Vermeerova mlékařka, Bachova káva i jedy Agathy Christie. Umělci ve svých dílech na jídlo nezapomněli
Léto je příznivé jak pro jídlo tak i umění. Restaurace mají otevřené zahrádky, šéfkuchaři si libují, že jsou zelenina a ovoce čerstvé, v kuchyních voní právě utržené bylinky, které nově a jinak ochutí. V barech se míchají drinky, na které není v zimě chuť, hudba také lépe zní, na zahradě ve stínu se skvěle čte a galerie nabízejí neotřelé instalace. A do umění se často prolíná i gastronomie.
Nedávno jsem se už snad po sté (silně přeháním) dívala na film Dobrý ročník, probírala se fotografiemi z chicagského Institutu umění, kde jsem se soustředila na fotografování obrazů znázorňujících jídlo, a vzpomněla si na skladatele Rossiniho při popíjení koktejlu pojmenovaném po něm.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Musím tedy opět konstatovat, že jídlo je plnohodnotné umění a jeho servírování, chutě a společenský přínos je polibkem múzy, která dokázala skvěle skloubit estetiku, kulturu a smyslové zážitky.
Jídlo a malířství
Jak sami víte, mistři štětce se jídlu nevyhýbají. S oblibou vypodobňují zátiší se zavěšenými bažanty, divokými husami, kachnami a koroptvemi, doplněné zeleninou a ovocem. Někdy vidíte na obraze mísu broskví a můžete si vychutnat světlo, stín a sametové barvy.
Já se v paměti často vracím k obrazu mlékařky, který nádherně namaloval Jan Vermeer a který jsem viděla v Rijksmuseu v Amsterdamu. Stejně tak si osvěžuji nástěnnou malbu Poslední večeře od Leonarda da Vinciho, kde toho sice k snědku moc není, ale tady jde o povýšení jídla ze symbolické na duchovní úroveň.
V zachycení jídla na plátně hrají velkou úlohu i malířské techniky a styly. Miluji baroko a nedávno jsem si v kostele San Luigi dei Francesi v Římě prohlížela Caravaggiova tři díla zobrazující život svatého Matouše, ale především vzpomenu obraz Košík s ovocem, který jsem obdivovala v Miláně.
Známý barokní malíř Pieter Claesz maloval zátiší s jídlem často, já vzpomenu obraz Zátiší s humrem. Proč zrovna právě tenhle? Protože si v anglickém Brightonu humra dávám ráda, umí ho zde připravit a je to vlastně doma.
Francouzský malíř Chardin je představitelem stylu rokoka a jídlo maloval rád a tak nějak uhlazeně a klidně, žádná dramatičnost, což dokládají názvy obrazů Košík s jahodami a Zátiší s košíkem meruněk.
Realisté, ti se s ničím, tedy ani s jídlem, nemazlí a namalují vše přesně tak, jak to má vypadat. Když opět sáhnu do Francie, najdu tam Gustava Courbeta a jeho obraz Zátiší s jablky a granátovým jablkem. Jak je zvykem, přimíchal tam i hrušky.
Mám ráda impresionismus a začnu hned Manetovým obrazem Chřest, ten mám taky ráda, samozřejmě myslím jarní bílý chřest s máslem.
Po impresionistech přišel postimpresionismus a s ním Paul Cézanne a jeho Košík s jablky, který jsem obdivovala v Museum of Modern Art v New Yorku.
U modernismu sáhnu po Wayne Thiebaudovi, který ve svých dílech maloval zákusky, dorty, sendviče, zmrzlinové kornouty, ale i párek v rohlíku. Nu což, Američan, co bylo okolo něj, to přenesl na svá plátna. Jeho reprodukce dortíků zdobí moji kuchyň.
Kubismus nejde zmínit bez Pabla Picassa, který také maloval zátiší s jídlem a já vzpomenu obraz Džbán, miska a citrón. Český malíř Emil Filla asi na středomořskou stravu moc nebyl, od něj pochází obraz Zátiší s rumem.
Na první „pohled“ je jasné, že zobrazení jídla může zprostředkovat zajímavý pohled na různé malířské styly a techniky, vnímání a interpretaci tohoto každodenního tématu.
Jídlo a hudba
Ano, téma jídla se promítlo i do hudby, včetně vážné hudby. Existuje několik známých hudebních děl, která mají vztah k jídlu. Už jsem začala Gioachinem Rossinim, ten byl jídlem přímo posedlý, což sice ve svém díle občas naznačil, ale ve svém životě plně užíval.
Při hostině v opeře Macbeth Giuseppe Verdiho je jídlo a pití ústředním prvkem, který zvyšuje napětí.
Johann Strauss napsal Champagne Polka a zvuk napodobující šumění šampaňského zní ve skladbě často. Dobrý nápad.
Johann Sebastian Bach složil kávovou kantátu nazvanou The Coffee Cantata, ale v originále se jmenuje „Schweigt stille, plaudert nicht“, což se dá přeložit jako „Buďte zticha, nekláboste“. O čem se nemá mluvit, je asi zbytečné vysvětlovat. Přiznám se, že jsem si při psaní právě dala doušek kávy pro povzbuzení.
Měla jsem tu čest být před pár dny na Mozartově opeře Kouzelná flétna, která se odehrávala na jevišti úžasného operního domu v anglickém Glyndebourne. Zde mě zaujala scéna s mnoha kuchaři, tedy nejúchvatnějším mužským sborem, který kdy Mozart napsal. Je to fantaskní pohádka, kde kuchaři hrají hlavní roli a princ Tamino a Papageno v ní musí projít několika zkouškami.
Jak je patrné, jídlo se najde i v klasické hudbě, a nelze se tomu divit. Jídlo v popu a podobných hudebních směrech jsem pro „nedostatek“ místa vynechala.
Jídlo a klasická literatura
Začnu Homérem a jeho Odysseou, kde jídlo a pití hraje klíčovou roli, a právě proto je v mé knize gastroglos Vidličkou po mapě Odysseovo putování hlavní osou jednotlivých kapitol.
Charles Dickens se věnuje jídlu v období Vánoc. Odtud hned skočíme do reality je, která mistrně používá otravu jídlem ve svých detektivkách.
Jídlo slouží Virginii Wolfové ke zkoumání mezilidských vztahů a Franz Kafka v novele Proměna dal jídlu klíčovou roli v celém ději, i když v pozadí se jedná o problémy, které lidskou společnost pronásledují od nepaměti.
Pokud nemám chuť na klasiku, v detektivních příbězích spisovatele Jean-Luca Bannaleca vyřeší komisař Dupin každou vraždu, ale mezitím chodí do restaurací, kde skvěle vaří a Bannalec jídlo se znalostí věci popisuje. Vše se odehrává v Bretani, kde se vaří i podle mých zkušeností víc než dobře.
V literatuře je jídlo často využíváno jako prostředek svádění a vyjádření romantického zájmu. Afrodisiaka, jako jsou ústřice, čokoláda nebo kořeněná jídla, jsou považována za stimulanty lásky a sexuálního apetitu. Tato představa je zakořeněna a je nakonec milé, že používáme jídlo i v kontextu romantiky.
Užívejte si léta a jídla
Prolínání jídla a umění je bohaté a mnohovrstevnaté téma, které nabízí nespočet možností pro estetické, kulturní a sociální zážitky. Toto poznání není žádným tajemstvím a my s ním umíme zacházet a využívat ho už od vzniku lidstva.
Stejně tak je dlouhá historie umění a jídla (možná by stačilo zahrnout jídlo pod umění), a když si k tomu přidáme léto, mohu jenom doporučit využít každé chvilky k rozplétání tohoto mnohovrstvého tématu formou dobrých salátů, grilů, hudebních festivalů, letního kina, zahradních restaurací, skvělých knih a hlavně lidí okolo vás.
Přeji krásné léto.
