35 let demokracie: Češi dál hodnotí současný režim jako lepší než ten předlistopadový, ukazuje průzkum
S rostoucím odstupem od sametové revoluce se do hodnocení současného a minulého režimu a jejich srovnání stále více promítají i jiné vlivy. Například osobní zkušenosti Čechů i hodnocení dnešní situace. Vyplývá to z analýzy „35 let demokracie“ analytického ústavu STEM, na které spolupracoval se spolkem Díky, že můžem.
Analytický ústav STEM měří nálady české veřejnosti a srovnávání režimu před rokem 1989 a po něm již od začátku 90. let, i díky tomu tak lze snadno srovnávat, jak se pohled vyvíjel v průběhu uplynulých 35 let.
Jedním ze zjištění je, že s rostoucím odstupem od roku 1989 se do srovnání režimů stále více promítají osobní zkušenosti a hodnocení dnešní situace. „S časem posiluje současná perspektiva a vnitřní prožitek z toho, zda mi současný režim dává dostatek příležitostí uspět a vést kvalitní život, případně zda se o mě režim, resp. stát dokáže postarat,“ uvádí výzkumníci ze STEM.
Vzestupy a pády
STEM: Současný systém penzí neumožňuje prožít důstojné stáří, soudí většina Čechů
Číst článek
Na vnímání a srovnání režimů před rokem 1989 a po něm se Češi neshodují. Dle nejnovějšího měření téměř 35 let od sametové revoluce hodnotí současný demokratický režim jako lepší polovina (48 procent) společnosti. Téměř třetina (31 procent) jej naopak považuje za trochu nebo mnohem horší než ten minulý. Zbylá pětina (21 procent) zastává nevyhrocený postoj a vidí oba režimy jako zhruba stejné.
„Důležité je, že z celkového hodnocení české veřejnosti vychází současný režim stále jako ten lepší. U těch, kteří ho vnímají jako horší, se projevuje spíše nespokojenost se současnou politickou reprezentací, ekonomickou situací, životní úrovní... U starších lidí pak může jít o nenaplněná očekávání. Toho, jak se situace vyvíjela v politické kultuře a v ekonomických otázkách,“ popisuje data výzkumnice STEM Jitka Uhrová.
Od začátku měření této otázky, tedy od roku 1992, postupně ke konci 90. let pozitivní hodnocení padalo z 65 procent na 48, v první dekádě nového tisíciletí opět narostlo a drželo se nad 50procentní hranicí. Další pád a historické dno přišlo v roce 2013, kdy současný režim jako lepší hodnotilo jen 46 procent respondentů.
Od té doby a se zlepšující se socioekonomickou situací pozitivní hodnocení opět rostlo, až v roce 2019 dosáhlo hodnot srovnatelných se začátkem 90. let a dobou před ekonomickou krizí.
Podle Uhrové souvisí tyto výkyvy především s děním na politické scéně. V devadesátých letech způsobila pokles spokojenosti se současným režimem opoziční smlouva, v roce 2013 pak se silnou nespokojeností s vládou Petra Nečase. „Dále už zase vidíme nárůst spokojenosti až do roku 2019, když se lidem ekonomicky dařilo lépe,“ popisuje Uhrová.
Ke změně došlo s příchodem covidové pandemie. „Byla to doba strachu z budoucnosti, z toho, jak to ve společnosti zvládneme. A to se promítlo i do té sestupné křivky spokojenosti. Pak už následovala válka na Ukrajině, energetická krize, inflace, což vedlo k dalšímu propadu pozitivního hodnocení současného režimu,“ vysvětluje Uhrová, proč aktuálně hodnotí současný režim pozitivně jen 48 procent lidí.
Křivka měřící negativní hodnocení současného režimu ve srovnání s tím před rokem 1989 zrcadlově odráží pozitivní hodnocení. Zatímco na začátku 90. let vnímalo starý režim jako lepší jen 19 procent Čechů, v roce 1997 už to bylo 35 procent, v roce 2019 spadlo až na historické minimum 16 procent a od té doby narostlo nad dnešních 31 procent.
