Politika a gastronomie. Zmrzlina s jedlým zlatem a burger za 100 000 korun
Nedávno jsem četla, jak prezident Emmanuel Macron hostil na návštěvě Francie britského krále Karla III. Při čtení se mi honilo hlavou, co bych asi připravila takové vzácné návštěvě já. V první řadě bych uspořádala zahradní slavnost, okolo stolu bych postavila nějaké „vosobijce“ s plácačkami na mouchy (vos je letos nějak moc) a o ostatní bych se postarala sama.
Ona se gastronomie, jako skoro všechno, dostala do spárů politiků, a ti ji dokáží dokonale využít pro své zájmy. Já bych taková nebyla… ale teď nevím, zda bych si i já u vzácné návštěvy nepřihřála svou polívčičku.
Vermeerova mlékařka, Bachova káva i jedy Agathy Christie. Umělci ve svých dílech na jídlo nezapomněli
Číst článek
Zahradní party s Karlem III.
V září loňského roku přivítal francouzský prezident Emmanuel Macron britského krále Karla III. Jeden by čekal chladnější uvítání odpovídající tradiční „lásce“ sousedů, které odděluje Lamanšský průliv. Ovšem prezident Macron pojal návštěvu velkoryse a králi Velké Británie nechal na banketu ve Versailles servírovat modrého humra, krabí koláčky, gratinované francouzské houby, kuřecí maso marinované v šampaňském, nejlepší francouzské sýry a růžové makronky.
Takové pochoutky je nutno také zapít, k čemuž posloužilo šampaňské Château Mouton Rothschild ročník 2004. Prezident Macron pozval na 180 hostů a večeře přišla na nějakých 12 milionů korun, což se nelíbilo daňovým poplatníkům. Naštěstí se nekonala další Velká francouzská revoluce a gilotiny mohou nadále rezavět v muzeích.
Pro krále Velké Británie bych připravila také dobré menu, které by konkurovalo francouzské kuchyni. Namátkou bych podávala bio rajčatový salát ze své letošní úrody, uvařila bych svíčkovou s houskovým knedlíkem aranžovaným jako pražský Tančící dům, rýžový nákyp s broskvemi z konzervy (letošní mi pomrzly) by byl zlatým hřebem mého zahradního banketu a úplně na závěr bych podávala meruňkové knedlíky (tohle jídlo Francouzi vůbec nechápou) posypané velkým množstvím tvarohu a polité rozehřátým jihočeským máslem.
To vše bych nechala zapíjet vychlazenou sklenkou piva typu Pils s pěnou.
Na rozdíl od prezidenta Macrona ke mně Karel III. nezavítal, takže připravené menu použiji na nějakou rodinnou zahradní sešlost, polívčičku jsem si tedy nemohla přihřát, ale uvědomila jsem si, jak gastronomie umí hýbat společnostmi.
Politická pohoštění a konflikty
To, co se dělo při návštěvě Karla III., je v politice normální záležitost. V politickém kontextu se běžně organizují státní večeře. Proč večeře, je více než jasné, po tak náročné akci se hosté lépe „uklidí“ do postele. Tyto události jsou pečlivě plánovány, aby reflektovaly kulturní tradice a posílily diplomatické vazby.
Jídla jsou často připravována z místních specialit, které představují kulinářské bohatství hostitelské země. Třeba v takové Británii se většinou podávají místní speciality zahrnující tradiční britské pokrmy. Konečně proč ne, britská kuchyně je skvělá a „šampaňské“ už mají také vlastní… a hodně dobré!
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Zajímavá je gastronomická diplomacie, chcete-li gastrodiplomacie. Klasickým příkladem je současná Jižní Korea, která se v této oblasti silně angažuje a jídlo využívá k posílení mezinárodního povědomí a kulturního vlivu. Někdy kvůli tomu dojde i k „přestřelkám“ typu čí je původní kimchi, Jihokorejců, nebo Číny? Zajímavé je, že mezinárodní diplomacie dává za pravdu Soulu, což vysílá Pekingu signály, které by nejraději neslyšel. Podobně jako Jižní Korea se v gastrodiplomacii angažuje i Thajsko.
Tvrdým oříškem pro gastronomii jsou různé summity a mezinárodní konference, kde je pohoštění důležitým prvkem. Tady si už nevystačíte se servírováním toho nejlepšího od hostitele. Nabídka jídel musí být pečlivě sestavena tak, aby vyhovovala širokému spektru kulturních preferencí a dietních požadavků obvykle většího počtu účastníků z různých koutů světa. Roli zde pak hraje i náboženství.
Opět ukázka, kam až gastronomie na mezinárodním poli dosahuje.
V roli pomocnice u sečuánské kuchyně. Ochutnejte tradiční bůček, tofu a pikantní okurkový salát
Číst článek
Přímo kulturní význam mají některé kulinářské festivaly. Ty slouží k prezentaci národní kuchyně a k posílení turistického ruchu. Silnou pozici mají Francouzi se svými festivaly vína a sýra.
Ne vždy jsou však mezinárodní vztahy, i ty gastronomické, zalité dobrou omáčkou a sluncem.
