Musel jsem se plazit přes mrtvé Rusy. Realita je hnusná, říká český dobrovolník na Ukrajině
Je mu 21 let, má zranění z války a zatím neví, co bude doma v Praze dělat. Je tady totiž oproti Ukrajině nuda. Český dobrovolník G. bojoval na Donbase, znovu to ale zatím neplánuje, a pomáhá vozit humanitární pomoc k blízkosti fronty Kvůli bezpečnosti jeho jméno nezveřejňujeme, redakce ho ale zná. I na sociálních sítích vystupuje pod přezdívkou, která je ale jiná, než měl v ukrajinské armádě.
„Existují různé proruské stránky, kde odhalují všechny legionáře. Jakmile najdou fotku, nebo reálné jméno, a ideálně i bydliště, tak to zveřejňují. Nechci, aby se to dostalo ven, už jen kvůli rodině,“ říká vysoký mladík s nakrátko střiženým účesem, kvůli kterému vypadá spíš jako Ukrajinec. Však ho prý v Praze Ukrajinec ostříhal. Vyhrne si rukáv a ukazuje hluboké jizvy přes celé předloktí.
2:31
S odminováním Ukrajiny bude pomáhat systém, na který se složili Češi a Slováci. Už je u Charkova
Číst článek
„Útočili jsme, dostali jsme se ruských zákopů, kolega hodil granát do díry, já jsem ho kryl a pak si toho moc nepamatuju. Dostal jsem ji do ruky, ani jsem nevěděl, jestli střela nebo šrapnel. Začala mi téct krev, trochu jsem zpanikařil, kamarád mi pomohl přivázat turniket na ruku. Vím, že se to stalo v 5.04 ráno a turniket jsem měl na ruce hodinu a půl. To bolelo víc, než ta rána.“
Dobrovolník G. měl štěstí, že se dostal rychle na polní obvaziště a potom do nemocnice, kde strávil měsíc. Vrátil se na základnu a postupně zpátky do Česka. „Ze záznamu na GoPro kameře byly vidět záblesky, v tom zákopu jsem stál víceméně celý odhalený, takže bylo štěstí, že jsem to dostal do ruky a ne třeba do hlavy,“ říká klidným hlasem, ale stále se ujišťuje, že v textu nebudou žádné detaily, které by pomohly v jeho identifikaci. „Proto nechci ukazovat ani fotku toho zranění. Těch šest měsíců stačilo a řekl jsem si, že už by to chtělo pauzu, takže jsem zrušil kontrakt a vrátil se do Čech.“
Do ukrajinské armády vstoupil J. v zimě jako dvacetiletý. Rodičům o svých plánech řekl, a dlouho se s tím smiřovali. „Otcovi jsem nechal plnou moc a on za mě vyřizoval u prezidenta žádost o povolení sloužit v ukrajinské armádě.“ Motivace mladého muže jít do války, byla prostá.
1:45
‚Přeju jim, aby se vrátili k rodinám.‘ Team4Ukraine vozí výstroj i lékárničky ukrajinským vojákům
Číst článek
„Já jsem o tom přemýšlel ještě na škole, od roku 2022. Těžko se to vysvětluje, i když na to se mě ptá každý. Základní odpověď je, že chci pomoct. Chtěl jsem to zkusit. Lákalo mě to. Asi v tom byla i touha po dobrodružství. Ale jde přitom o život, a je to docela nebezpečný, hodně. Není to žádná zábava, ani hra, ale... Něco, něco mě k tomu prostě táhlo.“
G. prošel základním výcvikem, stal se pěšákem mechanizovaného brigády, (její číslo známe, ale na přání J. neuvádíme) a členem roty, kde byli jen cizinci. Většinu času na frontě strávil v zákopech, na které padaly granáty ze všech možných zbraní včetně dronů. Na ruské pozice útočila rota ojediněle a J. bojoval tváří v tvář ruským vojákům jen jednou.
„Šturmovali jsme do zákopů, kde leželi mrtví Rusové, ale viděl jsem i živé. Právě tam mě zranili, při boji zblízka. Přes ty mrtvé jsem se musel zraněný plazit. Pak jsem se pozvracel. Realita je hnusná.“ Většina práce vojáků spočívala podle G. v tom, že drželi zákopy v nějakém úseku a průběžně se v nich střídali.
Jako nepříjemný zážitek, který nahání strach, ale popisuje J. spíš letecké bombardování než boj přímo na linii kontaktu. „Mě válka ze začátku neděsila, když jsem ještě nevěděl, co to dělá. Každopádně když jsem se vrátil na základnu, a slyšel jsem blízko letadlo, které shazovalo KABy (klouzavé rakety pozn.red.), to bylo hodně nepříjemné. To jsem se akorát schoval k zemi a doufal, že to spadne někde jinde. Když raketa padne do vašeho prostoru, tak vám nepomůže nic.“
O svých plánech v Česku nechce G. moc mluvit. Stále si doléčuje zranění, a sleduje, co se děje na východní frontě. Jako dobrovolník nedávno vezl na východní Ukrajinu speciální batohy pro piloty dronů, které šijí dobrovolníci spolku Spark.
28:49
Rozměr katastrofy na Ukrajině si neumíme představit, říká režisér filmu Válečný zpravodaj
Číst článek
Peníze získávají mimo jiné i z veřejné sbírky na portálu Donio (https://donio.cz/pomoc-pilotum-dronu). Tváří projektu je Ukrajinka Lesya, která v Česku žije a podniká dvacet let a pomoc na Ukrajinu osobně vozí. „My šijeme přesně podle přání vojáků, aby byly batohy pohodlné, nepromokavé, aby se nezničily baterie. Prostě na míru.“
Dobrovolník G. při poslední cestě na Ukrajinu neměl dobré pocity. „Trvalo mi chvíli, než jsem se uklidnil. Zvuk letadel mi nedělá dobře. Z naší roty zemřeli dva kluci, zraněných jsme měli hodně. Pak zemřeli nějací kluci, když jsem byl v nemocnici, ale ty jsem neznal. Válka se špatně popisuje. To se musí zažít. Nebo spíš radši ne.“
Podle mluvčího Kanceláře prezidenta republiky Filipa Platoše obdržel prezident Petr Pavel doposud 181 žádostí o povolení ke službě v Ozbrojených silách Ukrajiny. „V součtu vyhověl celkem 60 žádostem, a to z důvodu souhlasného stanoviska všech tří ministerstev.“ Těmi jsou ministerstva obrany, vnitra a zahraničních věcí. Řada lidí ale slouží bez povolení prezidenta, a i proto nelze zjistit, kolik občanů České republiky bojuje na ukrajinské frontě.