Oproti tomu podíl lidí, kteří hodnotí oba režimy jako stejné, je dlouhodobě stabilní kolem 20 procent.
O nostalgii nejde
Když se podíváme na sociodemografická data, odlišné hodnocení současné a minulého režimu jednoznačně vynikne. Ať už se jedná o věk, vzdělání, finanční zajištění domácností nebo politickou orientaci.
Mladí lidé ve věku do 30 let, tedy ti, kteří jsou narození po roce 1989 a nemají reálné zkušenosti s životem v minulém režimu, hodnotí současný režim ve dvou třetinách jako ten lepší. Jako horší vidí současnost jen 13 procent z nich.
23:23
Před listopadem 1989 už jela ekonomika pěkně z kopce. Ale na dně jsme ještě nebyli, říká historik
Číst článek
„Mladí lidé jsou obecně i v jiných postojích naladěni více optimisticky. Vidí otevřené možnosti, které jim současná doba dává a které před sebou mají. Ten minulý režim reflektují spíše přes zkušenosti svých rodičů či prarodičů, ale nemají s ním přímou zkušenost,“ vysvětluje analytička Uhrová.
„I v rámci naší práce vnímáme dlouhodobě pozitivnější přístup mladé generace ke svobodě a k možnostem, které nám dává. Mladí lidé často oceňují demokratické hodnoty, svobodu slova a možnost účastnit se politického života, což jsou aspekty, které minulý režim postrádal,“ doplňuje ji Bára Stárek, výkonná ředitelka spolku Díky, že můžem.
Věkové kategorii 30–44 let mohlo být během listopadu 1989 maximálně deset let a i ti hodnotí většinově současný systém jako lepší. U věkové kategorie 45–60 let ale začíná narůstat podíl těch, kteří vzpomínají na dobu před listopadem pozitivně, byť pozitivní hodnocení dneška převládá.
„Neřekla bych, že je k tomu vede jenom nějaký typ nostalgie. U části z nich hraje roli přímá zkušenost s obdobím před rokem 1989. To jim dávalo pocit jistoty a stability, kterou jim tehdejší režim zajišťoval. Teď se mohou cítit ohrožení, vidí problémy s nezaměstnaností, sociálním zabezpečením nebo často zmiňují i to, že dříve bylo mnohem snazší dosáhnout na bydlení, což je teď prostě mnohem složitější. Negativně vnímají i rostoucí majetkové a příjmové rozdíly,“ popisuje výsledky nejstarší věkové skupiny Uhrová.
Výrazně nižší (jen 39 procent) podíl pozitivního hodnocení současného režimu je u lidí starších 60 let, pozitivní hodnocení minulého režimu má dokonce mírnou převahu (43 procent). „U starších lidí došlo v porovnání s rokem 2019 k velmi výraznému zhoršení hodnocení současného režimu, před pěti lety považovalo 57 procent z nich současný režim za lepší, naopak jen 22 procent za horší,“ upozorňuje STEM.
Rozdíly v hodnocení obou režimů se dají sledovat i v závislosti na vzdělání. S vyšší úrovní vzdělání se jasně zvyšuje podíl těch, kteří současný režim považují za lepší než režim před rokem 1989.
Naopak mezi lidmi se základním vzděláním nebo vyučenými mají převahu ti, kteří současný režim označují za horší.
Podobných podílů dosahují jednotlivé sociodemografické skupiny i při pohledu na finanční zajištění domácností. Jde o subjektivně vnímanou metriku, kdy lidé, kteří se považují za lépe zajištěné, v téměř dvoutřetinové většině hodnotí současné zřízení za lepší. Naopak polovina těch ve špatné finanční situaci preferuje předlistopadový režim.
Podle Uhrové spolu vzdělání a finanční zajištění domácnosti při hodnocení obou režimů úzce souvisí.
„Lidé, kteří mají vyšší vzdělání, vnímají a oceňují individuální možnosti, které jim ten systém dává. Naopak lidé, kteří mají nižší vzdělání, a ti, kteří svou osobní finanční situaci hodnotí nepříznivě, mají obavy, zda dokážou v tomto světě obstát. Bojí se, že na ně systém třeba v něčem zapomíná nebo nedokáže řešit jejich problémy. A tudíž to pak přenáší i do kritičtějšího hodnocení režimu po roce 1989,“ podotýká.
Pravice vs. levice
V neposlední řadě jsou pro odlišné vnímání a hodnocení obou režimů důležité politické a ideologické preference. Příznivci pravice a stran současné vládní koalice (šetření probíhalo ještě v době členství Pirátů ve vládě) v drtivé většině považují současné zřízení za lepší.
U stoupenců parlamentní opozice a lidí označujících se za levicově smýšlející převažuje pozitivnější pohled na minulý režim. „Škála podle politické orientace poměrně dobře funguje při pohledu na hodnocení toho polistopadového politického vývoje, kdy levicově orientovaní lidé jsou častěji z vývoje po roce 1989 zklamaní,“ vysvětluje Uhrová.
A právě tato nespokojenost se poté promítá podle výzkumnice také do potřeby vyjádřit se negativně k současnému režimu. „Neznamená to ale, že by chtěli zrušit demokracii. Tu pořád i oni považují za dobrý systém,“ podotýká.
U centristů, příznivců mimoparlamentních stran a nevoličů pak mírně převažuje názor, že je současný režim lepší, zhruba třetina z nich favorizuje ten předlistopadový. „Spokojenost nevoličů se současným režimem vychází zejména z toho, že jim nabízí možnost volby. To je pro ně velmi důležitá hodnota,“ vysvětluje.
Osobní hodnocení
To vše platilo pro otázku, která měla obecně srovnat minulý a současný režim. STEM se ale od roku 1997 ptá i na to, jak respondenti osobně pociťují vývoj od listopadu 1989.
Jen necelá pětina Čechů (17 procent) pociťuje v současnosti výrazné nebo dostatečné uspokojení z vývoje po roce 1989, třetina (33 procent) je naopak výrazně nebo převážně nespokojena. Nejčastější postoj, který zastává polovina lidí, je směs dobrých i špatných pocitů.
„Časová řada od roku 1997 ukazuje, že podíl těch, kdo jsou s polistopadovým vývojem výslovně spokojeni, je v posledních letech stabilně nižší než zhruba čtvrtinový, což bylo obvyklé dříve. Důležité ovšem je, že se v posledních dvou letech snížil i podíl těch, kteří mají smíšené pocity. Zároveň posílilo zastoupení výslovných kritiků,“ popisují výzkumníci ze STEM časovou řadu.
I u srovnávání obou režimů lze i u této otázky sledovat významné rozdíly v závislosti na vzdělání a subjektivním hodnocení finanční situace domácností.
„U lidí se základním vzděláním nebo výučním listem, a především pak u osob ze špatně zajištěných domácností je velmi silné zklamání z polistopadového vývoje,“ uzavírají výzkumníci STEM.
Analýza „35 let demokracie“ volně navazuje na audiovizuální instalaci „Demokracie?“, v koprodukci spolku Díky, že můžem a Signal Creative, která je součástí letošního ročníku Signal Festivalu. Instalaci můžete zdarma navštívit od čtvrtka 10.10. do neděle 13.10. od 19.00 do 24.00 ve venkovním areálu CAMPu.
Instalace se zaměřuje na porevoluční vývoj české společnosti ve svobodném státě. Proměňuje se vnímání demokracie během let? A naučili jsme se za tu dobu žít se svobodou a demokratickými hodnotami? Umíme se shodnout, ale i si odporovat. Umíme se vystrašit, ale i nechat se zastrašit. Říkáme spousta slov, ale další spousta je říkána nám. Tříštíme se do skupin, a zároveň se umíme spojit. Je to zmatek? Ne, to je demokracie. Má zajisté spoustu problémů, ale zatím jsme nic lepšího nevymysleli.
Audiovizuální instalace „Demokracie?“ byla realizována pro Signal Festival v koprodukci Díky, že můžem a Signal Creative s podporou Radiožurnálu, iROZHLAS.cz a analytického ústavu STEM. Více informací informací naleznete zde.