V některých případech může být jídlo využito jako politický nástroj během konfliktů. Embarga na potraviny nebo jejich dodávky mohou sloužit jako formy ekonomického tlaku nebo sankcí. Zákaz dovozu vepřového nebo hovězího masa, případně sójových bobů je už mezi rozzlobenými státy skoro „evergreen“. Embargo na dovoz potravin během mezinárodních sporů může mít významné politické a ekonomické dopady.
Je patrné, že pohoštění a gastronomie hrají významnou roli v politice a diplomacii, kde slouží jako prostředek komunikace, kulturního vyjádření a posilování mezinárodních vztahů. Jídlo není jen prostředkem výživy, ale také mocným nástrojem, který může ovlivňovat a formovat politické a kulturní prostředí.
Není to pro nás nic neznámého, ale metoda „vyhladovění“, byť symbolická, je stále v oblibě.
Jak se gastronomicky ‚vytahovat‘
Gastronomie je dobrým prostředkem, jak ukázat „kdo jsem“. Zvolím jeden z nejznámějších příkladů, kdy si Viktor Kožený údajně objednal v roce 1994 v restauraci v Londýně láhev vína Château d’Yquem z roku 1847. Tato láhev patřila k nejdražším na světě, s odhadovanou cenou přesahující 1 milion korun. Víno bylo nakonec otevřeno a ochutnáno pouze symbolicky, což Koženému přispělo k pověsti extravagantního podnikatele.
Do podobné kategorie zapadá i návštěva či pozvání do nejdražších restaurací světa. Pokud takové pozvání dostanete, určitě neváhejte a přijměte ho.
V New Yorku se chodí prezentovat výše dolarového konta a společenského postavení do restaurace Masa. Ta je jednou z nejexkluzivnějších sushi restaurací na světě, vedenou šéfkuchařem Masou Takayamou. Cena za večeři omakase začíná na 950 dolarech (asi 22 tisíc korun) na osobu bez nápojů a spropitného.
Pro upřesnění, Omakase je japonská fráze, která se používá při objednávání jídla v restauracích, což znamená „nechám to na vás“. Prostě vás cena nezajímá, hlavně musí být patrno, že: „Já na to mám!“
V New Yorku ještě zůstaneme, ušetříme na letu private jetem a necháme se pozvat na zmrzlinu do Serendipity 3. Zmrzlinový pohár tady stojí okolo 1000 dolarů (23 tisíc korun) a je vyroben z luxusních ingrediencí, včetně vanilkové zmrzliny z tahitských vanilkových lusků, třiadvacetikarátového jedlého zlata, čokoládových lanýžů Amedei Porcelana a kandovaných plodů.
K tomu vám dám tip: pohár si musíte objednat minimálně 48 hodin předem, prodají asi jeden měsíčně, tím pádem máte šanci vylepšit statistiku prodeje. Nutno dodat, že zmrzlina se nabírá osmikarátovou zlatou lžičkou. Kolem tohoto podniku jsem chodila denně při svém pobytu v New Yorku a mohu potvrdit, že tam často stála fronta zájemců o tuto gastronomickou zvláštnost.
Pro další pozvánku bude let private jetem už nutný, zaletíme si do Paříže do Restaurant Guy Savoy, který je držitelem tří michelinských hvězd a nabízí jedno z nejdražších menu na světě. Degustační menu může stát kolem 525 eur (přes 13 tisíc korun) na osobu bez nápojů. Jídla jsou připravována z nejkvalitnějších surovin, jako je humr, foie gras a černý lanýž. Atmosféra a servis této restaurace přispívají k celkovému luxusnímu zážitku a jsem si jistá, že se nám tam bude líbit.
Pokud máte už plné zuby humrů, jedlého zlata umazaného od zmrzliny, japonského sushi a Paříže, zaletíme zpátky do USA. Do Las Vegas.
Fajnšmekrům s velkým apetitem a naditou peněženkou se zde nabízí speciální burger combo v restauraci Fleur de Lys za rovných 5000 dolarů (přes 115 tisíc korun). Burger je z hovězího masa wagyu, foie gras a černých lanýžů. Podává se s lahví Château Pétrus z roku 1995. Tento luxusní hamburger je považován za jeden z nejdražších na světě díky svým prvotřídním ingrediencím a právě exkluzivnímu vínu.
Co dodat?
Pohoštění, bankety, večeře a podobné kulinářské akce mohou být mocným nástrojem diplomacie, ale také zdrojem kontroverzí. Extravagantní hostiny mohou vyvolat negativní reakce veřejnosti, zejména pokud jsou vnímány jako nevhodné v kontextu domácích nebo mezinárodních problémů.
Lepší je to v našich domácích podmínkách, kdy nám nejde o to se vytahovat, ale pochutnat si třeba na čerstvém zeleninovém salátu, dobrém kváskovém chlebu, klobásce na grilu, sklence růžového vína nebo chlazené minerálky. Přesně, jak to má být!
Kdo by se unavoval létáním soukromým tryskáčem na burger do Las Vegas, že?
