za rýži. Měli jsme štěstí, že jsme taková krásná hedvábná kimona vlastnili. Ale pravděpodobně bychom spíš zemřeli hlady, než abychom žebrali.“

Nemilé vzpomínky oživila i příhodou ze školy: „Pamatuji si, že jsem mívala hlad, a vím, jak je těžké mít hlad. Jednoho dne jsem si nepřinesla svačinu. Ostatní děti se mě zeptaly, jestli nechci jíst. Jen jsem řekla, že nemám hlad. Co mi zbývalo?“

Abychom pochopili tehdejší události, musíme vědět, že její rodiče, jinak bohatí a zabezpečení lidé, prožívali válku tak, že matka zůstala v Tokiu, otec byl zavřený v táboře v Saigonu a Yoko se se svou mladší sestrou a bratrem odstěhovala z Tokia, aby se ochránili před nálety.

Japonsku dochází rýže. Její zásoby klesly na nejnižší úroveň za celé století

Číst článek

Její hořké zkušenosti z války ji později inspirovaly k podpoře kampaně WhyHunger Imagine There's No Hunger zaměřené na boj proti dětskému hladu po celém světě. Je možné, že dětství ovlivnilo její vztah k jídlu. Tvrdí, že toho moc nesní a že netouží po velkém tučném steaku.

K obědu jí postačí miska rýže a kimchi. Kimchi má Yoko opravdu ráda. Jí převážně zeleninu, ale také ryby. Během pobytu v Anglii si oblíbila Fish and Chips, což chápu, protože i já toto jídlo miluji.

Přesto však Yoko Ono říká: „Ve skutečnosti se cítím nejlépe, když jím dobrou čerstvou zeleninu. Když se vrátím domů z dlouhé cesty do zahraničí, piju pomerančový džus s nastrouhaným zázvorem a česnekem. To mě vždy oživí.“

Yoko, John Lennon a čokoláda

John Lennon hrál v životě Yoko Ono významnou roli. Pochopitelně se nevyhnuli ani společnému stravování a Yoko má na tu dobu hezké vzpomínky.

Hudebník byl znám svou láskou k makrobiotické stravě, která byla populární v 60. a 70. letech. Tato strava, založená na principu rovnováhy mezi potravinami jin a jang, se zaměřovala na jednoduchá, celozrnná jídla, což pravděpodobně rezonovalo i s japonskou kulturní tradicí Yoko Ono.

Najednou tu byl Johnův hlas, říká McCartney. Díky technologii zpívá Lennon v poslední písni The Beatles

Číst článek

V rozhovorech několikrát zdůraznila důležitost jídla a stolování jako způsobu, jak posílit lidské vztahy. Společné jídlo s někým, koho milujete, bylo pro ni symbolem intimity a propojení. Tento přístup se promítal i do jejího vztahu s Lennonem, se kterým často společně jedli a trávili čas u stolu. Podle některých svědectví trávili hodně času v kuchyni a připravovali si společně jídlo. Byl to pro oba důležitý rituál.

Na život s legendárním členem Beatles vzpomíná i takto: „John miloval čokoládu. Já ne. Ale po jeho smrti jsem si na čokoládu zašla a moc mi chutnala. Snažím se však ji moc nejíst.“

Japonská umělkyně Yoko Ono je také autorkou známého konceptuálního díla „Apple“ z roku 1966. Toto dílo, které je klasifikováno jako dočasné umění, nechybělo ani na brzy končící výstavě v Tate Modern v Londýně.

Dílo se skládá z jablka na vrcholu plexi stojanu. Na přední straně stojanu je připevněna mosazná plaketa se slovem APPLE. Doprovodný štítek zdůrazňuje srovnání mezi fyzickou stálostí mosazné plakety a plynutím času poznamenaného rozpadem jablka a jeho periodickým obnovováním.

Něco na tom je, ale podobné „dílo“ se mi stává v kuchyni často, třeba u jablek nebo banánů. Ideální pro toto umění je současné horké léto, ovšem mých konceptuálních děl si nikdo nevšimne. Taky nejsem Yoko Ono a nebyla jsem první, koho plynutí času v takové souvislosti napadlo.

Jak vidno, umění i gastronomie jsou bez hranic.

John Lennon však dílo na zahájení první výstavy pochopil úplně jinak a Yoko vše popsala dost naštvaně: „On nic neřekl. Prostě ho popadl a zakousl se do něj. Bylo to čerstvé jablko na instalaci ‚Apple‘… A on ho jen popadl, kousl a podíval se na mě. Byla jsem tak naštvaná, že jsem nevěděla, co říct. Všechno se to projevilo na mé tváři, která říkala: Jak se tato osoba opovažuje plést se do mé práce? On to pochopil a řekl: ‚Omlouvám se,‘ a nakousnuté jablko znovu položil na stojan.“

Yoko Ono často zahrnuje jídlo a gastronomické prvky do svých uměleckých instalací a performancí. Tyto prvky jsou často metaforické a používají se k vyjádření širších témat, jako je mír, láska nebo lidské propojení.

Oběd v japonské restauraci

Po skončení výstavy jsem odcházela nadšená a spokojená, že jsem měla možnost nahlédnout do nitra umělkyně, kterou jsem dříve znala hlavně jako „tu, co rozložila kapelu Beatles“. Vím, že to tak nebylo, a teď už také vím, že Yoko Ono byla skvělá a předběhla svou dobu.

Je jasné, že mi z toho všeho i vyhládlo, a tak jsem se vypravila do japonské restaurace, která je od vedlejšího vchodu Tate Modern jen pár kroků. Dala jsem si ramen, prý ho měla velmi ráda i Yoko. I já ho mám ráda, tedy obě – Yoko i polévku – a vzpomněla jsem si na vyhlášenou restauraci Totto Ramen v New Yorku, kam se na ramen musí zajít a já toto pravidlo dodržuji.

Připravme si polévku ramen

Přiznám se, že jsem sáhla do svého archivu a nabízím vám recept na polévku ramen, kterou občas doma připravuji.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít